‚Navždy nedůvěryhodná osoba.‘ Ministr Jurečka přestál kritiku, odpustí mu voliči?

Praha 11. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) získal podporu širšího vedení své strany. Čekala jste jiný výsledek?
Určitě ne. Lidovci už ze širšího vedení avizovali, že svého předsedu podpoří. 

Návrh usnesení, který nakonec výbor přijal, měl čtyři body. Kromě toho, že uznali, že Marian Jurečka chyboval, tak ve čtvrtém bodě – v němž se hlasovalo tajně – rozhodli, že nemusí rezignovat. Pro tento bod hlasovalo 25 z 30 lidovců. Co těch 5?
Osobně jsem přesvědčená, že v uvažování představitelů strany lidové převažovala touha zůstat za každou cenu v pětikoaliční vládě. Dobře věděli, že kdyby Marian Jurečka rezignoval, pro vládu Petra Fialy by to znamenalo obrovský otřes. Opozice by toho samozřejmě okamžitě využila a Petr Fiala by se z toho těžko vzpamatovával. Koneckonců i to je podle mě důvodem jeho velmi rezervovaného postoje k návrhům na odvolání anebo rezignaci Mariana Jurečky. Těch pět členů KDU-ČSL si asi řeklo, že jakási etická kritéria a požadavky na to, jak se má chovat vrcholný představitel křesťansko-demokratické strany, jsou důležitější než setrvání ve vládě.

Mravní pochybení

Marian Jurečka se obhajoval tím, že přeci neporušil žádný zákon. Proč by měl rezignovat?
To je velmi zajímavý moment celé kauzy. Určitě si mnozí pamatují, jak odstupoval Michal Hašek nebo svého času Stanislav Gross. Oni také neporušili žádný zákon, lánský puč anebo igelitka od strýce Vika byly čistě politicko-mravní záležitosti. A pamatujeme si na horkokrevné výzvy Miroslava Kalouska směrem ke Stanislavu Grosovi, a Bohuslava Sobotky a dalších představitelů ČSSD směrem k Michalu Haškovi, že lhát se nemá. V této záležitosti je to možná úplně ten nejvýznamnější kategorický imperativ směrem k politické scéně. Politici by si měli dávat pozor na to, jestli své výroky a činy korigují. Což je v pořádku, život jde dál a třeba to, co napsali do programového prohlášení, se logicky mění podle situace. Ale měli dávat pozor i na to, do jaké míry se skutečně dopustili jednoznačné lži, která bude odhalena, a oni zkrátka budou už navždy v roli lhářů.

Na druhou stranu, mravní pochybení se odpouští. To je i argument premiéra Petra Fialy (ODS), který říká, že Marian Jurečka přiznal to, že špatně vyhodnotil, a že měl večírek na ministerstvu práce a sociálních věcí ukončit mnohem dříve. Jurečka se pak i omluvil za nejednoznačná vyjádření směrem k veřejnosti a médiím. Proč by ho Petr Fiala odvolával, když došlo k upřímné omluvě?
A byla to omluva skutečně upřímná? Myslím, že si tuto otázku budou klást především voliči pětikoalice a strany lidové. Mohou Marianu Jurečkovi věřit, že se omlouvá především těm lidem, které tragická událost zasáhla nejvíc, to znamená pozůstalým, přátelům a známým obětí? Budou to brát jako skutečně upřímný krok politika? Zaprvé v době bezprecedentního vraždění, kterého jsme nikdy zatím v novodobé historii České republiky nebyli svědky, slaví na ministerstvu práce a sociálních věcí se svými kolegy do půl čtvrté do rána. Pro mě to je naprosto nepředstavitelná záležitost a politický lapsus první kategorie. Opět připomínám slova Miroslava Kalouska, který řekl: ‚Ano, i za nás se slavilo, ale zařídili jsme si hospodu a pili jsme za své‘. Tady to bylo ve státní budově a několik stovek metrů od filozofické fakulty, kde k masakru došlo. Nedovedu si představit, že by politik s jasnou myslí v takové situaci setrvával na večírku, když byl celý národ v naprostém šoku, a nikdo neměl sebemenší chuť na vánoční atmosféru.

Zadruhé jde pak pochopitelně o vysvětlování a mlžení. Fakta evidentně neseděla, a slova Mariana Jurečky tak lze označit za lži. Dovolím si udělat ještě jednu odbočku – Marian Jurečka ve středu zastupoval vládu před ústavním soudem, když obhajoval loňskou mimořádnou valorizaci penzí, respektive snížení výplaty důchodů. Tam měl mluvit jako důvěryhodný představitel vlády, který vysvětluje, proč k tomu všemu muselo dojít. Už jenom toto jsou kulisy, kdy se lidé a možná i soudci musí ptát, zda jsou jeho odpovědi důvěryhodné, když víme, co udělal před pár dny. 

Aby toho nebylo málo, tak v otázkách Václava Moravce z 22. ledna roku 2023 – prakticky před rokem – Marian Jurečka vysvětloval, že nelze mimořádnou valorizaci jen tak zrušit, protože by legitimní očekávání seniorů nebylo naplněno. Ale to je jiná věc, to ať posoudí soudci. Ale v tom rozhovoru řekl: ‚Nechci se vymlouvat, nejsem ten typ člověka, nesnáším vymlouvání‘.

Mohou ho tato slova o činech, které se staly jinak, než tvrdil, do budoucna v očích veřejnosti třeba i diskvalifikovat?
O tom jsem hluboce přesvědčená. Voliči si to přeberou a u volebních uren – letos třikrát a samozřejmě především příští rok při sněmovních volbách – si to uvědomí. Opozice to bude Marianu Jurečkovi nepochybně velmi výrazně připomínat. Pan profesor Veselka (kardiolog Josef Veselka, který v komentáři na SeznamZprávách psal o emotikonu ministra Jurečky, pozn. red.)  zmínil jednu velice důležitou věc, a ta se týká zprávy, kterou Marian Jurečka v průběhu toho osudného večera dal na sociální sítě. V ní vyjádřil hlubokou soustrast a to, že je činem samozřejmě zděšen – připojil tam i emotikon modlících se rukou –, ale přitom se ve stejnou chvíli bavil na večírku, v budově ministerstva. To je další moment, kdy podle mě Marian Jurečka musí být v očích voličů už navždy nedůvěryhodnou osobou.

Chybělo vysvětlení

Považujete za větší problém to, že neukončil večírek v době, kdy už o dění na filozofické fakultě musel mít informace, anebo to následné vysvětlování? Slyšel jsem od mnoha komentátorů, že kdyby se druhý den omluvil a upřímně vysvětlil, jak to bylo, tak si na to dnes už možná ani nikdo nevzpomene.
To je pravda. Hovořila jsem například s docentem Pavlem Šaradínem z Univerzity Palackého, který také vidí daleko větší selhání v následném mlžení, až bych řekla lhaní. To je podle něj neomluvitelný politický krok. Na druhou stranu jsem přesvědčena, že vrcholní politici křesťansko-demokratické strany, kteří se rádi stavějí do role etických arbitrů a kde koho kárají za pochybení právě tohoto typu – že Andrej Babiš nemluvil pravdu, používal vulgarizmy a tak dále –, by obzvláště měli projevovat ne hranou, ale reálnou empatii. Kdo jiný než oni by měl být v hloubi duše otřesen tím, co se na filozofické fakultě odehrálo. Ani vteřinu by o tom neměli přemýšlet. Po prvním oznámení se měli okamžitě sebrat, ukončit veškeré juchání a odejít. V případě Mariana Jurečky na mimořádné zasedání vlády, ostatní domů, nebo do svých pracoven, ale rozhodně nesetrvávat na večírku.

Jedna cynická věta od mého kolegy – zkrátka byly nakoupené chlebíčky, objednané víno z Moravy, tak proč by se to rušilo, to by přece byla škoda, když se na to všichni těšili. Tohle je právě ten moment, kdy si myslím, že by na to politická scéna měla nějak reagovat a reflektovat to. Cynismus by neměl být všudypřítomný v dennodenním vládním provozu. Notabene u vlády, která celou svoji existenci postavila na negaci vlády předchozí. Řekla, že bude jiná, a že bude dělat hodnotovou politiku. Tohle je ta hodnotová politika?

Není to na druhou stranu moc přísné hodnocení? Ani přesně nevíme, co se tam odehrávalo, jestli se třeba o té události nebavili. Mohlo jim být příjemné, že jsou se svými spolupracovníky, se kterými to můžou rozebírat. Navíc se bavíme o ministrovi práce a sociálních věcí, není to ministr vnitra.
Ano, lze na to nazírat i z tohoto úhlu pohledu. Ale jak jsem pochopila, tak přímá svědectví jednoznačně hovořila o tom, že se o tom Marian Jurečka dozvěděl nikoli v 18:26, ale už záhy po střelbě, to znamená někdy kolem půl čtvrté. To byla první velká lež, nepochybně o tom věděl. Ano, nebyli jsme tam, čili nemůžeme vyloučit i to, že se tam nepilo, nezpívalo, hlasitě nebavilo, neoslavovalo, ale že všichni kolektivně rozebírali situaci. Ale pokud vím, nikdo z účastníků se v tomto smyslu nevyjádřil. Kdyby tomu tak bylo, jsem přesvědčená, že by se našel někdo, kdo by o tom veřejnost informoval.

Máte pocit, že vláda tím teď nahrává opozici, která mluví, slovy Karla Havlíčka, o papalášství a elitářství?
Hnutí ANO má docela náskok, protože si jistě mnozí vzpomenou na kauzu Milana Hniličky nebo Romana Prymuly. 

Právě na pana Prymulu jsem si teď vzpomněl – že se někdo sejde v době, kdy se nikdo scházet nesmí, v restauraci na Vyšehradě. Jestli si pan Havlíček nemyslí, že už se na to zapomnělo?
Zapomenout by se na to nemělo. V obou případech Andrej Babiš chování velmi striktně a jednoznačně označil za nepřípustné papalášství a řekl, že z toho musí aktéři, čili Milan Hnilička a Roman Prymula, vyvodit důsledky. A jsem hluboce přesvědčena, že právě kvůli postoji Andreje Babiše se pak oba dva pánové vzdali všech funkcí a rezignovali na své posty. V tomto ohledu Andrej Babiš dokáže přesně odhadnout náladu veřejnosti. Ví, že jestli něco lidé opravdu nesnášejí, tak jsou to trapné výmluvy a pohrdání lidmi. Na to podle mě u svých spolupracovníků – které navíc jako majitel hnutí nemá žádný problém kdykoliv z týmu odvolat – velice dbal. 

I sebereflektivně?
Sebereflektivně samozřejmě nikoli. Vždy měl dostatek svých vlastních argumentů, o které opíral to, že není důvod, aby odstupoval – že Čapí hnízdo je vymyšlená kauza a kampaň tehdy opoziční sestavy a tak dále. Sám Andrej Babiš je výjimkou, a je z tohoto jeho jinak dost důsledně uplatňovaného principu směrem k jeho spolupracovníkům vyňat.

Týmový duch koalice

Současný premiér Fiala se možná neodvažuje do toho říznout tak jako ex-premiér Babiš i z toho důvodu, že by rozhodil pětikoalici…?
Jednoznačně. Petr Fiala si mimořádně zakládá na tom, že pětikoaliční tým je soudržný a za ty dva roky neměl žádný vnitrokoaliční skandál, kdy by jeden šel proti druhému. To je mimochodem zcela ojedinělá záležitost. Nikdo nevěřil tomu, že se pětikoalice nebude mezi sebou hádat. To se Petru Fialovi povedlo. Mimo jiné i proto, že vůbec nezasahuje do nominačních nebo kádrových záležitostí vládních stran a nechává to čistě na nich. Tady si dokonce myslím, že si ani on osobně nebyl úplně jistý, jestli by Marian Jurečka rezignaci, kterou konec konců zpočátku i nabízel, měl podat. Ministerstvo práce a sociálních věcí je vskutku extrémně důležitý resort a čeká ho to nejdůležitější, to znamená předložení a schválení důchodové reformy.

Vnitrokoaliční kritika ale přišla. Například Jakub Michálek (Piráti) mluvil v souvislosti s Jurečkou o trapných vytáčkách, Vít Rakušan (STAN) kritizoval dlouhé čekání na vysvětlení. Shodně potom dodávali, že to je čistě lidovecká záležitost. Myslíte si, že to bude mít dopad na preference lidovců? Mohou klesnout ještě hlouběji pod pětiprocentní hranici?
To je pro mě z politického hlediska na celé věci nejzajímavější a i možná nejméně pochopitelné. Lidovci by teď měli dělat úplně všechno pro to, aby získali zpátky důvěru svých voličů. A ta se skládá nejenom z lidí, kteří třeba kvitují zvýšení rodičovského příspěvku nebo eventuálně nějaké kroky v rámci ministerstva životního prostředí. Až do této chvíle jsem si myslela, že lidovci cílí právě na převážně starší, věřící moravskou veřejnost, která se pořád řídí určitými mravními imperativy a tohle prostě neodpouští. To jsou lidé, kteří chodí do kostela, kde říkají, že se budou řídit desaterem, svým dětem nepochybně vštěpují, že nesmí lhát, protože lhát se prostě nemá. 

No ale znáte to, chybovat je lidské, odpouštět je… Tak třeba mu to lidé odpustí?
Možná ano. Nechci dělat kategorické soudy, že to je definitivní konec lidovců a Mariana Jurečky v jejich čele. Pochopitelně bude hodně záležet na letošním roce, jaké návrhy zákonů budou z ministerstva práce a sociálních věcí přicházet, a jak se bude Marianu Jurečkovi dařit je prosazovat. Ale vzhledem k tomu, že právě v sociální oblasti – především té penzijní – bude odpor opozice extrémně velký, tak bych se divila, kdyby mu to všichni poslanci hnutí ANO a SPD při každé příležitosti nepřipomínali. 

Takže si to musí odpracovat, chápu to dobře?
Ano, a při každičkém svém dalším politickém kroku by měl dokazovat, jestli to byl opravdu nevysvětlitelný úlet, anebo jestli lež a výmluvy jsou jeho každodenním chlebem a řemeslem.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize, ČTK, TV Nova, CNN Prima News a youtubového kanálu ANO.