Jak těžké je vyslovit nedůvěru vládě? Ze třinácti pokusů uspěl zatím jediný

Aby mohla opozice na mimořádné schůzi sněmovny potopit kabinet Andreje Babiše, potřebovala by 101 hlasů – má jich však jen 92. Analýza serveru iROZHLAS.cz ukazuje, že to není nijak výjimečná situace. Projděte si přehlednou historii všech dosavadních hlasování o nedůvěře vládě a podívejte se, jak loajální při nich byli jednotliví poslanci.

Mnohahodinové debaty a vyčerpávající noční schůze. Hlasování o nedůvěře vládě v minulých letech sloužilo často jako politické divadlo a opozice se do něj pouštěla i z podstatně horších pozic než nyní. V roce 2005 se proti vládě vyslovilo 78 poslanců a v roce 2015 dokonce jen 47, tedy méně než kolik jich bylo potřeba k vyvolání celého procesu (viz box Co říká Ústava).

Možnost sdělit vládě nedůvěru a tím ji přinutit k demisi mají poslanci od vzniku České republiky v roce 1993. V prvním desetiletí nového státu ji ovšem nevyužili. První vláda Václava Klause měla ve sněmovně bezpečnou většinu. Druhá už byla menšinová, jenže vládla s tolerancí opoziční ČSSD. A dalšího premiéra Miloše Zemana před hlasováním o nedůvěře ochránila opoziční smlouva.

Prvním českým premiérem, který proceduru s nedůvěrou absolvoval, byl proto až v roce 2003 Vladimír Špidla. Ukázalo se, že i když vláda návrh na vyslovení nedůvěry ustojí, opozici pomůže se zviditelnit (každý takový duel přitahuje pozornost médií), vypadat při tom zásadově a přitom ji skoro nic nestojí. V následující dekádě také proto sněmovních soubojů výrazně přibylo: druhá vláda Mirka Topolánka čelila během necelých dvou let hned pěti návrhům na vyslovení nedůvěry, poslední z nich její působení ukončil.

Stejnou taktiku s podobnou frekvencí pak opozice používala proti kabinetu Petra Nečase, který všech pět hlasování přežil. A v roce 2012 neúspěšně navrhoval změnu Ústavy, která by to opozici ztížila. Při tzv. konstruktivním vyslovení nedůvěry by musela nejprve navrhnout nového premiéra, podobně jako je tomu v Německu, Polsku či ve Španělsku. Mezi jednotlivými pokusy o vyslovení nedůvěry by podle neúspěšného návrhu Nečasova týmu muselo uplynout nejméně půl roku.

Jak rychle po sobě u nás až dosud šly pokusy o vyslovení nedůvěry, ukazuje časová osa. Když nad ni najedete myší nebo se dotknete některého bodu na dotykovém displeji, zobrazí se podrobnosti.

V přehledu všech dosavadních hlasování o nedůvěře, která server iROZHLAS.cz sestavil na základě dat Poslanecké sněmovny, představují černá kolečka poslance, kteří se vyslovili "pro návrh", tedy pro vyslovení nedůvěry, bílá kolečka ty, kteří řekli "proti návrhu", tedy vládu podpořili a šedí jsou ti, kteří se zdrželi hlasování, případně se ho vůbec nezúčastnili. Vnější barva značí stranu. Podrobné údaje o hlasu každého poslance zobrazíte na počítači myší, na dotykovém zařízení prstem.

Vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU Vladimíra Špidly (ČSSD)

První hlasování o nedůvěře vyvolala ODS kvůli nesouhlasu s vládní reformou veřejných financí. Sociální demokrat Josef Hojdar jako jediný z vládního tábora vládu nepodpořil a zdržel se hlasování. Později řekl, že kdyby věděl, jak dopadne hlasování o reformě (balík jedenácti zákonů hladce prošel), vyjádřil by spolu s opozicí kabinetu přímo nedůvěru. Vládní politici v čele s premiérem Hojdarův postup přisoudili jeho obtížné osobní a psychické situaci. Podle tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse byl Hojdar ve „velmi složitém psychickém stavu“, do kterého se dostal na základě „podivné hry, která se kolem něj odehrála“. Hojdar už v červenci vystoupil z poslaneckého klubu ČSSD a měl také podezření, že je víc než rok odposloucháván a sledován. „Vláda neztratila většinu... Pan Hojdar nedal hlas návrhu na vyslovení nedůvěry, tudíž vládu podpořil,“ řekl premiér Vladimír Špidla.

Vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU Stanislava Grosse (ČSSD)

Vláda, kterou zmítala krize kolem nejasného financování premiérova bytu a podnikání jeho manželky, přežila hlasování o nedůvěře, které iniciovala ODS. Pro vyslovení nedůvěry hlasovalo 78 poslanců, a to zástupci ODS, KDU-ČSL a nezařazený Tomáš Vrbík (bývalý člen US-DEU). Pro návrh vyslovit vládě nedůvěru nezvedl ruku nikdo z ČSSD, US-DEU a KSČM.

Vláda ODS, KDU-ČSL a SZ Mirka Topolánka (ODS)

Vyslovit vládě nedůvěru navrhla ČSSD kvůli podezření z korupce u tehdejšího ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Sněmovna o návrhu jednala na mimořádné schůzi s tímto jediným bodem programu. Pro vyslovení nedůvěry hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM, proti všichni přítomní poslanci ODS, KDU-ČSL, SZ a nezařazení „přeběhlíci“ Petr Melčák s Michalem Pohankou, kteří byli vyloučeni z ČSSD za předchozí hlasování pro důvěru vládě.

Po půl roce repete: ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem znovu navrhla vyslovit vládě nedůvěru nejen kvůli Čunkovi ale i kvůli celkové nespokojenosti s jejím působením. Ani tentokrát ale nezískala spolu s KSČM potřebných 101 hlasů - pro sesazení kabinetu hlasovalo 97 ze 198 přítomných. Proti byli všichni přítomní koaliční zákonodárci a Melčák a Pohanka. Hlasování se nezúčastnili dva poslanci: Petr Nečas z ODS a Petr Wolf z ČSSD.

Návrh iniciovala opět ČSSD a Jiří Paroubek, důvodem byl nesouhlas s vládní politikou, mimo jiné kvůli smlouvě s USA o umístění radarové základny v Brdech. Ani třetí pokus ČSSD o vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu neuspěl. Pro nedůvěru bylo 98 poslanců - všichni poslanci ČSSD a komunisté a nezařazený poslanec, bývalý sociální demokrat Evžen Snítilý. Za vládu se postavili všichni přítomní koaliční zákonodárci a Melčák s Pohankou.

Vláda ustála i čtvrtý pokus o sesazení, přestože ji tentokrát část vládních poslanců přímo nepodpořila. Pro nedůvěru vládě se vyslovilo podle očekávání pouze 96 sociálních demokratů a komunistů. Rebelové z ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a Juraj Raninec se hlasování zdrželi, Olga Zubová a Věra Jakubková ze Strany zelených se hlasování nezúčastnily, chyběli i bývalý sociální demokraté Michael Pohanka a Evžen Snítilý. Jejich kolegové Miloš Melčák s Petrem Wolfem hlasovali spolu s 95 koaličními poslanci proti návrhu.

Opozici se podařilo poprvé v historii samostatné ČR sesadit vládu, a to v době, kdy Česko předsedalo Evropské unii. Sněmovna Topolánkově vládě vyjádřila nedůvěru poté, co se k opozici připojili i potřební čtyři poslanci z koaličního tábora, díky nimž získala přesně potřebných 101 ze 197 hlasů. S opozičními ČSSD a KSČM hlasovali pro návrh Vlastimil Tlustý (ODS), nezařazení Jan Schwippel (dříve ODS), Olga Zubová a Věra Jakubková (obě dříve SZ). „Jsou dneska zřetelnější důvody pro to, aby se vláda dál netrápila. Vláda, zejména premiér Topolánek, zradila naše voliče, vláda odmítá přiznat míru krize, která na nás přichází, odmítá přiměřeně reagovat,“ vysvětlil Tlustý. Proti pádu vlády hlasovali zbývající poslanci ODS, SZ a KDU-ČSL, navíc s nezařazenými Petrem Wolfem, Milošem Melčákem a Jurajem Ranincem. Dva poslanci vládní koalice a nezařazený Snítilý při hlasování chyběli. Dříve nezařazený Michal Pohanka se už 11. prosince 2008 vzdal poslaneckého mandátu a nahradila jej loajální poslankyně ČSSD.

Vláda ODS, TOP 09 a VV (později LIDEM) Petra Nečase (ODS)

O hlasování požádali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí. Ministr Pavel Drobil (ODS) byl mimo jiné podezřelý z plánu vyvádět peníze ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP) pro ODS a na svou vlastní kariéru. Přítomno bylo 193 poslanců, proti vládě jich hlasovalo 80, pro 113. Koaličních poslanců chybělo při hlasování pět, z opozičních pak dva zástupci ČSSD.

Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám jako bylo údajné sledování politiků bezpečnostní agenturou ministra dopravy Víta Bárty. Vládu podrželi poslanci všech tří koaličních stran: Proti návrhu bylo 114 poslanců ODS, TOP 09 a Starostů a Věcí veřejných. Pro vyslovení nedůvěry bylo 84 poslanců ČSSD a KSČM a také bývalí členové klubu VV Kristýna Kočí, Jaroslav Škárka a Stanislav Huml.

Opozice požadovala odchod vlády v souvislosti s jejími reformami a úspornými opatřeními. Debata trvala pět hodin. Pro nedůvěru hlasovalo 85 opozičních poslanců z dvousetčlenné sněmovny, přítomných 113 zástupců koalice bylo proti návrhu. Nečas po hlasování novinářům řekl, že opoziční pokus o svržení vlády považoval spíše za „teatrální gesto“.

Opozice požádala o vyslovení nedůvěry kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Přítomno bylo 178 poslanců, proti vládě hlasovalo hodinu před půlnocí 89 poslanců, pro vládu 89, nikdo se nezdržel.

ČSSD vyvolala mimořádnou schůzi kvůli amnestii prezidenta Václava Klause, kterou premiér Nečas spolupodepsal. Proti návrhu hlasovali poslanci vládních stran ODS, TOP09/STAN, LIDEM a nezařazení Michal Doktor a Pavel Bém. S opozicí hlasoval pro návrh i Jiří Paroubek. Lubomír Zaorálek navrhl doprovodné usnesení s vyjádřením nesouhlasu k amnestii, sněmovna to však uznala za nepřípustné. Pozornost upoutala neúčast při hlasování vicepremiéra a prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga, který v rozpravě vyjádřil k amnestii kritiku.

Vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL Bohuslava Sobotky (ČSSD)

Poslanci TOP 09, ODS a Úsvitu se kabinet pokusili svrhnout hlavně kvůli sporům o daňové zvýhodnění biopaliv, upozorňovali na údajný střet zájmů ministra financí a majitele skupiny Agrofert Andreje Babiše (ANO). Rozprava trvala sedm hodin. Už předem bylo zřejmé, že opozice nebude mít pro svůj návrh dost hlasů. Hlasovali pro něj jen poslanci TOP 09, ODS a hnutí Úsvit, zatímco 32 přítomných komunistů se hlasování zdrželo a „odpadlíci“ z klubu hnutí Úsvit před hlasováním opustili jednací sál.

Petr Kočí, Michal Zlatkovský a ČTK