Den s kandidátem: Velké peníze kazí politiku, s malou kampaní nemusím být nikomu vděčný, říká Hilšer
Senátor Marek Hilšer oznámil už v roce 2019 jako první, že bude kandidovat na prezidenta. Má slogan kandidát s jasnou tváří. Odmítá tzv. „průzkumokracii“ a stále věří, že by třeba i díky televizním debatám s ostatními uchazeči mohl ve volbě zvítězit. Hilšer je dalším prezidentským kandidátem, který si povídal s moderátorem Janem Pokorným pro Radiožurnál.
Z domova jste odjel ráno na skútru. Neklouzalo to náhodou?
Dnes naštěstí ne. Když to klouže, tak nejezdím, takže pokud by sněžilo, tak bych nevyjel. Dnes jsou naštěstí dobré jízdní podmínky a doufám, že to tak vydrží, protože někdy člověk ráno vyjede a odpoledne už je všechno jinak.
Danuše Nerudová jako kandidující loutka? Pouze jsem upozornil na fakt. Je důležité, aby se voliči rozhodovali na základě informací, vysvětluje Marek Hilšer. Poslechněte si rozhovor
Víte, že kdybyste se stal hlavou státu, tak máte asi s ježděním na skútru utrum?
To je pravda. Já myslím, že prezident dokonce nemůže řídit ani auto.
Byl jsem na poradě vašeho týmu. Bylo tam něco, co jsem neměl slyšet?
Já myslím, že ne. To, co jsme chtěli říct, abyste neslyšel, jsme řekli předtím, než jste přišel.
A co jste řekli tak, abych neslyšel?
Jsou různé věci, které musí zůstat uvnitř týmu. Je to třeba to, jak se člověk vztahuje k některým věcem, které v kampani běží. A když zvolíte nějaké strategie, je lepší, když to média úplně neví. Není to nic, co by bylo špatného, ale jsou prostě věci, které mají zůstat uvnitř.
Jaká je letošní kampaň? Ptám se, protože můžete srovnávat. Kandidoval jste v minulé volbě, teď do toho jdete znovu. V čem se to liší? Je drsnější?
Já si myslím, že drsnější je. Je to i o složení kandidátů. Teď jsou kandidáti jiní, takže všechno běží trochu jinak. Kandiduje také Andrej Babiš, takže je to vnímáno i touto perspektivou.
Je to také jiné v tom, že už jsem víc známý. Možná i některým můžu více vadit, protože jsem kandidát, který je nezávislý a to nemusí všem vyhovovat. Snaží se tvořit nejrůznější tlaky na to, aby takoví kandidáti, za kterými nestojí velké PR, marketing za velké peníze, aby se tak trochu klidili z cesty. To je pro mě nová zkušenost, ale s tím se dá počítat a člověk musí jít stále vpřed.
Tříštění sil
Že se s tím dá dobře počítat je jedna věc, ale jak se s tím dá pracovat, když to vypadá, že pokud nemáte aspoň 30 milionů na kampaň a silné PR zázemí, tak asi těžko máte šanci uspět? Nebo ne?
Máte pravdu v tom, že ten, kdo má peníze, má výhodu ve velké PR kampani. Tak vychází i předvolební průzkumy. Ale já říkám, že velké peníze kazí politiku. Za čtyři roky, co působím v Senátu, jsem si toho všiml.
Dostávají se ke mně různé kauzy a stesky obyvatel, kde vidím, že když stojí před problémem proti velkým zájmovým skupinám třeba v oblasti developmentu a chtějí prosadit svůj pohled a politici je neposlouchají, tak proti nim stojí s holýma rukama.
Já se je ale vždycky snažím podpořit v tom, aby bojovali úplně do posledního dechu, když se řeší nějaký problém, a aby to nevzdávali. I když třeba já jako senátor mohu být v řešení naprosto bezmocný.
Vidím to napříč politikou. Mohl bych jmenovat další příběhy, třeba problematiku exekucí, kdy je evidentní, že do obchodu s chudobou, který jsme posledních 20 let mohli sledovat, byla zapojena řada politiků. Věci se pak posouvají poměrně pomalu.
Proto říkám, že by měl být prezident nezávislý, nadstranický na všech vlivech a jedině tak by mohl řešit problémy, aniž by měl svázané ruce.
Vy jste v debatě Deníku N označil Danuši Nerudovou za příklad kandidující loutky. To jste myslel, že ji někdo ovládá?
Nechci nějak poukazovat na ostatní, řekl jsem to, protože se mě na to ptali. Pouze jsem upozornil na fakt, že manžel Danuše Nerudové je částečným majitelem, vlastní asi pět procent, v největší české právní kanceláři.
Kdo to sleduje, to může vnímat jako střet zájmů. Je to věc, která je tak, jak je. Není to nic, co by nebyla pravda a je důležité, aby se voliči rozhodovali i na základě informací, které jsou faktem.
Miliony ze svého do kampaně vložila jen Nerudová, Babiše sponzoruje ANO a Hilšer si platí jen benzin
Číst článek
Ptám se i proto, že ve veřejném prostoru a v analýzách momentálního vývoje předvolební situace se často objevuje jedno téma. Tím je, zda by senátoři jako vy, Pavel Fischer nebo kandidáti jako Petr Pavel a Danuše Nerudová teoreticky neměli uzavřít nějakou dohodu, aby se netříštily síly vůči tomu, koho momentální průzkumy favorizují. A to je Andrej Babiš.
Je možné, že to někteří takto vnímají. Já jsem přesvědčen o tom, že je demokracie o tom, aby se lidé prezentovali ve volbách, aby představovali ideje, a aby pak lidé volili podle svého přesvědčení. Není možné na začátku utkání vyzývat kohokoliv, aby odstoupil, to v tomto ohledu přece nedává smysl.
Vy jste mluvil o dohodě. Ano, tak pokud se kandidáti shodnou na uzavření dohody, tak proč ne. Ale to se týká asi především pana Pavla a paní Nerudové, kteří vlastně mezi sebou rozdělují nějakých padesát procent.
Pokud by se dohodli, tak si myslím, že i ti kandidáti, kteří mají podle průzkumů o něco méně, by na to mohli také přistoupit. Ale vyzývat jenom ty kandidáty, kteří za sebou nemají nějaké zájmové lobby, mně přijde, že do demokratického světa nepatří.
Rovná páteř
Jestli dobře čtu, co říkáte, tak ta první trojice podle vašeho výkladu má za sebou nějaké zájmové lobby? A od čtvrtého místa níž už ne?
Nechci mluvit o ostatních, i když nás do toho novináři vždycky tlačí. Já můžu mluvit za sebe. Jsem v tomto ohledu naprosto nezávislý. Mám velmi nízké náklady na kampaň, čili nemusím být nikomu v tomto ohledu vděčný. Myslím, že to je důležité také rozlišovat, a že to je znamením toho, jestli je kandidát opravdu závislý nebo nezávislý.
Možná, že někteří z posluchačů viděli na Netflixu dokument, který byl o volbách ve Spojených státech. Ptali se tam bohatých miliardářů na to, proč podporují ve volbách kandidáty, a proč třeba podporují každého. Jeden bezelstně odpověděl, že je pro něj dobrý pocit vědět, že může komukoliv z nich zavolat.
Když jsem sledoval debatu vašeho volebního týmu v senátorské kanceláři, tak jsem viděl, že vám nebylo po chuti, když jste probírali pozvánku do debaty, jíž se mají zúčastnit kandidáti od čtvrtého místa podle momentálních výsledků průzkumů níž. Co vám na tom vadilo?
Rozdělování kandidátů na ty, kteří jsou favorité, a kteří nejsou favorité, přispívá k utváření mediálního obrazu, že jsou tady někteří, o kterých dopředu víme, že zvítězí. Že to je takový předvýběr. Toho se já účastnit nechci. Myslím si, že to není správné a nemám to zapotřebí.
Mě by moc zajímalo, jestli byste říkal totéž, kdybyste byl vy v té první trojici.
To je na médiích. Myslím si, že každý kandidát má potom možnost si zvolit to, co v tomto ohledu chce.
Vnitro jednalo absurdně, tvrdí podporovatelé Hilšera. Podle nich je registrace Rohanové nezákonná
Číst článek
Co nabízí Marek Hilšer a zároveň nenabízí nikdo jiný z momentální devítky kandidátů?
To je těžké říct. Každý z nás určitě něco nabízí. Řekl bych ale, že nabízím příslušnost k polistopadové generaci, i když to samozřejmě nabízejí i někteří z ostatních. Zároveň ale nabízím i politickou zkušenost z parlamentu.
Nabízím také svou minulost. A to v tom smyslu, že jsem vždycky vystupoval proti nepravostem, už od svých studentských dob. To je myslím velmi zřetelné i v mém konání a nějak jsem to v průběhu svého života neměnil. Neměnil jsem to ani po minulé prezidentské kandidatuře a neměnil jsem to ani během působení v Senátu. Neměnil bych to ani při působení v prezidentské roli. A to je myslím opravdu podstatné.
Mně někdo řekl, že je pro něj na prezidentovi důležitá jedna věc a všechny ostatní jsou nepodstatné. Tou je, že by měl prezident mít v tomto ohledu rovnou páteř. Já si myslím, že nabízím minulost, ve které je zřejmé, že jsem vždy stál za svými názory. Že jsem je neproměňoval, co se týče hodnot. To dává voličům jistotu, že se na mě mohou spolehnout.
V případě úspěchu ve volbě, kdybyste se stal prezidentem, kolik z někdejšího občanského aktivismu Marka Hilšera by ve vás jako v hlavě státu zůstalo?
Řekněme si, co ten občanský aktivismus vlastně je. Co je zoon politicon. Každý z nás má potřebu refelektovat realitu, a když vidí, že se někde něco děje špatně nebo dobře, tak k tomu vytváří nějaký postoj.
A to ve mně navždy zůstane, když uvidím nějakou nepravost nebo něco, co jde proti lidem, že se autority a mocní staví proti veřejnému zájmu. Bylo to ve mně jako v běžném občanovi, jako v senátorovi a zůstane to ve mně i jako v prezidentovi. To je prostě vlastnost, kterou člověk neodpáře.
Když byste jako hlava státu viděl, že studenti chystají anebo stávkují třeba na protest proti tomu, že se nic nedělá proti změně klimatu, vy byste je jako hlava státu podpořil? Jak byste do toho vplul? Omlouvám se za hypotetičnost otázky, ale patří to k rozhovoru s kandidáty.
Rozhodně. Já bych je podpořil, konkrétně bych je pozval na Hrad. Pokud člověk něco byl, tak tím nesmí přestat být. Pokud jsem byl aktivní občan stejně jako studenti, tak si myslím, že by bylo nejhorší a pokrytecké, kdyby se prezident k aktivním občanům postavil zády.
25:26
Politolog: Voliče zajímají tři věci. Jestli je kandidát připravený, velkorysý a jaký má ‚program peněženka‘
Číst článek
To prostě nejde. Aktivní občané tu jsou od toho, aby vytvářeli reflexní zrcadlo politikům. Aby je kritizovali, aby ukazovali, jaké jsou jejich zájmy a politici se s tím musí nějakým způsobem srovnávat.
Co se týká konkrétní otázky klimatu, je to vážné téma, které trápí mladé lidi naprosto přirozeně. Oni už přemýšlejí o své budoucnosti a vidí to jako velký problém. Zatímco my staříci, to říkám trochu s nadsázkou, už někdy setrváváme ve svých stereotypech a nechceme věci měnit. Otázka klimatu je ale velmi vážná, takže bych je pozval a hovořil bych s nimi.
Past volebních průzkumů
Kandidujete na hlavu státu, tedy i na vrchního velitele ozbrojených sil České republiky v době, kdy pokračuje válka na Ukrajině. Když o tom konfliktu přemýšlíte, jaké jsou podle vás reálné možnosti ukončení války na Ukrajině? Musí to být jako v krizi v 60. letech, že si zavolají dva prezidenti, americký a ruský?
To asi teď už nemůže fungovat, protože válka ze strany Ruska je rozjetá do plné síly. Vidíme, že Putin bombarduje civilní obyvatelstvo. To jsou výjevy, které můžeme částečně přirovnat k druhé světové válce, kdy se opravdu útočí na civilisty.
S Putinem se nemůže v tuto chvíli jednat tak, že by se řeklo, že se vše zapomene. A to je dobře. Ukrajina podle mého názoru musí získat zpět svou nezávislost a kontrolu nad svým územím, pak je třeba s Ruskem jednat. Pokud ale povolíme diktátorům, tak se to nevyplatí.
Zhruba před osmi lety jsme jako aktivní občané vystupovali před ruskou ambasádou. Měli jsme na těle napsáno, že Putin je zabiják. Ukázalo se, že jsme měli pravdu. Tehdy se nám vysmívali, ale my měli hodnotový kompas v tom, že není možné, aby cizí tanky přijely na území nezávislého státu, který je de facto naším blízkým sousedem.
Plyne z toho poučení, že zlu se nesmíme poddat a nesmíme ho tolerovat už v jeho začátcích, protože se to může obrátit proti nám. A také se to obrátilo a teď máme veliké problémy i v celé Evropě.
Když jsme mluvili o průzkumech veřejného mínění, co si máme představit pod slovem „průzkumokracie“, které používáte?
Víme, že v některých zemích jsou průzkumy o politice zakázány poměrně dlouhou dobu dopředu. My sledujeme, že průzkumy mohou být – nechci říct, že zfalšované, rozhodně jsou zde agentury, které jsou nezávislé a dávají čísla, která třeba odpovídají.
Ipsos: První kolo prezidentské volby by vyhrál Babiš. O druhé bojují Pavel s Nerudovou
Číst článek
Často ale může dojít k vytváření kandidátů dopředu ve smyslu politického marketingu, kdy se do toho investují velké peníze. A pak přicházejí průzkumy, které dávají určitým kandidátům nálepku a lidé se často orientují podle toho, kdo může zvítězit.
Je potřeba s tím zacházet velmi opatrně. A u nás se to moc neděje. Každý měsíc nebo každých 14 dnů nám vyběhnou průzkumy a snaží se nějakým způsobem dotlačit společnost do toho, aby se volilo podle toho, kdo má šanci nebo nemá šanci. Ale podívejme se na to v minulosti. Často jsme měli favority, třeba ve volbě před 10 lety, kdy kandidoval Jan Fischer. Podle průzkumu to byl ten, který může vyhrát a ukázalo se, že to tak nebylo.
Na rozdíl od Karla Schwarzenberga.
Přesně tak. On uspěl v posledních debatách. Podívejme se na minulou prezidentskou volbu, kdy pan Drahoš taky vypadal, že to je velký favorit a nakonec se ukázalo, že to tak není.
Spousta lidí tehdy říkala: „My jsme chtěli volit vás nebo kohokoliv jiného. Hodili jsme to favoritovi, protože jsme si mysleli, že se to tak má udělat, aby měl šanci, a abychom porazili Miloše Zemana. A nakonec se ukázalo, že to tak nebylo, a že jsme vlastně nevolili svobodně.“
Někteří lidé to rozlišují, někteří ne, to je legitimní. Nenechme se ale vlákat do pasti volebních průzkumů, třeba bychom toho potom mohli litovat. Ve volbách rozhodují občané, tam se ukáže, jak to je, a jak to je s těmi šancemi.
Jakou akceleraci dáte své předvolební kampani? Říkáte, že není moc nákladná. Ale co použijete, aby se značka Marek Hilšer stala ještě známější? Pochopil jsem, co si myslíte o průzkumech veřejného mínění, ale vy to během dvou měsíců nepředěláte.
Nepředělám. Myslím, že to je kontinuální práce. Začal jsem s tím už před pěti lety, takže je nutné neustále na tom na tom pracovat. Já, jak říkám, nemám prostředky na to, abych nyní prorazil a dělal velkou reklamu tak, abych najednou celou Českou republiku oblepil billboardy.
A na co sázíte?
Sázím na debaty. Proto se všech účastním. Sázím na ty poslední debaty, třeba i v České televizi, kdy si toho lidé začnou všímat. My také víme, že řada lidí je nerozhodnuta.
Ještě jsem si vzpomněl na průzkumy, které jsou často dělány tak, že se říká, jak má někdo 25 % už půl roku dopředu. Ale neříká se, že půl roku dopředu většina obyvatel ještě není rozhodnuta? Celou tu situaci to zkresluje a už se vytváří obraz toho, kdo je favorit, a kdo není. A co si budeme říkat, vždy tendujeme k tomu připojit se k tomu silnějšímu.
Otázkou je i to, jestli průzkumy říkají to, jestli je kandidát kvalitní a jestli splňuje nějaká kritéria, která bychom si představili pro zkvalitňování budoucí kultury.
