Kauza sekty Ohnivý drak: Dítě zůstane u pěstounů, rozhodl soud. Matka zemřela po domácím porodu

Praha/Plzeň 17. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Spor o kojence v kauze sekty z města Plasy na Plzeňsku má vyústění. Soud ho odmítl dát do péče jeho otci. Víme, co s ním teď bude?
Dítě bude svěřeno pěstounům, kteří v řízení stáli proti otci. Už od propuštění z porodnice je miminko v jejich péči.

Péči o dítě soud otci nesvěřil z toho důvodu, že prostředí, ve kterém žije, není podle soudkyně vhodné k výchově dítěte. 

Otec celý soudní proces označil za frašku. Prý není ze strany soudu zájem vědět, jaký život skutečně vede. Co o prostředí, ve kterém se pohybuje, víme?
Marian, otec několikaměsíční holčičky, žije ve společenství lidí, která vystupuje pod různými názvy. Mluví o sobě jako o projektu Život v srdci nebo jako o centru Ohnivý drak. Každopádně je to společenství stoupenců muže, který se jmenuje Lukáš Stančík, někdy vystupuje na veřejnosti jako Bůh šašek. Společenství žije komunitním způsobem v domě právě pana Mariana, který tam žije ještě se syny. Žila tam i jeho partnerka Linda, která zemřela po porodu holčičky. Pak tam trvale pobývá dalších osm až deset lidí. Několik dalších je pravidelně navštěvuje, plus mají asi další dvacítku podporovatelů, kteří jim pomáhají finančně.

Je to tedy komunita lidí, která žije a schází se v domě u otce dítěte, s nímž jsem to povídání začal…?
Ano, pokud vím, tak ten dům patří právě panu Marianovi.

A společenství se tedy jmenuje Ohnivý drak, nebo Život v srdci…?
Život v srdci.

Mají více názvů?
V garáži domu provozují centrum, o kterém říkají, že tam může kdokoliv kdykoliv přijít, každý je tu vítán. Tomu říkají Ohnivý drak. A projektu společného života pak říkají Život v srdci.

Říkala jste, že matka dítěte – a proto probíhal soud a proto se o tom taky bavíme – zemřela při porodu. To byl domácí porod?
Ano, při domácím porodu v tomto centru.

Streamovaný život

Co se tehdy stalo?
Žena se rozhodla rodit doma. Ani v těhotenství nebyla kontrolována lékařem. Potom proběhl domácí porod, po kterém zůstala dlouhé hodiny spojená s holčičkou pupeční šňůrou a dostala se do nějakého špatného stavu. Nejsem lékař a neviděla jsem lékařskou zprávu, takže vím jenom to, co jsem viděla na videozáznamech na YouTube. Z toho jsem vyrozuměla, že zůstala v nedobrém fyzickém stavu a až po mnoha hodinách došlo na to, že to společenství začalo řešit. Matka byla převezena do nemocnice a po několika dalších hodinách zemřela.

Ty informace, které mi teď říkáte, máte z videozáznamů umístěných na YouTube?
Ano.

Tam byly videozáznamy porodu nebo toho, co se dělo potom?
Ne, toho porodu ne, ale společenství dlouhodobě natáčí dlouhá videa. Dokonce nějakou dobu vysílali živě, 24 hodin denně streamovali svůj život v komunitě. Všechno je na jejich youtubovém kanále. Čas od času se ale v tom společenství něco stane a v určité reakci na podněty z okolí všechno z kanálu zmizí, všechna videa smažou. Teď třeba nepřenáší, předtím streamovali jenom určité sekvence, nějakou dobu opravdu streamovali 24 hodin denně. Každopádně v živém přenosu ze společenství bylo vidět, že tam pan Stančík mluví do kamery… 

Což je vůdce společenství…?
Ano. Něco tam tedy vyprávěl sledujícím do kamery, když v tom přišla jedna z žen, která ženě asistovala při porodu. A ve videu říká, že ta žena sedí na záchodě, je celá bledá, úplně mimo sebe a že je potřeba to řešit. Na videu je vidět, jak se pan Stančík rozhoduje, jestli se má zvednout a přerušit to, co dělá, nebo nemá. Říká tam, že je tam s ní dula, která se o ni stará. Nakonec se ale zvedá a jde to řešit.

U soudu se vyjadřoval o tom, jestli je nějaká kontroverzní osoba a jestli to je ten důvod, proč soudkyně nechce dítě přiřknout do péče otce. Jaká je jeho role v rámci společenství? Staví se do role někoho, koho musí všichni poslouchat a který nastoluje nějakou spirituální agendu?
Pan Stančík je ten, kdo do společenství vnáší myšlenku. Dává mu celé směřování a společný život chápe tak, že tvoří společenství, které je v srdci. Snaží se vyvarovat toho, čemu říkají naučenosti – věci, které jsme si přinesli z výchovy, ze systému…

Snaží se být opravdoví…?
Ano, to říkáte dobře, snaží se být prostě opravdoví. Snaží se jednat spontánně, což teda neznamená „sluníčkovou“ agendu, že by se vůbec nehádali. Naopak se tam velmi často objevuje verbální i fyzická agrese, zejména ze strany právě pana Stančíka k jeho partnerce. Na některých videích jsme mohli být svědky domácího násilí. Pan Stančík se obecně projevuje velmi agresivně, jak směrem vůči členům své komunity, tak zejména vůči svým kritikům, úřadům a systému, který považuje za ztělesnění naučenosti.

Jak to jde ruku v ruce s tím, že vede společenství Život v srdci a že si říká Bůh šašek?
Celému tomu svému konceptu, jak vystupuje, říká interaktivní prožitkové divadlo. Někdy je tedy velmi těžké odlišit, kdy jedná za sebe jako Lukáš Stančík a kdy něco hraje nebo předvádí, třeba ty silné emoce a výroky, kde se objevují slova jako sebevražda a podobně. Je těžké odlišit, kdy to myslí vážně a kdy je to součást hry, prezentace, která má zapůsobit na emoce diváků a vybudit je k reakci.

A diváci jsou ti, kteří to sledují na YouTube, nebo ti, kteří jsou v rámci jeho společenství?
Ti, kteří jsou v rámci společenství, i ti, kteří jsou toho účastni na YouTube, ale i novináři, úřady, vlastně celý svět, se kterým si jakoby hraje.

Náboženské společenství

Kde je ta hrana? Mluvila jste třeba o tom, že je vulgární a agresivní i vůči členům společenství. Zachází to až do takové roviny, že jsou tím člověkem manipulováni?
No, manipulace… To je takové slovo, řekla bych až diagnóza nebo pojem, který se používá, ale těžko říct, co to vlastně je. Manipulace by nikdy nemohla být účinná, kdyby neodpovídala na něco, co příjemce většinou nevědomě potřebuje. Vůbec si to třeba neuvědomuje, ale vlastně to vyhledává. Tak jako mně, tak vám nebo komukoli jinému, kdo prostřednictvím youtubových záznamů a streamů jeho jednání sleduje, tak to některým z nás může připadat až děsivé nebo bizarní. Šokuje nás to.

Paní soudkyně mluvila o tom, že to je jiný než běžný život, když to vztahovala k tomu otci…?
A to se ještě vyjadřovala velmi eufemisticky, abych to tak řekla. A to, co nás jako diváky šokuje – a proto to pan Stančík dělá, aby šokoval, vybudil reakci a emoce – tak to určitému spektru lidí dává velmi dobrý smysl a stojí o to. Jeho jednání oceňují, protože s ním sdílejí určité myšlenky, přinejmenším s ním sdílejí právě odpor k současnému systému. Svět kolem sebe vnímají jako neupřímný a věří tomu, že pan Stančík to má promyšlené. Mají pocit, že to, co dělá, slouží dobré věci.

A oni se schází, aby si tohle řekli? Nebo co v tom domě probíhá?
Žijí spolu, protože tím nastolují jejich realitu, kterou považují za upřímnou, otevřenou a kterou chtějí, aby ten svět pro ně byl. A protože to nemůžou vnést do celého světa, tak si to realizují aspoň ve své komunitě. Zároveň to vysílají na sociální sítě, aby kdokoliv, komu to také dává smysl, to mohl vidět a mohl se k tomu připojit. 

Komunita, společenství, sekta. Co z toho je správně?
Osobně obvykle používám termín náboženské společenství. Média a společnost často používají slovo sekta. V religionistice ho nepoužíváme, nebo respektive používáme, ale jako osobní hodnotící soud. Slovo sekta vyjadřuje můj názor na to, že se mi nějaké společenství nelíbí a že ho považuji za podezřelé, nebezpečné nebo něco takového. Je to negativní soud, pod který se dá schovat leccos. V odborném jazyce chce být člověk korektní a nechce používat agresivní slovník. A slovo sekta je de facto nadávka, patří do agresivního slovníku. Takže religionisté použijí spíše slovní spojení náboženské společenství nebo nové náboženské hnutí.

Hraje tedy v tomto společenství roli náboženství? 
Oni se tak neprezentují, ani se jako náboženské společenství nechápou. Ale přesto tam nějaké duchovní důrazy, které stojí na principu víry v něco, rozhodně jsou. Přinejmenším víry v pana Stančíka jakožto ztělesněné božství, prostředníka s božstvím a s duchovní sférou. Zároveň se tam objevují různé duchovní bytosti, do určité míry jsou tam koncepty energií a podobné věci, které patří do náboženského spektra vnímání.

Aniž bych chtěl a priory odsuzovat, tak z toho, co jste popsala – je tam člověk, který je agresivní, vulgárně uráží lidi, zároveň tam podle vás docházelo k domácímu násilí, do toho tam došlo k tomu domácímu porodu, po kterém rodička zemřela… To všechno dává dohromady obrázek, o kterém si lidé mohou myslet, že o jde v ruku v ruce s tím pojmem sekta…?
To určitě mohou.

Zároveň jsou to věci, které v minulosti vyšetřovala policie. Smrt při domácím porodu stále vyšetřuje…? 
Ano, pokud vím, tak pořád vyšetřuje to, jestli někdo z těch lidí, kteří byli u porodu přítomní, něco zanedbal, jestli mohli tomu nevratnému poškození, které vedlo ke smrti, zabránit. Pokud vím, tak se to stále vyšetřuje. 

Zároveň byl pan Stančík obviněn z několika trestných činů, z podněcování k nenávisti, hanlivých útoků na Romy a tak dále. Nakonec to má řešit jenom přestupková komise, ale byly tam i návrhy na vzetí do vazby. Jak moc se o podobná společenství zajímají bezpečnostní složky v Česku? Protože tohle určitě není jediný případ. V minulosti jsme ve Vinohradské 12 natáčeli třeba o kutnohorské sektě.
Ano, případů je více. Problém někdy spočívá v tom, že většinou se o tom společenství člověk – třeba i my religionisté, natož pak policisté – dozví až v situaci, kdy se něco stane. Nejsem úplně expert na policejní práci, ale to, co k tomu můžu říct, je asi to, že není v kompetenci policie a asi ani není možné zasahovat preventivně. Policie může řešit situaci ve chvíli, kdy nastane problém, je ale velmi těžké v tomto směru preventivně zasahovat.

„Každé je jiné“

O společenstvích jste mluvila v množném čísle. Monitorujete víc takových komunit jako je Ohnivý drak nebo byli lidé z Kutné Hory?
To je poměrně těžká otázka, protože každé to společenství je jiné. Nedá se říct, že by byla stejná nebo že by bylo jedno jako druhé. Každé má jiné myšlenky, základy, vztahovou dynamiku, tvoří ho jiní lidé. A to, jakým způsobem se bude dál ubírat, se velmi těžko predikuje.

I když nebudeme srovnávat, tak kolik takových lidí, kteří žijí „jiný než běžný život“, abych se vrátil ke slovům soudkyně z našeho případu, v Česku je? Jsou to desítky?
Pokud bychom se bavili o komunitních společenstvích, kde žijí pospolu, tak bychom se třeba mohli bavit o nižších desítkách. Jinak v různých náboženských společenství, které různě vznikají a zanikají, to jsou opravdu desítky, možná i stovky ročně.

Zpět k případu Ohnivý drak. Teď jsme v situaci, kdy bude dítě žít u pěstounů…
Otázka je, jestli se to nezmění. Ve společenství se velmi často leccos změní.

Změnit se tedy může cokoliv hned druhý den, ale v tuhle chvíli společenství dál funguje tak, jak fungovalo…?
Vím o tom, že v uplynulých týdnech, právě i kolem sporu o dceru, došlo k určitým změnám. Tři z žen, které tam trvale bydlely, se rozhodly společenství opustit, včetně jedné z těch, která má také dceru. Jedna z nich se před pár dny vrátila. Dochází tam tedy k posunům na osobní rovině. Někdo na čas odejde, pak se zase vrátí, pak zase odejde. To se děje.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: idnes.cz, novinky.cz, ČTK, televize Nova, CNN Prima News a youtubové kanály ŽIVOT v SRDCI, Krimi-Plzeň videa a Bc. Jakub Jahl - Náboženství a sekty.