„Koalice vyvinula silný tlak.“ Novinářka o náročném boji krotitele drog Vobořila a jeho konci

Matěj Skalický mluví s Michaelou Ryšavou, zástupkyní šéfredaktora Hospodářských novin

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

12. 7. 2024 | Praha

Konec koordinátora, konec debat o drogách? To rozhodnutí bylo nakonec moje – řekl pro Radiožurnál Jindřich Vobořil. Otázkou zůstává, nakolik to je odchod dobrovolný. A koho vůbec Vobořil dráždil? Téma pro Michaelu Ryšavou, zástupkyni šéfredaktora Hospodářských novin. Ptá se Matěj Skalický.

Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla

 

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Michaela Ryšavá, zástupkyně šéfredaktora Hospodářských novin | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Vinohradská 12

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil | Foto: Monika Hlaváčová | Zdroj: ČTK

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Úřad vlády v úterý zveřejnil informaci, že národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS), po dohodě opustí svoji pozici. Měli se na tom domluvit předsedové koaličních stran. Ve středu se pak v tom stejném prohlášení na webu objevila změna, bez toho, aby tam bylo transparentně uvedeno, že to je editované. Předsedové koaličních stran o tom měli být informováni, ne se na tom domluvit. Premiér Petr Fiala (ODS) pak na tiskové konferenci po jednání vlády řekl, že to bylo rozhodnutí pana Vobořila. Úřad vlády pak ve stejném prohlášení uvádí citaci pana Vobořila: „Na tlak, nefér hry a podpásové jednání či osobní výhrůžky jsem za předchozí léta samozřejmě byl zvyklý, mám takzvaně pro strach uděláno.“ Trochu se v tom ztrácím. Byl to dobrovolný, nebo nedobrovolný odchod? 
Snaha v nás vyvolat pocit, že to bylo dobrovolné, je trochu úsměvná, protože ta geneze jeho konce byla trochu jiná. Bylo domluveno, že skončí koncem roku, protože sám říkal, že to nemá cenu a že jsou tlaky silné. Věděl, že některé koaliční strany ho úplně nemusí, čelil útokům a věděl, že politiku, kterou on prosazuje a na čem se i domluvili, když nastupoval do funkce, ve finále nebude snadné prosadit.

Takže bylo domluveno, že skončí koncem roku, ale najednou mi začali volat lidi kolem něj z adiktologie, že má skončit mnohem dřív, že by to mělo být už tento týden nebo v nějakém krátkém horizontu a že už je dokonce napsána tisková zpráva, kam musel dát svoje vyjádření. Volala jsem některým jeho velmi blízkým kolegům, kteří zrovna byli na dovolené. Ti říkali, že o tom vůbec nic neví, že by to mělo být opravdu ke konci roku. Všichni počítali s tímhle scénářem. Stalo se tedy něco mimořádného, s čím asi ani pan Vabořil nepočítal. 

A co se stalo? 
Koaliční strany už nechtěly, aby byl národním koordinátorem, proto vyvinuly silný tlak. Přesně nevíme, jak ta debata vypadala – jestli někdo přišel a řekl, že teď skončí, nebo tlačili tak moc, že řekl, že to vzdává.

„To rozhodnutí v závěru bylo nakonec moje (...)“

Nicméně to bylo opravdu velmi rychlé a i on v rozhovorech říká, že ten tlak byl extrémní.

„(…) já sedím na tématu, který se jmenuje 1 bilion 200 miliard korun v ČR v obratu. Ať řeknu cokoliv, ať udělám nějaké věci. Tak to vždycky někoho vyděsí, nebo se mnou někdo nesouhlasí (…)“

Sám říká, že mu to je líto. O nedobrovolnosti opravdu nejsou pochyby, je evidentní, že to prostě dobrovolné nebylo. Je to spíš taková show pro voliče, kteří to vůbec nesledují. Všichni ostatní musí tušit, že to dobrovolné nebylo.

„(…) vždycky jsou tam ale nějací nepřátelé. Tak prostě bude, když někdo bude v mé roli a něco bude chtít změnit.“

Jindřich Vobořil (ODS), národní protidrogový koordinátor (Český rozhlas, 9. 7 2024)

Poslední kapka

Co bylo tou poslední kapkou? Zaznamenal jsem vyjádření pana Vobořila stran nálezu kokainu ve Sněmovně a tak se ptám – je to spekulativní otázka, nebo to má pravdivý základ, že tím možná naštval koalici? 
Je to trochu absurdní, že to nakonec vedlo k jeho urychlenému konci. Poté, co se ve Sněmovně našel kokain, tak pro televizi Nova řekl, že kokain ve Sněmovně není žádná novinka. Překvapilo by mě, kdyby to tak nebylo. Tím chtěl vzkázat poslancům, že tím financují ruský režim, protože mafie, která u nás prodává kokain, pochází z Ruska. To mezi poslanci vyvolalo bouře. Mluvila jsem s mnoha poslanci a nechápali, co si to dovoluje. Takže to, co vzkázal národu – že poslanci jsou banda feťáků – byla opravdu poslední kapka. Zastávat se ho přestali i ti, kteří se ho zastávali dlouhodobě, což přispělo k jeho rychlému pádu.

Tlačila na Vobořilův konec zejména KDU-ČSL? Ptám se z toho důvodu, že šéf strany Marian Jurečka loni prohlásil, že Vobořil neplní zadání vlády. Vadilo mu, že chce zavádět regulovaný trh s některými látkami. Tehdy se řešil Vobořilův rozhovor pro server iDnes.cz, ve kterém uvedl, že by takový trh mohl fungovat třeba i u kokainu. Jsme znovu u této látky. 

„Já si myslím, že my tady nemáme být ani žádné Mexiko, ani žádná Bangladéš (…) Vnímám to tak, že to to byl rozhovor, který pan protidrogový koordinátor dal, který z mého pohledu byl velmi nešťastný.“

Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministr práce a sociálních věcí (Český rozhlas, archiv Patrika Saláta, 22. 9. 2023)

Jurečka to tehdy chtěl řešit ve vládní koalici. Nemohl už tohle být začátek Vobořilova konce? 
Ano, dlouhodobě to byli lidovci, kteří tlačili na to, aby skončil. Ale jak jsem říkala, měl tam stále své zastánce. Lidovcům vadil nejen tento jeden návrh, ale všechny návrhy, které Vobořil dlouhodobě dával. Lidovcům se nelíbil například přístup k alkoholu nebo zdanění tichého vína. To bylo jedno z velkých pnutí mezi lidovci a panem Vobořilem, který přes média neustále vzkazoval, kolik lidí se léčí na alkohol, kolik lidí se naopak léčí z užívání marihuany. Vzkazoval, jaké to má následky, co to všechno pro společnost znamená. Vím, že s panem Grolichem, hejtmanem Jihomoravského kraje, si často vyměňovali zkazky přes média. Pan Grolich říkal, že víno je spíš takový zemědělský produkt a opravdu se tomu vysmíval. Takže tam bylo opravdu velké pnutí mezi lidovci a panem Vobořilem. Dlouhodobě se tím ani netajili. Pan Jurečka sám přiznával, že ho tam nechce. A všichni lidovci, s kterými jsem dlouhodobě mluvila, sice přiznávali, že to je odborník, ale že to, co dělá, je za hranou. 

Co regulovaný trh s konopím? Pokud jsem to dobře pochopil, tak se KDU-ČSL nelíbila novela jako taková. Byť je ve výsledku hodně osekaná, zůstat tam má jenom samopěstování. Ale byly tam konopné kluby, zdanění…
Mělo to být uvolnění trhu, tak, aby si lidé – samozřejmě nad 18 let – mohli koupit konopí. Mělo to být velmi omezené, ale přístup tam být měl. To doporučovala i NERV. 

Opakovaně…?
Opakovaně. Dokonce se objevily informace, že by díky tomu mohla zbohatnout státní pokladna o 6 miliard. S tím byly velké plány. Víme, že se to od začátku líbilo i koaličním partnerům, protože viděli ten přísun peněz. Bylo to také v akčním plánu vlády, takže to vlastně bylo schváleno, počítalo se s tím. Pak přišli lidovci, kteří řekli, že to tak nechtějí a podpořili jenom samoléčbu. Což my i víme, že lidovci k tomu třeba měli průzkum, že jejich voliči dlouhodobě odmítají rozvolnění prodeje konopí, ale samoléčba je pro ně důležitá. To jsou většinou lidé, kteří ho občas i pěstují. Chtěli tedy podpořit jen toto. A nakonec, i když teď představili tu novelu, tak byla velmi osekaná, kdy se týkala pouze samopěstování. Původní velké plány úplně padly. Sám pan Vobořil k tomu řekl, že to je pro něj velké zklamání, protože tu podporu nenašel. 

Našel podporu v té novele trestního zákoníku, která se opět týká konopí? Změn se v této oblasti mělo a má odehrát hodně. 
To je další kámen úrazu. Dokonce si myslím, že to je jeden z velkých důvodů, proč nakonec končí. To bylo velmi nestandardní. Novela trestního zákoníku je obrovská, pracuje se na ní asi dva roky. Na všem se dohodli a to bylo klíčové. Jednalo spolu několik organizací, včetně soudů, a dohodli se na tom, jak bude vypadat novela trestního zákoníku. Jediné, na čem se neshodli, byl přístup k drogám a k tomu, jak budou trestány drogové delikty. Aby se to nezdrželo, aby vláda vůbec stihla novelu schválit, tak šly do připomínkového řízení nestandardně dvě varianty. 

Jedna byla právě z dílny pana Vobořila a skupiny, která řeší dekriminalizaci drogové politiky. Ta byla benevolentní, navrhovala mnohem nižší tresty za držení a užívání marihuany. Bylo tam také zvýšení množství konopí, které může člověk u sebe držet. Teď je to 10 gramů a mělo se zvýšit na 40, takže čtyřnásobek. Taky se měl zrušit paragraf o toxikomanii, což je šíření o návykových látkách. To znamená, že když někdo třeba píše článek o drogách, o konopí, mohl za to být souzen, pokud někdo uznal, že to v lidech vyvolává pocit, že by měli jít a měli si…

Nabádání. 
Ano, přesně tak. Tento paragraf měl být úplně zrušen, tedy dekriminalizován, ale proti tomu se najednou – i když se na tom shoda našla – velmi ostře postavili lidovci, protidrogová centrála, ministerstvo vnitra a částečně i ministerstvo spravedlnosti. Sepsali nový návrh, a ten už tak benevolentní nebyl. Trošku snižoval sazby, ale šlo o kosmetické úpravy. Teď je to v připomínkách, které zatím nejsou vypořádány a nikdo přesně neví, co se s tím stane, jestli se kvůli tomu celý trestní zákoník nespadne pod stůl, což by byla obrovská škoda. Co jsem zatím mluvila s některými lidmi, tak říkali, že se to vůbec nehýbe, že nikdo neví, co se s tím stane, ale že je tam obrovský tlak na to, aby benevolentní varianta Jindřicha Vobořila neprošla. 

Spor o psychomodulační látky

Přidám k tomu ještě jednu novelu o návykových látkách, která řeší hlavně psychomodulační látky. Má vzniknout nový seznam, na který by se umisťovaly látky, které by se dočasně hlídaly a nebyly by dostupné dětem. Řešilo se to zejména v souvislosti s kratomem, HHC a tak dále. Z minulých měsíců tu máme velkou kauzu týkající se HHC. Ministerstvo zdravotnictví si prosadilo umístění HHC na seznam zakázaných látek. Jindřich Vobořil byl trochu oponentem.

„Úvaha nekonečných zákazů se bohužel neukazuje jako účinná. Ve chvíli, kdy zakážeme HCC, přijdou – a na trhu už jsou – jiné, ještě silnější látky…“

Jindřich Vobořil (ODS), národní protidrogový koordinátor (Český rozhlas, 30. 1. 2024)

Dostal se tak v tuto chvíli i do sporu s TOP 09, konkrétně s Vlastimilem Válkem z ministerstva zdravotnictví?
Ano, to je jeden z jeho velkých úspěchů, že se mu nakonec podařilo tuhle novelu vůbec prosadit. Když se objevily kratom a HHC, tak přišli a řekli, že to musejí okamžitě zakázat. To je rychlé řešení, které zapůsobí na voliče, ale všichni odborníci říkali, že to je úplný nesmysl. Podívejte se do Francie, na Slovensko, kde to zakázali. K čemu to tam vedlo? Výrobci našli jinou substituční látku, která má změněnou jednu molekulu, jedno písmenko a prodávají ji vesele dál. Takže se vlastně vůbec nic nestalo. Může být nebezpečnější, může být horší. Adiktologové na Slovensku, které jsme oslovili, říkali, že si to jejich lidé dováží z Česka. Putuje to tedy na hranice, kde to někdo převezme a tady to prodávají dál. Lidé se k tomu dostanou, když chtějí. Když se tyto látky zakázaly, tak výrobci na svých e-shopech hned uváděli, že sice nemůžou prodávat HHC, ale že prodávají HHB nebo nějaký takový HHC derivát, který je vlastně účinnější, lepší. Zákazu se v podstatě vysmáli do obličeje. A na to Jindřich Vobořil od začátku upozorňoval, že to nemá smysl, že by se měl udělat regulovaný trh, aby se to nemohlo prodávat dětem a v automatech, což byl velký problém. U škol byly automaty a tam si to děti kupovaly. Udělali tedy novelu psychomodulačních látek, která stanovuje, kde a za jakých podmínek se to bude prodávat. Je tam i omezení na e-shopech, což bylo taky velké téma, dokonce byla snaha prodej úplně zakázat. To se nakonec nepodařilo, ale je tam velké omezení. To se mu tedy podařilo a od roku 2025 by to mělo být platné a fungovat. Uvidíme, jak to bude vypadat v praxi.

Může tam být pnutí? A bylo už nějaké? 
Pnutí tam bylo od samého začátku. V rámci prvních proslovů a výroků politiků a ministerstva zdravotnictví zaznívalo, že to zakážou a nebudou se o tom bavit. To byla práce pana Vobořila, který to dotáhl. 

Mám pocit, že dělat protidrogovou politiku v Česku je extrémně náročné. Teď nehodnotím, zda to pan Vobořil dělal dobře, nebo špatně, ale očividně je tu spousta rozpracovaných věcí a na každou věc má někdo vždy nějaký názor. Jak se tedy dělá protidrogová politika v Česku, když se v ní hýbe kolik? Bilion, 200 miliard korun, jak říká Jindřich Vobořil? 
Ano, to je jeho číslo. Je to určitě náročné. Víme, že přístup, který razil, je moderní politika. Říká tomu „přístup snažit se minimalizovat následky užívání drog“, to znamená co nejvíce prevence pro uživatele návykových látek, aby měli dostatek hygienických pomůcek například, výměna stříkaček a tak dále. Aby zkrátka to, že drogy berou, neznamenalo, že je vyloučíme a řekneme, že je to hrozné a byli jsme restriktivně proti, což v minulosti třeba podle některých odborníků razila i někdejší vládní koordinátorka. On jel tím moderním způsobem, protože se ukázalo, že to prostě nefunguje. Všude ve světě vidíme, že přísnost a šílené restrikce vedou jenom k tomu, že se najdou jiné látky, které jsou ještě horší, tak pojďme to dělat tímto způsobem. Myslím, že všichni odborníci, kteří se teď při odvolání začali ozývat, souhlasí s tím, že tu jeho mravenčí práci dělal dobře – přesvědčování o tom, že by se návykové látky měly posuzovat podle rizikovosti, to, což se snažil i Čechy přesvědčit, že to není jenom kokain, ale že alkohol, který je vesměs přijímán s polehčujícím úsměvem, je taky droga a způsobuje nám mnohem horší problémy, než kokain. Snažil se to dostávat do povědomí Čechů a vlastně se mu to dařilo. Myslím, že spoustu lidí přesvědčil o tom, že škála rizikovosti je odlišná a že bychom se měli při postihování a vůbec při ochraně práv zaměřit na ni. Ale jak říkáte, měl to těžké. Je tady spoustu vlivů, jsou tady strany, které jsou konzervativní a odmítají na to vůbec přistoupit, protože je to prostě národní zvyk, být benevolentní k tabáku a k alkoholu. On se tu diskuzi opravdu snažil otevřít a to si myslím, že je po letitém snažení a působení jeho velký přínos. 

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil | Foto: Jiří Koťátko | Zdroj: CNC / Profimedia

Bez náhrady

Vobořil skončí na konci srpna. Kdo přijde po něm?
Nikdo. 

Nikdo? 
Nikdo, ano. Vláda už oznámila, že na jeho funkci nikoho jmenovat nebude, což mnozí odborníci označují jako velký problém. Pan premiér řekl, že politika je dostatečně rozpracovaná, že nepotřebují někoho, kdo bude rozpracovávat něco dalšího. V roli poradce tak bude říkat, co a jak. Po něm to převezme ředitelka Odboru protidrogové prevence, která tam působila už léta. 

Z Úřadu vlády? 
Ano. Je to úřednice, která měla k panu Vobořilovi blízko, ví, co přesně dělal, ale je to prostě úřednice. To, že koordinátor zastupoval ČR na různých summitech… Dokonce loni sezval všechny národní koordinátory různých zemí a dělali tu velký summit, kde si vyměňovali názory. Opravdu se tu politiku snažil dělat i na nadnárodní úrovni. Takže to se mu dařilo a měl velké slovo i mimo hranice ČR. To ta úřednice moc dělat nebude, což nám bude chybět. Zároveň někteří odborníci říkají, že pokud to teď neobsadíme, tak pokud přijde vláda Andreje Babiše, tak ta post obsazovat rozhodně nebude. Protidrogovou politiku tak dostáváme do totální mlhy, kdy nikdo neví, co se bude dít a trochu se obávají toho, jakým způsobem se bude dařit tyto věci protlačovat. Jsou to věci, které jsou pro Čechy hodně emotivní nebo prvoplánově trochu k naštvání. Těžko se tak bude nějaké úřednici říkat politikům, ať něco prosadí, protože je to důležité, protože to potřebujeme, protože to je evropský trend, protože nám to pomůže. Ten hlas tam určitě bude chybět. 

Expertka na tuto oblast Janka Michailidu (Piráti) napsala na sociální síti X, že je nezbytné, aby byla pozice obsazena odborníkem nebo odbornicí Vobořilova kalibru. Není tedy to neobsazení ve výsledku jen jakýsi manévr, aby nevznikalo už žádné další tření mezi člověkem, kdo by byl na téhle pozici, a zbytkem vlády? 
Ano. 

Protože ta jména by se nabízela, ať už je to Janka Michailidu nebo adiktolog Viktor Mravčík, bývalý dlouholetý vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. 
Ano. Adiktologové a lidé, kteří se v tom pohybují, tvrdí, že to je jednoznačně ten důvod. Že vláda už prostě nechce, aby jim do toho někdo tak výrazně zasahoval, působil na ně nepříjemným tlakem. Zároveň pan Vobořil asi nebyl v některých vyjádřeních úplně taktní, což vládě vadilo. To přiznává i on sám. Když jsme s ním dřív mluvili, říkal, že ví, že neumí tu politiku, aby nevyvolával tolik konfliktů, a že když se ho někdo zeptá, tak prostě odpoví. Ale stalo se, tlak byl veliký. Objevují se spekulace o tom, že si ministerstvo zdravotnictví bude chtít agendu opět přetáhnout pod sebe. To už tady v minulosti bylo několikrát. Andrej Babiš se o to pokoušel, myslím, že proběhly tři návrhy, aby celá protidrogová agenda přešla pod ministerstvo zdravotnictví. Byly velké protesty odborníků a expertů, nakonec právě kvůli nim od toho upustili. A ti stejní experti se dnes obávají, že zájem bude stejný a že to půjde snáz, když tam nebude Jindřich Vobořil. V tuhle chvíli Úřad vlády říká ne, nic se přesouvat nebude. Jak to ale bude dál, nevíme. 

V podcastu byly kromě Českého rozhlasu využity zvuky České televize a webových stránek Úřadu vlády České republiky.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, Jindřich Vobořil, drogy, Národní protidrogový koordinátor, návykové látky, závislost