Tabery: Hrad opouští mocipán Mynář, nejhorší kancléř od roku 1989

Co říkáte na zprávu, že hradní kancléř Vratislav Mynář podá trestní oznámení kvůli podezření z majetkové a hospodářské trestné činnosti? Já to nechci vůbec zlehčovat, ale chápu správně, že v té věci jde mimo jiné o vypitý sklad alkoholu v Lánech?
Zdá se; mně to přijde také úsměvné, byť spíš samozřejmě smutné, protože myslím, že to jen dokresluje, co jsme zažívali deset let s tímto vedením Pražského hradu. Nemyslím jen prezidenta, ale i s tím úřadem, protože podobných přehmatů, problémů tam byla celá řada. Přijde mi to zároveň spíš jako pokus buďto zahlazovat stopy, anebo vzbuzovat dojem, že aspoň na konci se starají o to, co se tam dělo s penězi. Ale je třeba připomínat, že tady máme i pravomocné verdikty o tom, že tam probíhala docela velká rozkrádačka a Pražskému hradu to vůbec nevadilo. Je spíš vtipné, jak si někdy dějiny hrají - když byl Miloš Zeman poprvé zvolen předsedou ČSSD, tak je žaloval majitel Střelnice v Hradci Králové, kde se konal sjezd, protože nezaplatili za útratu. Teď končí s tím, že se za ni opět neplatilo, takže mi to přijde celkem symbolické a pro Miloše Zemana a ty, kteří ho obklopují, typické. 

Když někteří novináři nebo komentátoři zmiňují, že tím Mynář chce odklonit pozornost od svých vlastních, v mnoha ohledech velmi závažných kauz, podezíral byste ho z toho i vy?
Určitě, protože my jsme toho byli svědky v minulosti několikrát. I fakt, že je to v uvozovkách takováto drobnost ve srovnání s tím, co se jinak na Pražském hradě odehrávalo, myslím, ukazuje, že to je snaha ukázat na poslední vteřinu, jaký je přísný šéf. Trochu mi to připomíná scénu ze Skřivánků na niti, jak tam funkcionář přijde pomoct dělníkům, čapne jeden psací stroj, hodí ho do šrotu a utře si ruce, jako že teď si zapracoval, a jde zase pryč. Myslím si, že to je podobný případ.

Kancléřovy kauzy

Když jste předesílal, že to nějakým způsobem symbolizuje končící desetiletí nejenom Miloše Zemana, ale celého jeho týmu na Pražském hradě, tak Pražský hrad opouští kromě Zemana i jeho nejbližší spolupracovníci, včetně kancléře Vratislava Mynáře. Jaký kancléř Hrad opouští?
Myslím, že bezesporu nejhorší kancléř, kterého jsme měli po roce 1989, a to z toho důvodu, že tam bylo nejvíc kauz, jak jsem říkal, některé dokonce i pravomocně odsouzené. Byl to člověk, který jednal, řekněme agresivně, povýšeně vůči veřejnosti. Je to člověk, který pojímal možnosti, které ten úřad nabízel jako svého druhu nějaké vylepšení svého života, ať už to, že si v oboře chodil zastřílet na zvěř, že si nechal salutovat vojenskou stráží, hradní stráží, což mu nepříslušelo, a tak dále. Na něj se úplně krásně hodí termín mocipán, člověk, který nedokázal sloužit veřejnosti tak, aby měl pod kontrolou vlastní ego. Je to samozřejmě smutné, protože ten úřad by měl být, řekněme tím nejlepším, co je v České republice, a to mimo jiné proto, že úřad prezidenta je jedinečný tím, že je to jediná taková instituce u nás, kterou tvoří jeden člověk. Je to nejvyšší ústavní činitel, takže tam by člověk čekal, že pro něj budou pracovat ti nejlepší z nejlepších, a ne naopak.

Lovec Mynář - to je případ, který teď vytáhly Seznam Zprávy. 

Kromě toho, že střílel sám vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, tak on i zval některé lidi, aby si zastříleli v lánské oboře. Ale to není asi jediná bizarní událost spojovaná s Vratislavem Mynářem za poslední dobu. Připomenu ještě jednu věc, která mě osobně pobavila, totiž jak si nechal vozit do Osvětiman, kde má skiareál, stromky a party stan.

Vždycky jsou na tom zajímavé dvě věci. První je, že někdo takto zneužívá pravomoci, možnosti, dělá si trochu s nadsázkou soukromé party u korunovačních klenotů a tak. Pak je ta druhá stránka věci, nakolik se to snaží skrývat, nebo neskrývát, a tam je vidět, jak on si byl jistý tím, že ho Miloš Zeman vždycky pokryje. Takže de facto oni nemuseli ani nějak příliš tutlat, že se takové přehmaty dělají, a je to o to větší ostuda, protože když se to potom sečte a uděláte si průřez, tak si najednou opravdu myslíte, že tam byla spíš nějaká galerka než státní úředníci. Třeba i střílení v oboře. Miloš Zeman k tomu řekl, že Mynář je myslivec a rád chodí střílet.

I kdyby, tak přece všichni víme, že kromě naší běžné práce je něco, co je nad ní, co každý reprezentujeme - buďto firmu, ve které pracujeme, nebo instituci, médium, cokoliv. Je zajímavé, jak on vůbec neměl potřebu strážit velikost toho úřadu, neponižovat ho, a v tom myslím, že je výjimečný a že to ukazuje stav, který tam panoval. Myslím si, že to hodně určila nebo definovala milost pro pana Baláka za rozkrádačku, která v Lánech probíhala.

Pan Balák byl pravomocně odsouzen kvůli ovlivňování veřejných zakázek v lánské oboře, Miloš Zeman ho pak omilostnil. Považujete toto za „zemanovinu“, nebo „mynářovinu“?
Na tomto případě se to úplně dokonale a strašidelně propojuje, protože i my v Respektu jsme zjistili, že ve chvíli, kdy se začal vyšetřovat případ zvýhodnění konkrétních firem a rozdělování si podílu nebo nějakých peněz z toho, když se tím začala zabývat policie, pak státní zástupci a mělo to jít k soudům a tak dále, tak se ukázalo, že Vratislav Mynář se snažil zasahovat do průběhu vyšetřování tak, aby se to dál nedostalo. 

Ke kauze se v té době vyjadřoval i tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán z hnutí ANO.

Chtěli napadat třeba použité odposlechy a tak dále, protože mu bylo jasné, že se ukáže, jak to funguje na Pražském hradě. Naštěstí přece jenom česká policie i justice jsou v drtivé většině nezávislé instituce, takže nátlaku odolaly a došlo tedy nejen k soudu, ale dokonce k pravomocnému verdiktu, který potvrdil, že tam nekalá činnost probíhala. Že tomu prezident dal milost, to je úplně stvrzení toho, že toto je naše parta, takto my tady fungujeme a kryjeme jeden druhého. Je to na bázi mafie. Jakmile jednou jste v té rodině, ostatní se o vás postarají. Myslím, že to je hodně smutná zpráva pro českou společnost, že se tu mohlo něco takového odehrávat, navíc opakuji, že to pokrýval prezident republiky.

Z toho, co říkáte, mi vychází, že Mynář se skutečně cítil neohrožený. Možná ilustrativní případ toho, jak moc se cítil neohrožený, byl, když někdy, tuším v roce 2021, obvolával soudce kvůli volebnímu zákonu, jestli se nepletu. 
Ano, jeho aktivita byla u vícero zákonů, i třeba u služebního zákona. Tam je třeba připomenout, že on kontaktoval dokonce i ústavní soudce. To už mi teda přijde... Kde to žijeme? Protože ve chvíli, kdy se vám propojuje politika s justicí a spravedlností, tak se posouváte do režimů, které bychom asi neměli nazývat demokratické. Naštěstí my se jím nazývat můžeme, protože instituce odolaly a postupovaly, jak měly. I ti soudci to nahlašovali svým nadřízeným, stejně tak jiné složky třeba v rámci policie, a pak se to podařilo rozkrýt i novinářům a dostalo se to na veřejnost. Všechny pojistky naštěstí zafungovaly, nicméně snaha z Pražského hradu ovlivnit rozhodování justice proběhla a pro mě asi všechny tyto kroky, které se týkají spravedlnosti, milosti a tak dále, jsou nejhorší. Tam najednou děláte ze společnosti dvě kategorie. Jedna, která má prostě smůlu, že nepatří do rodiny na Hradě, a pak ti, kteří tam jsou a kteří můžou cokoliv, jsou beztrestní. Mynář nemá prověrku, může zůstat. Martin Nejedlý - vůbec netušíme, co na Hradě měl dělat, ale má tam svoji kancelář, diplomatický pas a tak dále. Takže my jsme tady deset let kryli soukromé podnikání a kriminální činnost na Pražském hradě.

Hradní kvarteto

Když jste zmínil pana Nejedlého, občas se mluví o jakémsi hradním trojlístku. A teď, buď do něj zapadá Mynář, Nejedlý a Jan Novák, šéf Správy Pražského hradu, anebo mluvčí Jiří Ovčáček. Za vás jsou ti tři nejbližší, nejdůležitější spolupracovníci Miloše Zemana, kteří odchází z Hradu, kteří?
Myslím, že se asi všichni nějakým způsobem významně podíleli na tom, že to tam mohlo vypadat, jak to vypadalo. Dokonce bychom mohli přidat ještě další, ale pro veřejnost, řekněme, i pro to, co se tady odehrávalo, jsou asi nejdůležitější ti nejviditelnější, to znamená pánové Ovčáček, Nejedlý, Mynář. Každý něčím jiným. Pan Ovčáček tím, že urážel, koho mohl.

Pan Mynář tím, že tam provozoval činnost, která minimálně pokrývala nějakou kriminální aktivitu.

A pan Nejedlý, který rozvíjel své podnikatelské a proruské zájmy. 

U něj je třeba připomenout, jsou to zdánlivé drobnosti, ale je to rok, rok a půl zpátky, kdy se fotil s tím, že má na obalu telefonu fotografii Vladimira Putina. Už v té době bylo jasné, kdo je Vladimir Putin, vývoj jenom stvrdil, jak odpudivá, nebezpečná osoba to je. Nejbližší spolupracovník prezidenta ho nosil na krytu svého telefonu. 

Samozřejmě jsou tam ještě horší činy přímo prezidenta, který bagatelizoval útok ve Vrběticích, několikrát zastával proruský postoj, útočil na BIS, která byla jedna z nejsilnějších institucí, která nás chránila před ruským vlivem a tak dále.

Nicméně komplexnost právě této čtveřice, když do ní zařadím i Miloše Zemana, byla destruktivní. Připodotkl bych ještě jednu věc, ze které bychom si podle mě měli vzít něco do budoucna: vezměme si, jak je pozoruhodné, že za těch deset let se de facto nenašel jediný politik, který by tomu dokázal výrazně čelit a měl ochotu jít do nějakého jasnějšího střetu, ať už s prezidentem nebo jeho okolím. Když už se to stalo, bylo to většinou v jakési sebeobraně, ale nikdy tam nebyla snaha nastavit čitelnější systém a tak trochu ukázat, kdo je doma pánem. 

A když už něco takového přišlo, tak pak ze strany Hradu třeba následovalo ponížení, teď mluvím o události, která se odehrála mezi Milošem Zemanem a tehdejším premiérem Bohuslavem Sobotkou - to známé „poslední zhasne“. Ale napadá mě ještě jedna věc a musím se na to zeptat z druhé strany, ne, že bych chtěl hradní kvarteto, které jsme tady uvedli, nějakým způsobem hájit, ale přece jenom, není to jejich práce být obranářskou zdí před prezidentem republiky? Nedá se to brát aspoň nějakým způsobem s přihlédnutím k tomuto?
Určitě, jenom si myslím, že ta obrana má směřovat v první řadě k instituci. Oni mají hájit institut prezidenta, a ne být nápomocni čemukoliv, co se tam odehrává, protože přece jenom je to pořád místo, které má sloužit veřejnosti. Zároveň si myslím, že i když sloužíte prezidentovi nebo prezidentce, ať tady nebo jinde, tak to všechno může mít nějakou štábní kulturu, podobu, která bude vypadat adekvátně. Mluvčí si nikdy nemůže dovolit to, co dělal Jiří Ovčáček, ty urážky, filozofování nad politiky, několikrát dokonce útočil na státníky z jiných zemí a tak dále. O ostatních už jsem mluvil, myslím, že jim to nepřísluší... Ano, dá se k takovému chování lehce strhnout, když jste vedle Miloše Zemana, ale přece jenom si myslím, že má být nějaká stopka, která tam rozhodně nebyla.

Hrad za hranou

Přijde vám, že ta nejviditelnější, nejbližší postava, totiž Vratislav Mynář, kterého si tehdy Miloš Zeman vytáhl ze Strany práv občanů Zemanovci na Hrad, si Pražský hrad nějakým způsobem privatizoval? Dá se to takto nazvat? Narážím třeba na to, co tehdy odhalili, tuším reportéři ČT někdy v roce 2015, jak pořádal zájezdy i z Osvětiman na Pražský hrad a ukazoval třeba reprezentační prostory Hradu, které normálně nejsou vůbec veřejnosti k vidění.
Myslím, že to tak je, ale zase bych odlišil. Myslím, že nemusí být úplně špatně nebo problém, že když někde pracujete a máte nějaké výsadní postavení, tak třeba pozvete rodinu nebo blízké a ukážete jim místo, kde pracujete. V tu chvíli je to sice na Hradě, tak je to exkluzivnější, ale myslím, že by to nevadilo. Vždycky jde o nějaký poměr činů a toho, jak to děláte. Ve chvíli, kdy by pozval své sousedy z obce a ukázal jim Pražský hrad, tak musím říct, že by mi to přišlo sympatické. To znamená, že i rozšiřujete nějakou znalost, cítíte vztah k svým sousedům. Ale když k tomu potom přidáte střílení v oboře, klenoty, že si nechal vozit různé vybavení a využíval ten stan, aroganci jednání a tak dále, tak najednou už to není, řekněme sympatické lidské gesto, ale je to systém, na který podle mě stoprocentně patří termín privatizace. Tohle je teď moje a já si s tím budu dělat, co chci. Jsem zastánce toho, abychom si co nejvíc pěstovali uvědomění si a ctění těch institucí, uvědomovali si, že je v tu chvíli pouze propůjčena. Kdo tam je, není vyvolený, není to člověk nad ostatními, naopak. On by měl být nejvíc příkladem a ctít tu instituci. To tady vůbec nezafungovalo. 

Myslíte si, že vždycky jde pouze o lidi, anebo tomu nahrává nejenom Hrad jako takový, ale třeba i nějaká neprůhledná struktura Kanceláře prezidenta republiky, že my to jako veřejnost nemáme, jak kontrolovat?
Ano, to je dobrá, ale zároveň těžká otázka. Každá instituce musí mít nějaký prvek soukromí, jinak nejde udělat rozhodnutí, příprava a tak dále. U Hradu vidím větší problém v tom, že selhávala politická kontrola, že by parlament nebo vláda dávaly jasně najevo, že to, co se děje na Hradě, je špatně. Tam vidím problém a do budoucna bude zajímavé sledovat, co nový prezident a jeho tým. Myslím, že ve chvíli, kdy uvidíme, že se některé problémy v nějaké podobě opakují, tak už bych z toho vyvozoval, že potřebujeme nějakou jasnější, rychlejší kontrolou dění. Zároveň u změny jakýchkoliv pravidel je třeba být opatrný, abychom ve chvíli, kdy zjistíme, že něco nefunguje nebo že se někdo choval nějak příšerně, hned neměnili pravidla, protože z toho může vyplynout jiný problém, který potom třeba sníží nezávislost prezidenta nebo nějaké soukromí, které potřebuje pro rozhodování. Problém Miloše Zemana byl, že jak dovnitř do úřadu, tak i do svých pravomocí šel úplně za  hranu. A nejsem si jist, že téměř jakákoliv instituce, která stojí na jednom člověku, je schopna tomu odolávat ve chvíli, kdy tam je člověk, který pravidla vůbec nectí. Co potom uděláte? Zamknete prezidenta na záchodě a nepustíte ho, dokud se neomluví? Tam jste najednou v kategorii, kde ty kroky moc nejdou a musí se sbírat veřejný tlak politický, mediální a ze strany veřejnosti.

Pojďme to shrnout, udělat za tím vším tečku. Co znamená odchod Mynáře a spol. z Pražského hradu pro politickou kulturu v zemi, která po deset let čelila tomu, co se na Hradě děje?
Obrovskou úlevu, ale myslím si, že zároveň i trochu ponížení, protože vědomí, že jim to těch deset let procházelo bez větších problémů, ukazuje, že evidentně ještě v nějakých aspektech nejsme dostatečně silná společnost, abychom tomu uměli čelit.