iŽurnál o výtvarnících a čtení internetové adresy
Tentokrát je iŽurnál umělecký. Najdete v něm odkazy na archivy, profilové weby výtvarníků a amatérskou obrazárnu. Dozvíte se také, zda existuje doporučení pro čtení internetových adres.
I my (Markéta Kaclová a kolega Miroslav Škraňka) se často setkáváme s tím, že nevíme, jak vám vlastně tu kterou internetovou adresu přečíst. Zda ty české číst s háčky a čárkami, ty anglické spelovat nebo vyslovit anglicky. Zatím jsme to řešili nesystémově, a proto jsme donutili zamyslet se nad čtením adres známého publicistu Jiřího Peterku.
Takže zřejmě bude stačit to, že i když občas vyslovíme v adrese háčky nebo čárky, do prohlížeče čárky a háčky zatím nepište. Proč zatím? Od pondělí bude totiž možné zaregistrovat doménu s národními znaky evropských jazyků - tedy i češtiny. Zatím ale půjde jen o registraci pro pozdější použití - nejdřív se bude jen testovat a ladit konečná podoba standardu.
Ale dále ke čtení internetové adresy. Určitě vás bude zajímat, jak ji čtou v jiných státech. Zeptala jsem se kolegů ze zahraniční redakce.
Tak jak čtou třeba Poláci, Pavle Nováku, svůj největší vyhledávací portál?
Naše další sousedy - Němce - poslouchala Zita Senková.
V Belgii máme zpravodaje Milana Fridricha. Ten poslal dva příspěvky - jeden ve francouzštině...
... a druhý v holandštině.
Čtení internetové adresy v angličtině je tak trochu na zlámání jazyka. Poslechněte si Jirku Hoška.
Internet ale není výsadou jen euroamerického světa. Jak čtou adresy Arabové? Na Blízký východ je v Radiožurnálu odborník Jaromír Janev a aby to nebylo málo, přidal malý kurz arabštiny.
Dnes jsme slíbili zabývat se výtvarnými weby - tedy obrazárnami, profilovými servery výtvarníků, archivy a dalšími. Právě profilových serverů výtvarníků je dost - některé si dělají výtvarníci sami, jako třeba stránky velmi mladého ostravského výtvarníka Paula Rydera. Nebo jsou to souborné prezentace výtvarníků - www.galerie.chrudim.cz. Na tomto typu stránek se často opakují známá jména jako Emma Srncová, Adolf Born, Iva Hüttnerová. Najdete je i v bohémské části www.domek.cz.
Kromě toho, že si můžete prohlédnout jejich dílo, přečíst profil, životopis, některé obrazy se dají i koupit. Známější české umělce jmenují i v Artforu. Tady jsou profily spíš o faktech a datech, v obrazové příloze najdete fotografie z umělcova života.
Jednou z nejmladších a rozhodně zajímavých adres je ART.cz. Najdete na ní především mladé autory - mnohdy ještě studenty. Myšlenka takového serveru vznikla zhruba před rokem. Ale nechme vyprávět samotného autora Ondřeje Sýkoru.
S realizací jejich cíle - stát se tím serverem, který bude prodávat unikátní originály největších českých mistrů - jim pomohlo zařazení do inkubátoru E-konom.
Internet vidí Ondřej Sýkora jako informační médium o umělcích a pro umělce. A tak jsou na Artu novinky ze světa výtvarného umění, informace o výstavách, diskuzní fórum, výstavy různých umělců a velká část těch děl se dá i koupit.
K serveru patří i zprostředkování prodeje a nákupu uměleckých děl. Ondřej Sýkora podotýká, že obchodovat s uměním přes Internet je docela umění, protože nakupovat umění přes Internet je v České republice zatím nezvyk.
Kdybyste po nějakém dílku zatoužili, zboží k vám dopraví provozovatelé webu nebo se na něj podívat v pražské kanceláři firmy. Jak se ale platí? Nikde totiž nenajdete ikonku, jak se platí. A na dobírku České pošty vám vzácné skleněné dílko asi těžko pošlou. Podle Ondřeje Sýkory jsou dvě možnosti.
Pokud máte rádi nebo studujete výtvarné umění, bude se vám hodit adresa www.artchiv.cz. Není to jen tak obyčejná galerie, spíš archiv obrazů starých umělců tříděný podle výtvarných směrů a období.
Na webu samozřejmě nejsou úplně všichni umělci. U těch, kteří tam jsou, si můžete prohlédnout obrazy, zjistit, ke kterým obdobím ho kunsthistorici řadí. Zajímavou částí jsou tématické virtuální výstavy - které na Artchivu nazývají speciální prohlídky. Například při prohlídce Mistrovská díla budete provedeni těmi nejslavnějšími obrazy.
Ještě musím dodat, že server se skoro stejným názvem - Artchive existuje v angličtině.
Nejsou jen známí a akademičtí malíři, jsou i ti, kteří nemají školy ani moc peněz na pořádání velkých výstav. Mají jen talent a nyní i internetovou Amatérskou obrazárnu, která jim poskytuje prostor pro pořádání virtuálních výstav. Myšlenka je stará asi 2 roky, fyzicky ale (jak už to tak bývá) vznikla v srpnu loňského roku díky Lubomíru Valentovi.
Zajímavou částí je umělecká seznamka. Většina z nich si píše o kamaráda, aby si mohli o těch obrazech popovídat, vyslyšet posudek, případně kritiku, radu.
Mluvili jsme o tom, že amatérská obrazárna nabízí virtuální výstavy. Jak tvrdí Lubomír Valenta, v podstatě jde jen o to dílo nafotit, naskenovat a poslat e-mailem do obrazárny.
Pokud by se vám některý z obrazů zalíbil, potom malíř Valenta odkazuje na prodejní výstavy. Máme si ale prý dát pozor, protože ne všechny obrazy chtějí amatérští malíři prodat. Prodej také nepatří mezi nejdůležitější část serveru.
Teď k takové principiální otázce. Má vůbec umění na Internetu budoucnost? Není to spíš úlitba pohodlnosti uměníchtivým internetistům?
Pokud jste blázni do obrázků koček, potěší vás virtuální galerie Františka PONa, což je pseudonym, pod kterým společně malují manželé Jitka Baliharová a Oldřich Přibík. A proč pro milovníky koček? Na každém jejich obrazu totiž najdete, i třeba hodně ukrytou kočku, kterých se kolem PONa pohybuje více než tucet.
Pokud vám nestačil ani dnešní přehled výtvarných webů, potom zamiřte na www.fcca.cz/artgate, která pod jménem Brána k umění shromažďuje odkazy na umělecké servery nejen o výtvarném umění, ale i o architektuře a muzejích v češtině. Podobně vám pomůže i rozcestník www.artnet.cz nebo www.vytvarnici.com.
Příští týden vkročíme do měsíce března - měsíce Internetu. Ve čtvrtek 1. 3. 2001 bude ve vysílání Radiožurnálu probíhat Den Internetu, a tak bude většina pořadů tomuto médiu věnovaná.
Příští téma: historie Internetu a internetové servery o Internetu jako takovém
