Rychetský k informacím o prezidentovi: Dochází ke střetu svobody projevu a ochrany lidské důstojnosti
„Ústavní soud to posuzuje pokaždé znovu a pokaždé může být ta hranice trochu jinak posunutá.“ Těmito slovy komentoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro iROZHLAS.cz veřejnou debatu kolem prezidenta Miloše Zemana, která se rozhořela poté, co byl opět hospitalizován v nemocnici. Její ústřední téma zní: informuje Pražský hrad o zdraví hlavy státu dostatečně? A je Zeman nadále schopen vykonávat svůj úřad?
Jak osobně vnímáte situaci kolem prezidenta Miloše Zemana, v jehož vládě jste před dvaceti lety byl? Co říkáte na zprávy o jeho zdraví a případnou možnost zbavit prezidenta pravomocí?
Vůbec se k tomu nechci vyjadřovat. Je vždy velice smutné a tragické, když kdokoli – a v daném případě dokonce nejvyšší ústavní činitel – je evidentně ve zdravotním stavu, který může mít i fatální důsledky. A mohu si jenom přát, aby došlo k brzkému uzdravení. Ale nemohu to vůbec žádným způsobem hodnotit nehledě na to, že média jsou už nyní plná úvah o aktivaci článku 66 Ústavy a o roli Ústavního soudu. Tím více jsem povinen zcela mlčet.
Zemana v nemocnici navštěvuje rodina i poradci. ‚Informujeme průběžně a úsporně,‘ uvedl Ovčáček
Číst článek
Mířila jsem hlavně na to, jestli považujete debatu o zbavení prezidentských pravomocí za šťastnou? Jestli by to ještě více nepřispělo k rozkolu ve společnosti?
Nechci opravdu nic hodnotit. To jsou situace, kdy je na jedné straně svoboda projevu, která je určitě významným lidským právem, a na druhé straně ochrana soukromí a ochrana lidské důstojnosti. A není žádné tajemství, že sice máme skvělou Listinu základních práv a svobod, ale ve skutečnosti může docházet ke střetu jednotlivých lidských práv a svobod. A nelze je jednou pro vždy seřadit podle nějaké důležitosti, které mají přednost.
Práce Ústavního soudu právě spočívá v tom, že v každém případě znovu a znovu poměřuje ta dvě lidská práva a svobody, ty dvě hodnoty s tím, že v konkrétním případě musí dát jednomu či druhému přednost. Tím se ale nevytváří precedens jednou provždy. Za jiné situace může dostat přednost svoboda projevu, za jiné situace může dostat přednost ochrana lidské důstojnosti.
Poučení z komunismu
Tudíž nelze obecně říct, kde je ta hranice mezi soukromou osobou Miloše Zemana a jeho funkcí coby prezidenta?
Opravdu nelze. V každém případě to Ústavní soud posuzuje znovu a pokaždé může být ta hranice trochu jinak posunutá.
Ludvík Svoboda
Komunistický prezident byl do funkce zvolen znovu v roce 1973. Tehdy mu bylo 77 let a trpěl četnými zdravotními potížemi. Prodělal infarkt plic a několik mozkových příhod. Podle některých historů něchtěl Ludvík Svoboda úřad opustit, přestože ho nebyl schopen vykonávat. Podle vzpomínek jeho dcery však s jeho rezignací nesouhlasil tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. V roce 1975 bylo nakonec jeho prezidentské období předčasně ukončeno s pomocí speciálně přijatého ústavního zákona.
Stejně se ale zeptám: měla by mít veřejnost u politiků ve vysokých ústavních funkcích alespoň základní informace o tom, zda jsou schopni svěřený úřad vykonávat?
Já se k tomu opravdu nebudu vyjadřovat.
Platí, že článek 66 Ústavy, který tedy hovoří o tom, že pokud prezident republiky není schopen svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přejdou jeho pravomoci na předsedu vlády, předsedu Poslanecké sněmovny a šéfa Senátu, nebyl zatím nikdy aktivován?
Nebyl nikdy. Do Ústavy se dostal v souvislosti s historickou zkušeností, a to byla situace kolem prezidenta (Ludvíka) Svobody a jeho zdravotního stavu. Takže reakcí na to bylo, když se připravovala po rozpadu federace nová Ústava České republiky, že se dostal do Ústavy právě z těchto důvodů článek 66.
Tudíž hlavní spouštěč byl komunistický prezident Ludvík Svoboda, který se potýkal se zdravotními problémy a ve funkci předčasně skončil v roce 1975?
To byl ten motiv pro úpravu Ústavy, protože tenkrát se dokonce kvůli tomu, aby se jaksi vyřešila situace kolem skutečně již nezpůsobilého prezidenta, tak se už tenkrát musela novelizovat Ústava.
Pokud by byl prezident nakonec skutečně zbaven výkonu svých pravomocí, mohl by se proti tomu bránit u Ústavního soudu. Měla by jeho žaloba pak odkladný účinek?
Odkladný účinek může někdy soud přiznat. V daném případě s tím ale zákon o Ústavním soudu vůbec nepočítá. Spíše počítá s retroaktivním účinkem rozhodnutí Ústavního soudu.
