Komentátor Klimeš: Když je slabý ministr, podávají si na průmyslu dveře lobbisté. A to není dobře

Prezident Miloš Zeman se v Lánech tento týden schází s kandidáty do nového kabinetu koalice Spolu a Pirátů a STAN. Jak silní jsou z vašeho pohledu ekonomického novináře a analytika kandidáti do ekonomických postů - ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo financí?
Já jsem vlastně rád, že na ministerstvo financí nastupuje po dlouhé době zase nějaký silný hospodářský expert strany. Petr Fiala měl na výběr mezi Zbyňkem Stanjurou - a toho si nakonec pak zvolil - a Janem Skopečkem. Podle mého správně usoudil, že silnější figurou je pan Stanjura. Skopeček je sice výrazný, ale ten rezort je poměrně náročný. No a vedle toho je smutnější příběh ministerstva průmyslu a obchodu, kde to také po dlouhé době neměl být náhodně zvolený manažer, který odněkud přišel a otřel se o ty jednotlivé strany, které mají v této chvíli v portfoliu toto ministerstvo, ale skutečně silný expert. Tím měl být Věslav Michalik ze Starostů a nezávislých. Připomenu; místopředseda strany dlouhodobě profilující se v hospodářských otázkách a uznávaný investiční bankéř. Takový bonbonek ještě byl, že před dukovanským tendrem by tam seděl někdo, kdo je původní profesí jaderný inženýr, jestli se nepletu. Bohužel, jak všichni víme, tato nominace zkrachovala na jeho nevyjasněných majetkových poměrech. No a zase se po několikáté stalo to, že vládní sestava v podstatě dělá takový poloveřejný konkurz mezi manažery o to, kdo se přihlásí o křeslo ministerstva průmyslu a obchodu.

My se tady budeme věnovat právě hlavně ministerstvu průmyslu a obchodu. Možná pojďme na úvod říct, jak důležitá pozice toho ministra bude v té nadcházející vládě?
Velmi důležitá. Ono to vždy tak trošku bylo. Kdo se nedostal z těch ekonomických expertů na ministerstvo financí, se pak ucházel v tom druhém gardu o ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale upřímně řečeno, v této chvíli je tento rezort extrémně důležitý z několika důvodů. Během covidové krize musí nějakým způsobem dobře administrovat všechny ty programy na podporu podnikatelů. Už je to prostě xtý rok, podnikatelé opravdu melou z posledního. Špatně nastavené podpory opravdu můžou končit masovými krachy. Tak doufejme, že nový ministr to po Karlu Havlíčkovi zvládne převzít nějak se ctí - a možná doufám i trošku lépe.

No a pak je tady spousta dalších věcí, které nejsou standardní agendou toho ministerstva, ale nyní tam takříkajíc přiletěly. Je to dukovanský tendr. V prosinci se otevírají bezpečnostní dotazníky a pokud je vláda nějakým způsobem vyhodnotí, odsouhlasí, tak by jej měla zahájit. Jedna z největších nejrizikovějších a geopoliticky nejzajímavějších veřejných investic za, nevím, 30 let. Právě to bude na novém ministrovi.  

No a pak je tady spousta dalších věcí, jako například národní plán obnovy. To je 180 miliard z toho unijního fondu na pokoronavirovou obnovu. Otázka je, jestli „pokoronavirová“ během páté vlny je ten správný název. Ale prostě se to musí co nejrychleji rozběhnout. I to měl na starost Karel Havlíček.

Těch věcí bych mohl přidat ještě celou řadu, ale prostě se ukazuje, že ministerstvo průmyslu není takový notář průmyslových a obchodních zájmů, jak to vždy bývá a občas něco přidá k ministerstvu financí. Skutečně to tentokrát bude velmi významný rezort. A já mám strach, že i kdyby nový ministr, vybraný Starosty a nezávislými, byl odborně sebelepší, ze začátku mu bude chybět ta politická síla, aby si na vládě mohl bouchnout do stolu a prosadit něco, na čem se shoduje celé to ministerstvo Na Františku pod tou prosklenou kopulí.

Tím kandidátem tedy je Jozef Síkela, kterého nominovalo hnutí STAN namísto, jak jste zmiňoval, Věslava Michalika, který se té nominace vzdal. Co všechno v tuto chvíli o Jozefu Síkelovi víme? odkud do politiky přichází? Říkáte, že je to manažer a člověk z byznysu. Jaké je vůbec jeho podnikatelské zázemí?
Jozef Síkela vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Podle svých slov se podílel v 89. na protirežimních protestech. A od roku 95 je neustále ve vrcholných bankéřských funkcích, především okolo investičního bankovnictví. Šéfoval Slovenskou spořitelnu a pak se dostal do nejužšího vedení celé skupiny Erste, která třeba u nás vlastní Českou spořitelnu. Nejde mu vytknout cokoliv odborně. Je to vlastně trošku zrcadlo pana Michalika. Úspěšný investiční bankéř, v tomto případě v korporátním bankovnictví, se dostal opravdu vysoko. Od toho tento rok poodešel. Protože samozřejmě nemohl vědět, že se dostane na ministerstvo průmyslu a obchodu, založil si spolu se svými dalšími společníky investiční fond, který se jmenuje PRIME FUND. A z něj nyní bude muset, jak se říká slangově, nějakým způsobem exitovat. Protože opět má nějaké byznysové zájmy, které by potencionálně mohl dozorovat jako regulátor z pozice ministra, nebo minimálně je potřeba vyjasnit, že tomu tak určitě nebude. To je velmi krátce jeho kariéra.

Odborně mu není co vytknout. Dostat se do nejužšího vedení celé té středoevropské skupiny Erste není nic jednoduchého a on to zvládl. Nepochybně už se potkal se spousty politiků. Umí vyjednávat, umí dělat finanční konsorcia, všechno, co se hodí. Ale znovu; bude to na té vládě. Něco navrhne a jakmile to řekne, bude se muset podívat na šéfa své strany Víta Rakušana a pak kouknout na premiéra Petra Fialu, jestli kývají souhlasně hlavou, nebo ne. Jinak je  jeho politická pozice nula.

Já se ještě vrátím k tomu, co jste říkal o tom byznysu. Ona se nabízí otázka, jestli to, co se stalo u Věslava Michalika, který nedokázal objasnit původ svého majetku a rozptýlit obavy z možného střetu zájmů, nemůže v souvislosti s tím fondem stát i u Jozefa Síkely?
Doufejme, že ne. Protože už jsem zachytil jeho vyjádření, že v tom fondu nějakým způsobem prodá v co nejkratší době svůj podíl. Nemysleme si, že to je věc na hodiny. To samozřejmě nějakou dobu trvá. A tady si myslím, že musíme být tolerantní - to by nikdo z bohatých lidí nemohl vstupovat do politiky. Nejde se s tím vypořádat během pár minut. Doufám, že tam žádné podezření ze střetu zájmů nemůže být v tomto případě. Starostové a nezávislí si uvědomují, že podruhé to nesmí udělat. Nicméně jen bych dodal, že je mi trošku líto toho řešení pana Michalika. Protože jestli je pravda, že on říká, že ta kyperská firma byla jeho manželky, všechny příjmy jsou dokladovatelné a on byl připraven prodat své solární elektrárny, které by jako ministr nějakým způsobem mohl regulovat nebo rozhodovat o dotacích, proč to neudělal? Samozřejmě bychom jako novináři možná trošku zdvihali obočí nad tím, proč si vybral někdy kyperskou firmu. Ale já si myslím, že by to ustál. A myslím si, by to bylo ku prospěchu Ministerstva průmyslu a obchodu, že by tam byla silná politická figura.

No když zůstaneme ještě na chvíli u toho procesu, jak se to celé stalo s panem Michalikem, není to z druhé strany trochu překvapivé, že opozice - teď už tedy nastupující vládní koalice, která léta poukazovala na střet zájmů Andreje Babiše, si toto prostě nepořešila včas?
Já tomu moc nerozumím…přesně z toho důvodu, co říkáte. Asi je to důsledek toho, že jsme tady propadli dojmu, že střet zájmů se výhradně váže k Andreji Babišovi, případně celé té garnituře ANO, která odchází. Ale tak to prostě nefunguje. Každý, kdo nastupuje do vrcholné funkce, musí počítat s tím, že bude optán na to, jestli nemá střet zájmů, případně odkud má financování svého majetku. Tak to je v demokratické společnosti běžné. A znovu si myslím, že pan Michalik se na to mohl připravit. Jen taková pikantérie. On na to doplatil už podruhé, byť je to teď trošku jiná kauza. On už se chystal vystoupat v roce 2010 na kandidátce TOP 09 a pak mu jedna kauza zhatila ten výstup do vrcholné politiky.

Ono to asi trošku souvisí s tím, že to není dvoj nebo trojkoalice, ale je to pětikoalice, kde se zjevně premiér Petr Fiala dohodl s těmi dalšími lídry, že si navzájem nebudou kádrovat své kandidáty. No ale ta základní prověrka, kdo může být v jakém střetu zájmů, kdo jak může vysvětlit své studia, majetky, další věci, na které se novináři obvykle ptají, je prostě normální proces a měli si  to ohlídat. Já doufám, že u nikoho jiného z té vlády už nic takového nebude, protože už teď ten vládní tým vypadá trošinku jinak, než si původně pětikoaliční lídři na začátku mysleli, když si rozvrhovali ty jednotlivé rezorty.

Teď tedy jsme v situaci, kdy tím kandidátem na post ministra průmyslu a obchodu je Jozef Síkela namísto Věslava Michalika. Já se ještě vrátím k tomu, co jste říkal o jeho erudici, o jeho schopnostech. Na jednu stranu ano, nastupuje jako nepolitický člen vlády, který nemá zázemí ve stranické politice. Na druhou stranu tedy nastupuje jako expert s úspěchy v bankovnictví. Co víme o jeho smýšlení o průmyslu, o byznysu vůbec, o té roli, jakou by v tom všem měl hrát stát? Jaký ekonomický přístup nebo pozice hájí. Víme něco?
Já se musím přiznat, že nevím vůbec nic. Nepochybně pan Síkela má nějaké názory, ale ty nikdy neprezentoval na nějakém veřejném fóru. V tom se odlišuje od pana Michalika, který si během minulých měsíců tříbil názory na ty jednotlivé agendy ministerstva průmyslu a obchodu. A ono je to trošku zmatečné. Jmenuje se to průmysl a obchod, ale je to většinou spíše energetika a telekomunikace. Je to prostě konglomerát nejrůznějších regulací pod jednou střechou. No a u pana Síkely nevíme nic. Pravděpodobně to bude proponent otevřeného liberálního obchodování, koneckonců je to investiční bankéř evropské úrovně. Zachytil jsem jeho vyjádření, že chce z Česka středoevropského ekonomického tygra. Je to hezký soundbite, ale vůbec netuším, co si pod tím představit a jak k tomu jako ministr průmyslu chce přispět.

Nepochybně bude asi dobře vybaven pro nejrůznější obchodní a diplomatická jednání. Tam si myslím, že okamžitě z toho davu pánů s kravatami bude vyčnívat, to je nepochybné. Ale to nestačí. Potřebujeme vědět, jaká je vize státní energetické koncepce a jakým způsobem chce dál pokračovat v tendru na Dukovany. Musíme vědět, jakým způsobem chce podporovat malé a střední podnikání. Musíme vědět, jakým způsobem chce podporovat digitalizaci, pokládání optiky, všechno, co se týká telekomunikací. A to prostě nevíme.

Ta vláda má velké neštěstí, že nastupuje v souhře několika krizí. Nejen covidové, ale i rozpočtové nebo energetické. A tam prostě není doba hájení. Hned budeme od pana Síkely chtít vědět jasné politické rozhodnutí, které by politický kandidát měl třeba už z opozice promyšlené a předjednané s nejrůznějšími partnery, s nimiž se zná. No ale on teď bude mít vůbec takové poznávací kolečko. Dobrý den, já jsem tady v ČEZu nový pan ministr, potřebuju konzultaci. Dobrý den u všech možných svazů, hospodářských komor. A to prostě není správně.

Vy jste se tomuto tématu věnoval v komentáři pro Aktuálně.cz a zajímavě jste tam srovnával i ty předchůdce nastupujícího ministra, kteří také nebyli z politického zázemí. Byli to ti manažeři, kteří přišli. Ať už to byl Karel Havlíček nebo jeho předchůdkyně Marta Nováková. Pokud bychom se na to měli podívat perspektivou nějaké efektivity toho, co ti ministři dokážou, pokud právě nejsou ze stranické politiky, jak vám tam to hodnocení vychází?
Pokud je politické zadání rozhodnuto, tak si dokážu představit, že to i méně politický ministr dokáže nějak dotáhnout. Ale zrovna si myslím, že v té agendě průmyslu a obchodu, potažmo energetiky, telekomunikací, není teď politicky rozhodnuto vůbec nic. A ta figura by měla být silným politikem. Když to tak není, tak vlastně je to ten model Karla Havlíčka. Schopný manažer, od pěti od rána na nohou, všude je, všude přestřihuje pásky.

Ale že bychom měli naformulovanou nějakou ekonomickou strategii, která by vlastně nás třeba udělala tím středoevropským tygrem, na což nepochybně předpoklady máme, tak to prostě není. Karel Havlíček přišel jako prezident Asociace malého a středního podnikání a skutečně jedna z mála věcí, kterou prosadil, je, že máme nový zákon o rodinném podnikání, protože mu o to šlo. Jinak nic.

Ještě příkladnější je v tom předchůdkyně Marta Nováková, kterou si pamatujeme díky tomu nešťastnému  vyjádření, že jsou vysoké ceny mobilního volání, protože moc využíváme WiFi. To byl prostě důkaz, že tu agendu absolutně neznala a za pochodu se ji učila a stala se pak směšnou. Přitom vlastně její předpoklady byly velmi dobré. Ona předtím čtyři roky byla šéfkou Svazu obchodu, takže ten přeskok na ministerstvo průmyslu a obchodu byl logický. Ale nevyšlo to, protože za sebou právě neměla to politické angažmá a nastudované všechny ty agendy. Takto bychom mohli jít do minulosti, dále a dále. A proto doufám, že pan Síkela stráví ty první dny trošku po tom „havlíčkovském” stylu. Že bude vstávat v pět ráno, protože těch agend, které musí dohnat, je strašně moc. Snad žádné jiné ministerstvo v té vládě není tak rozplizlé do tolika agend, jako je právě ministerstvo průmyslu a obchodu. A když je ten ministr slabý, když je to jen manažer, tak je to ministerstvo, kde si podávají dveře různí lobbisté a mají možná, spíše určitě, jaksi větší zastání, než by podle mě měli mít, protože vyplňují to místo, kde není ten silný politický leadership.

Jak důležitou proměnou z vašeho pohledu v tom je to, že přece jen mluvíme o vládě, která bude složená z pěti stran. A každá z těch stran má přece jen trochu jiný pohled na věc, i když mají koaliční smlouvu. Jakým směrem se ta vláda jako celek z vaší perspektivy, co se týče hospodářské politiky, vlastně bude pohybovat?
Jen ať také zmíníme nějaké plusy, tak určitě je třeba zmínit, že už samotné to sestavování vlády, byť se trošku proměňuje, je mnohem hladší, než si asi kdo představoval. Petr Fiala je prostě konsensuální lídr, dokáže vyhovět těm jednotlivým zájmům. A už to je plus. Další věc, asi pozitivní, je ta, že pětikoalice už před volbami nějakým způsobem spolupracovala. A podle mě nikdo z nich se nechce úplně rozhádat. To vidíme třeba na Pirátech, kteří neví, co se sebou, ale přesto mají pocit, že ten závazek společného postupu je silný. Tak to jsou ty plusy. Z těch odborných věcí je asi plusem shoda na pokračování jaderného tendru na dostavbu pátého bloku Dukovan, takže jsou tam nepochybně nějaké spojnice.

To, co je obrovské mínus celého toho nastupujícího ansámblu, je to, že vchází do nejrůznějších krizí a dvě se právě výrazně dotýkají ekonomiky. Kvůli té energetické krizi je potřeba pomoct spoustě domácnostem, které mají najednou opravdu vysoké zálohy. A nemysleme si, že to končí krachem klientů Bohemia Energy. Od jara budeme mít ty vysoké zálohy úplně všichni, takže k tomu se stát nějakým způsobem musí postavit a nebude to levné. A druhá věc je rozpočtová krize.

Pokud na jednu stranu ministr financí z ODS říká, že chce uspořit škrtnutím jedné tužky v tom návrhu zákona o státním rozpočtu na příští rok až 80 miliard, no tak těžko předpokládat, že budeme mít nějaké velké prostředky na investice právě třeba do průmyslu nebo obchodu. To si musí mezi sebou vyříkat.

A znovu se dostáváme k tomu základnímu. Bylo by dobré, aby na obou dvou stranách toho stolu seděly silné politické váhy a nebylo to jen tak, že Zbyněk Stanjura, nepochybná těžká váha za ODSku na jedné straně a na druhé straně prostě nominant STAN, který je jistě respektovaný, ale jehož tvář před týdnem ještě vůbec nikdo neznal.

Vy už jste zmiňoval tu výzvu v podobě covidu. A ono je to i takovou podmnožinou asi té rozpočtové krize, protože přece jen výdaje státu se násobně navýšily kvůli pandemii. Víme víc o tom, jakým způsobem chce ta pětikoalice řešit podnikatelské prostředí a covid?
No nevíme. Respektive já to z té koaliční smlouvy nevidím. Slovo covid se tam neobjevuje ani jednou,  což na jednu stranu chápu, je to těžko podchytitelná krize. Kolikrát jsme si mysleli, že covid už je pryč a vždycky se zase vrátil. Na druhou stranu si myslím, že ta vláda musí něco deklarovat právě přesně pro ty podnikatele.

Já tady nechci zabíhat do nějakých technicistních detailů, ale ono už je problém jen to, že dlouho ti podnikatelé byli státem dotovaní, respektive odškodňovaní za to zavření, umenšení byznysu nějakými paušály. Celou dobu ekonomičtí novináři i odborníci volali, ať je to navázáno na nějaké poklesy tržeb, že je to spravedlivější a férovější, speciálně pro ty menší. To se děje od tohoto roku. Bude to pokračovat. Jen se dostáváme už do trošku absurdní situace, že poměřujeme ten pokles nákladů s nějakým obdobím, které už skoro nikdo nepamatuje. Už je to opravdu hodně na vodě. Nedrží se to skoro žádných reálných čísel a reálných zisků nebo ztrát.

A právě asi bude na novém ministrovi průmyslu a obchodu, aby představil pro ty první měsíce roku 2022 nějaký systém pomoci, který zároveň uspokojí Zbyňka Stanjuru na ministerstvu financí, že to prostě nebude příliš drahé a na druhou stranu to nějakým způsobem opravdu pomůže tomu podnikatelskému prostředí. Těm vánočním trhovcům, kteří to sotva postavili, to policie zase přibouchla před nosem. Jsou vlastně takovým dobrým symbolem, že opravdu spousta byznysu se může stále dostat do neřešitelné situace. A tady, jakkoliv jsem spíše pravicový liberál, prostě vidím jasnou odpovědnost toho státu, že tu pomoc musí nějakým způsobem vymyslet. Protože ten stát to zavírá.