Osud politického vězně Šedivého: místo svatby 11 let v dolech. Matka se jeho návratu nedožila
Česko si v úterý připomíná památku obětí komunismu a 67 let od justiční vraždy političky Milady Horákové. K pomníku v Praze - Újezdě přišel zavzpomínat také devadesátiletý František Šedivý.
Nositel řádu Tomáše Garrigua Masaryka bojuje proti totalitě prakticky celý život. Už jako dítě se zapojil do protinacistického odboje. Později vedl studentský odboj proti komunistickému režimu. Tehdy ztratil svobodu, nejbližší rodinu i životní lásku, když ho komunisté měsíc před svatbou zatkli. Z uranových dolů v Jáchymově na svobodu vyšel až po dlouhých 11 letech
„To strašné zatčení přišlo v době, kdy jsem končil vysokou školu, měl jsem velikou lásku a měli jsme se brát asi za měsíc," vzpomíná František Šedivý na rok 1952.
V procesu Šedivý a spol. ho soudy potrestaly za velezradu a vyzvědačství 14 lety odnětí svobody.
11 let v dolech
„Vyšetřovací vazba ve sklepení v Bartolomějské, později soudní vazba, kde jsem byl na samotce 2 měsíce," vypočítává, co prošel, než skončil na Mírově. "A potom přesun do Jáchymova, kde jsem u Jáchymovských dolů strávil 11 let - bez jednoho týdne," doplňuje Šedivý, co vyplnilo 11 let jeho života.
Coby vedoucího odbojové skupiny ho z dolů nevysvobodila ani amnestie v roce 1960.
„Pocit vězně, který zůstane stát na nástupišti, zatímco ti ostatní už přešli mezi ty, kteří jsou propuštěni, se těžko dá popisovat. Když má doma starou matku, která na něho čeká. Jakou bolest jí to zase způsobí," vzpomíná.
Podmínečné propuštění přišlo až o čtyři roky později. Matka Františka Šedivého už se ale setkání se synem nedožila. A jeho milovaná dívka?
„Víte, to je něco, co vám nevymizí, co s vámi jde celý život. A já jsem se tehdy tam šel podívat, ale téměř před tím domem jsem si to rozmyslel, protože jsem si říkal, že to bude moc velký zásah do jejího dalšího citového života a že to, co si vytvořila, bych jí zkazil," popisuje, jak komunistické vězení zpřetrhalo jednu velkou lásku.
Šedivý po propuštění pracoval u Staveb silnic a železnic a pak ve vydavatelství Melantrich. Tam zůstal až do Sametové revoluce, na které se aktivně podílel. V současnosti je místopředsedou Konfederace politických vězňů. V roce 2009 převzal z rukou prezidenta Václava Klause Řád Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.
