Česko chystá zákon o lobbingu. Piráti chtějí, aby kontakty hlásil i prezident nebo asistenti poslanců
Česko má konečně dát pravidla lobbingu. Mělo by tak být jasné, kdo všechno ovlivnil přípravu zákonů nebo třeba strategických dokumentů. Zákon o lobbování má mimo jiné určit, kdo je ten, o kom by měla mít veřejnost přehled, že ho lobbista oslovil. A právě toto téma rozděluje vládní koalici a sněmovní opozici. Minulý týden vláda projednávání návrhu zákona o lobbování odsunula, vrátit by se k němu mohla příští týden.
„Ke každému zákonu existují nějaké skupiny lidí, kterých se to dotýká. Některé skupiny se snaží zákony ovlivňovat, což je naprosto v pořádku. Je jenom důležité, abychom byli schopni zaznamenávat a nějak dohledávat, kdo a jak to ovlivňuje,“ vysvětluje pro Radiožurnál smysl regulace lobbování Lucia Vilimovská, expertka protikorupční organizace Transparency International na lobbing.
Na obrazovce počítače má otevřenou webovou stránku Otevřený lobbistický diář. Transparency International do něj zaznamenává schůzky, které její pracovníci absolvují, když se snaží ovlivnit podobu právě třeba protikorupční legislativy.
Podobně by v budoucnu měl fungovat i registr lobbistů, se kterým počítá předloha zákona. Lobbisté kromě neziskových organizací, jako třeba právě Transparency International nebo svazy firem, profesní komory či samosprávy by se v budoucnu musely do registru zapsat a každého půl roku do něj nahlásit, za co a u koho lobbovali.
Prezident a asistenti poslanců
A právě o tom, kdo má být považovaný za tzv. lobbovaného, se nejen mezi politiky vede největší diskuse. Zatím se v návrhu zákona počítá například se zákonodárci, ministry, jejich náměstky nebo vládními poradci. Podle protikorupčních organizací ale v předloze chybí prezident a asistenti poslanců a senátorů.
‚Nešťastný signál.‘ Stát schvaluje protikorupční agendu, nevyčleňuje ale na ni dost lidí
Číst článek
„Může se pak stát, že poslanec se bude potkávat s určitými lobbisty, kde mu nebude vadit, že o tom veřejnost ví. Ale některé schůzky, u kterých úplně nestojí o pozornost, odkáže na svého asistenta,“ upozorňuje analytik protikorupčního projektu Rekonstrukce státu Lukáš Kraus.
Podle ekonomky a expertky na regulaci lobbingu Šárky Laboutkové z VŠE asistenti navíc často komunikaci mezi lobbisty a zákonodárci zprostředkovávají. „Připravují jim také podklady k jednání a hlasování. A samozřejmě někde čerpají informace a měli bychom vědět, kde a s kým se setkávají,“ říká Laboutková.
„Pokud poslanci nebo senátoři budou chtít zákon o lobbování obcházet, tak na schůzku pošlou asistenta,“ dodává.
‚Nebesa nespadnou‘
Aby prezident i asistenti poslanců a senátorů mezi tzv. lobbované patřili, chtějí hlavně koaliční Piráti. Výjimku by podle nich neměly mít ani státní a polostátní firmy.
„Pokud chceme s korupcí v Česku zatočit a nechceme, aby na pozadí fungovaly lobbistické skupiny, které ohnou zákon a dokážou manipulovat veřejné zakázky nebo výběrová řízení, tak ten zákon je důležitým nástrojem,“ vysvětloval minulý týden při příchodu na jednání kabinetu šéf Pirátů Ivan Bartoš.
Zákon o lobbingu i etický kodex poslanců. Rada Evropy kritizuje Česko kvůli boji proti korupci
Číst článek
Vláda nakonec projednávání na dva týdny odložila. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS některé změny ještě před jednáním ale nakonec nevyloučil: „Upřímně řečeno, pokud tam asistenti budou, nebo nebudou, je pro mě marginálie. Nechť tam klidně jsou. Pokud jde o prezidenta, nejsem pro to, aby tam byl prezident i jeho okolí, to znamená třeba kancléř nebo kancléřka. Na straně druhé, znovu - nebesa nespadnou, když tam prezident bude.“
Okolí prezidenta přitom v návrhu zákona, který ministr Blažek nesel na vládu, už je. Z Hradu ale chybí právě hlava státu.
„I prezident má důležitou roli v rámci legislativního procesu. Samotná pravomoc vetovat návrhy zákonů rozhodně není marginální pravomocí. A může docházet k různým snahám ovlivnit rozhodnutí prezidenta,“ říká analytik Rekonstrukce státu Lukáš Kraus s tím, že někteří lobbisté se můžou snažit třeba i o to, aby se prezident zpozdil s podpisem zákona.
Debata o ČEZ
Problematická je podle Vilimovské z Transparency International i výjimka pro státní a polostátní firmy, jako je například ČEZ nebo Lesy České republiky. Setkání jejich představitelů a lobbistů by vůbec za lobbing podle současného návrhu nebylo považované.
„Státní firmy často fungují ve strategických odvětvích, proto je důležité mít možnost nahlédnout také do jejich procesu,“ vysvětluje Vilimovská.
Podobná debata by politiky mohla potkat i ve Sněmovně. Zákon o lobbingu tam poslanci probírali už v roce 2009, neprošel ale ani prvním čtením a neúspěšné byly i další pokusy dát lobbingu pravidla. Nepodařilo se to ani před třemi lety za vlády hnutí ANO a sociální demokracie. Tehdy se snažil návrh prosadit poslanec ANO a dřívější předseda Sněmovny Radek Vondráček.
‚Je nutno se oprostit od veřejného mínění.‘ Přečtěte si, proč soud pustil lobbistu Janouška na svobodu
Číst článek
„Co se týče asistentů, tak si nejsem vědomý toho, že by asistent poslance měl někde zákonnou definici. Takže jsem zdrženlivý. Za legislativní stopu je odpovědný poslanec,“ reagoval Vondráček na návrh rozšířit seznam lobbovaných.
Podle návrhu Legislativní rady vlády by za asistenty zákonodárců byli považováni lidé, kteří soustavně vykonávají odborné nebo administrativní práce pro poslance nebo senátora.
A Vondráček by na seznam lobbovaných nezahrnul ani prezidenta. „Tam jsem vždycky byl proti z jednoho prostého důvodu, že prezident je z výkonu své funkce neodpovědný,“ říká poslanec.
Právě tyto body podle něj zkomplikují debatu mezi zákonodárci. „Zkomplikuje to přijetí. Raději ať projde nějaká minimální verze, ať jsme země, kde je lobbing nějak regulovaný,“ uzavírá Vondráček.
Druhé opoziční hnutí SPD má úplně opačný pohled, vysvětluje poslankyně SPD Vladimíra Lesenská: „Podle názoru SPD by v tom zákonu měli být všichni. Měli by se tam objevit i samosprávy, jak krajské, tak obecní. Neměly by z toho vypadnout firmy a největší hráči.“
Tentokrát budou muset politici nějakou shodu zřejmě najít. Česko totiž slíbilo dokončení regulace lobbování nejpozději do března 2026, jinak od Evropské komise nedostane část peněz z Národního plánu obnovy.
Kdo to zaplatí?
Jenže peníze jsou zároveň zádrhel už pro projednání zákona na vládě. Ta bude muset rozhodnout ještě o jedné - zásadní - otázce. Jak a z čeho plánovaný registr zaplatit.
Vytvoření databáze bude podle ministerstva spravedlnosti stát deset milionů korun. Fungování pak milion korun ročně. K tomu by ještě resort potřeboval víc než pět milionů korun na rok pro šest nových úředníků. Ministerstvu financí se ale tyto náklady nelíbí.
Nebylo by to poprvé, kdy stát schválil protikorupční agendu, nevyčlenil na ni ale dost lidí. Neúspěšně o dva úředníky navíc žádal například dohledový úřad po schválení novely lex Babiš a rozšíření agendy úřadu.
Důvodová zpráva zákona o whistleblowingu ze strany ministerstva spravedlnosti zase slibovala deset systemizovaných míst. V říjnu podle informací vlády pro Rekonstrukci státu agendu vykonávali čtyři lidé.
Omezování korupce přitom má státu dlouhodobě přinést úspory. Podle ekonomky a expertky na regulaci lobbingu Šárky Laboutkové z VŠE může být lobbing pro zákonodárce cenný zdroj informací a expertiz. Pokud mají šanci svůj záměr prosadit všechny skupiny. Férová pravidla lobbování jsou ní také důležitá pro ekonomickou prosperitu.
