Propadliny, které se naplnily spodní vodou, jsou vítaným rozšířením rybářských revírů. Na poddolovaných územích je jich bezpočet a neustále mění svůj tvar. Mnoho z nich je zasypáváno při rekultivaci území. | Foto: Michaela Danelová, Český rozhlas
Krajina mrtvých dolů
Fotoreportáž z míst, nad nimiž
nadvládu přebírá příroda
Od počátků hornického řemesla na Ostravsku a Karvinsku uplynulo téměř 250 let. A není tomu tak dávno, co se uhlí těžilo ještě v několika desítkách šachet. Dnes jich zbývá pár posledních a jejich čas se krátí.
Černé uhlí z této oblasti bude jen ve sbírkách hornin a nerostů. Antracit už je. Mění se i krajina. Kraj propadlin a černých hald mění průmyslová rekultivace i příroda sama. Původní město Karviná bylo přejmenováno na Karvinou-Doly a nyní existuje jen jako podivná krajina s torzy po lidské existenci a se zákazy vstupu a vjezdu.
Nová Karviná stojí blíže hranicím s Polskem. Dávní uhlobaroni by se divili, jaký kus krajiny byl vylidněn a zabrán novodobými vlastníky. Sedimentovanými uhelnými kaly se dříve levně topilo. Říkalo se jim bída. Nyní je spotřebována i bída v bídné krajině.
Zkřížená kladiva – hornický znak stále najdete na mnoha budovách i pomnících Karvinska a Ostravska.
Věže dolu Barbora. U této i jiných šachet se střídaly názvy podle politické situace. Šlo již o třetí jméno s přejmenováním na 1. Máj a nyní je to opět Barbora. Areál dolu a okolí byl vybrán jako nové místo pro průmyslovou zónu, ale brání tomu převod pozemků novodobých uhlobaronů.
Krajina Karvinska je plná nejrůznějších trubek – většinou šlo o potrubí vedoucí vodu z vypírání uhlí do kalových rybníků.
Prázdno po zaniklém dolu Doubrava. Ze zasypaných důlních jam stále hrozí únik výbušného plynu. Podobné útvary jsou na mnoha místech Karvinska. Zajímavostí je, že po ukončení provozu a údržby se těžní věž tohoto dolu propadla do země. Na Orlovsku došlo také k výbuchům důlního plynu ve sklepeních rodinných domů, když se plyn dostal na povrch prasklinami při poklesech země na poddolovaném území.
Známý „hrdinný“ kostel sv. Petra z Alkantary. Zůstal stát navzdory všem okolním objektům, které nevydržely pokles půdy, místy přesahující i dvacet metrů. Jen se naklonil. Bohoslužby v kostele stále probíhají.
Rybář u kostela sv. Petra z Alkantary.
Propadliny, které se naplnily spodní vodou, jsou vítaným rozšířením rybářských revírů. Na poddolovaných územích je jich mnoho a neustále mění svůj tvar. Mnoho z nich je zasypáváno při rekultivaci území.
Z Dolu ČSM Sever (Československého svazu mládeže) je nyní Důlní závod 2. Kousek dál je důl s bývalým názvem ČSM Jih. Území mezi doly se říká Mexiko. Kousek od Dolu Barbora byla dokonce místní část s názvem Nový York. U nedalekého Dolu František zase byla Amerika.
Takovou černou krajinu lze zahlédnout z vlaku mezi Karvinou a Českým Těšínem.
Mnoho cest na Karvinsku je přeťato závorami i zátarasy. Cykloturistika ani procházky nejsou vítány. V oblasti jsou ale i opuštěné parky a části nedotčené přírody. V létě se lidé k některým jezerům chodí koupat.
Mezi mrtvé stromy, které zatopila voda v propadlině, se stěhuje nový život. Ryby, vodní ptáci, labutě.
Poslední obyvatel v Havlíčkově ulici v Karviné–Doly. Okolo něj nikdo. Z 22 000 obyvatel, kteří tu žili v 30. letech minulého století, zbylo jen několik desítek. Byly zde kostely, školy, kino, zámek, projížděla tramvaj...
Propadlinové jezero a silueta dolu Lazy, jenž se v minulosti jmenoval po Antonínu Zápotockém. Úsměvné je, že havířovský hokejový klub má dosud ve jméně iniciály AZ, přičemž historie klubového názvu sahá až do roku 1953. Tedy dosud památka na nástupce Klementa Gottwalda .
Typická propadlina nedaleko dosud funkčního Dolu ČSA (Československé armády). Zde byl největší výškový propad na poddolovaném území. Zmizely celé kolonie hornických domků, obchody i nedaleké nádraží. Jinou propadlinu vyplnila skládka odpadu celého regionu – dnes je překryta travnatou plochou a zasazenými stromky. Krajina Karvinska je rájem pro firmy likvidující odpady.
Nostalgická poezie těžního kola na překrytí důlní jámy dolu Zárubek na kraji Ostravy, na pomezí, kde začínají doly v Petřvaldě, Orlové, Karviné, Stonavě. Je to také symbolický pomník havířskému řemeslu i stovkám obětí bezpočtu důlních neštěstí, k nimž na Ostravsku i Karvinsku v minulosti došlo.
Hynoucí památka – kaple v Loukách. Všechny cesty k ní jsou uzavřeny. Chátrá a rozpadá se. Nedaleko - na hrázi rybníka - byly vykáceny mnohasetleté duby, kdysi chlouba přírodní rezervace v Loukách. V ostravsko-karvinském revíru se nepoužívaly technologie, které by zabránily poklesu krajiny. Kvůli ceně uhlí i plnění plánu.
