Většina dětí z dětských domovů se potýká s problémy s osamostatněním. Pomoci jim mohou mentoři
Skoro dvě třetiny mladých lidí mají po odchodu z dětského domova potíže s osamostatněním. Upozorňují na to zástupci neziskových organizací, které se jim snaží vstup do běžného života usnadnit. Mladým dospělým, kteří opouštějí dětské domovy, pomáhá například projekt Patron.
Dětství strávili v dětském domově, po dosažení plnoletosti se ale chtějí osamostatnit. Jenže právě s tím mají po odchodu z dětského domova potíže téměř dvě třetiny mladých dospělých. Jak upozorňují zástupci neziskových organizací, chybí jim totiž dospělý vzor, který by jim ve složitých situacích poradil.
Mladí lidé pak často spadnou do dluhů nebo skončí bez střechy nad hlavou. Těm, kteří opouštějí dětské domovy, se proto snaží pomoci třeba projekt Patron.
„Je to sakra těžké vystoupit z bubliny, kde se o tebe starají, máš jídlo, peníze, ošacení, najednou jdeš do světa, kde nikoho nemáš a nemáš se kam vrátit," mluví o problémech lidí opouštějících dětské domovy jeden z dobrovolníků - patronů, Pavel Juřenčák.
Organizace ho propojila s dospívajícím Davidem. Na schůzkách probírali vše důležité, co patří k dospělému životu.
„Šli jsme si spolu zaběhat. Jindy jsem ho vzal do práce. Když vzniklo něco k řešení, tak jsme se o tom pobavili jako kamarádi," popisuje Jeřenčák.
Když ho o to svěřenec požádá, potkává se patron Pavel s Davidem dál.
„Nejsi žádný psychiatr ani psycholog, nezkoušíš tady psychologické pokusy. Naopak jsi kamarád, který ho má podpořit. Tohle je to minimum, co můžeme dětem z dětských domovů dát a zároveň je to mnohem víc než jim poslat nový telefon," míní Jeřenčák.
Potíže s osamostatněním má podle dat projektu Patron přes 60 procent dětí z dětského domova. Polovina z nich skončí na ulici, třetina se snaží vypořádat s finančními problémy, vyjmenovává manažer projektu Patron Lukáš Talpa a dodává, že i to, že děti z dětských domovů někdy udělají jednu drobnou chybu, kterou jim svět neodpustí.
„To, že třeba někde špatně podepíšou smlouvu, kde by se mladý člověk dokázal poradit s rodičem, tak to oni nikoho nemají."
To, že je přítomnost blízkého člověka při zapojování do běžného života nutná, potvrzuje i ředitelka dětského domova v Uherském Hradišti Ivana Lacková. „Nezvládají si udržet zaměstnání, hospodařit s penězi. Patron je na místě, aby tyto potíže pomohl zvládnout."
Dětský domov v Uherském Hradišti nabízí dospívajícím také startovací byt, kde si děti vyzkouší samostatný život. Vstup do běžného života je jim snaží usnadnit i organizováním nejrůznějších kurzů - například finanční gramotnosti.
Přesto je podle Ivany Lackové nejlepší, když má dítě svého mentora. „Vždycky jsme se snažili zapojit do tohoto projektu děti, které měly složitější osobní historii. Hůře se zapojovaly do běžných záležitostí,“ popsala Lacková.
V některých krajích ale patroni chybí. Problém je to hlavně v Ústeckém kraji nebo na Vysočině. Naopak dost jich je například v Praze a Středních Čechách. Důvody, proč chtějí dospělí jako patroni pomáhat, přibližuje Lukáš Talpa.
„Chtějí vrátit společnosti něco, co sami dostali. Nějaká vděčnost za to, že se jim v životě daří. Za to, že třeba měli štěstí vyrůstat ve více méně fungující rodině.“
Projekt Patron zaštiťuje Liga otevřených mužů. Financuje ho z dárcovských příspěvků, těch ale poslední dobou ubývá. Roční náklady na jednu patronskou dvojici jsou přitom asi 50 tisíc korun.
Podle Lukáše Talpy se ale investice vyplácí. „Když se podaří toho mladého přivést ke stabilnímu životu, tak já vždycky říkám, že se stává daňovým poplatníkem a ne tím, kdo je závislý na sociálních dávkách.“
Celkem už Patron za deset let podpořil skoro 150 dospívajících. Každý rok přitom dětské domovy opouští zhruba 400 mladých lidí.
