Petrušce Šustrové znemožnil komunistický režim studium, dva roky strávila za mřížemi a kvůli perzekucím režimu byla dlouho bez práce. Těžký osud jí ale nezlomil. Byla uznávanou novinářkou a překladatelkou, pracovala pro rozhlas i televizi a centrem jejího zájmu zůstal boj za lidská práva.

Šustrová začala v roce 1966 studovat češtinu a dějepis na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy, o tři roky později ale byla uvězněna za podvracení republiky a dva roky strávila ve vězení.

Poté se stala signatářkou a mluvčí Charty 77, spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a spolupracovala s několika samizdatovými časopisy. Kvůli své činnosti mohla pracovat pouze na poště a jako uklízečka, od roku 1982 nemohla sehnat žádné zaměstnání.

Po 17. listopadu začala pracovat v Nezávislém tiskovém středisku a poté v týdeníku Respekt, který z něj vznikl. Od května 1990 do ledna 1992 byla poradkyní náměstka Federálního ministra vnitra a posléze náměstkyní federálního ministra vnitra České a Slovenské republiky.

Od roku 1992 pracovala jako novinářka a překladatelka z angličtiny, ruštiny a polštiny. Spolupracovala rovněž s rozhlasem, jako mezinárodní pozorovatelka se zúčastnila několika voleb v zemích s ohroženou demokracií a je také scenáristkou dokumentárních filmů pro Českou televizi, které pojednávají o Gruzii, Rumunsku nebo o problematice krymských Tatarů.

V říjnu 2008 byla zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, od počátku roku 2013 byla její předsedkyní. V říjnu 2013 skončil její mandát. Za rok 2009 získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

dre, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít