Babyboxy připraví dítě o identitu, říká pediatrička. Některým dětem to nebrání ve štěstí, tvrdí porodník
Přesně před 19 lety byl v Česku instalován první babybox. Nyní jich máme u nemocnic už 88. Měly by přibývat další? Nebo je v zájmu nechtěných dětí, aby babyboxy nahradily utajené porody, jak Česku opakovaně navrhuje Výbor OSN pro práva dítěte? A jaké trauma odloženým dětem způsobí, že neznají svoji identitu? Diskutují předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Alena Šebková a gynekolog a porodník Aleš Roztočil.
Počet zachráněných dětí z babyboxů svědčí bezpochyby o jejich užitečnosti, přestože nezodpovězenou otázkou zůstává podle předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Aleny Šebkové, co by se s těmito novorozenci stalo, kdyby se do babyboxů nedostaly. „Samozřejmě se to nikdy nedozvíme. Důležité je, že tato možnost existuje, že tyto děti žijí a že se včas dostaly do rodin, které je milují a kde je jim poskytována maximální péče.“
Řada žen neví, jaké možnosti se jim nabízejí. Je fér tvrdit, že matky využívají babyboxy, protože je to jednoduché řešení? Diskutují pediatrička Alena Šebková a porodník Aleš Roztočil
I tak je tu ale řada problematických bodů. Zejména se diskutuje o tom, že dítě z babyboxu na rozdíl od dětí adoptovaných nemá šanci dopátrat se své identity, což může podle Šebkové způsobit řadu duševních a jiných potíží. „Minimálně to může být velmi nepříjemné. Záleží ale samozřejmě na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá a do jaké míry ho informace, že je z babyboxu, může poškodit. Bez pochyby je to tedy jeden z argumentů, který je třeba brát velmi vážně.“
S tím ovšem na základě své mnohaleté praxe nesouhlasí gynekolog a porodník Aleš Roztočil. „Zažil jsem desítky dětí, které svoji identitu neznají, nepátrají po ní a jsou rády, že vyrůstají v kvalitně rodině.“
7:09
Zakladatel babyboxů: Děti bývají i nahé, nevykoupané. Některé ženy si odložení dítěte rozmyslí
Číst článek
Že by to ale vůbec nehrálo roli, Šebková odmítá. „U někoho to roli hrát může. O to větší tam, kde se to úplně nepovede. Řada dětí má běžně v období puberty co dělat se svojí identitou, a pak se k tomu ještě přidá informace, že jsou třeba z babyboxů. Určitě to tedy není černé, nebo bílé, a měli bychom na to být připraveni ve smyslu dlouhodobé podpory dítěte i rodiny,“ navrhuje jiný přístup pediatrička.
Utajené porody
Výbor pro práva dítěte při OSN však doporučuje babyboxy zrušit a místo nich využívat institut utajených porodů. To však gynekolog Roztočil považuje za velmi nešťastné doporučení. „S utajenými porody mám jen ty nejhorší zkušenosti. Je to složité, navíc naše republika je známá svojí byrokracií. Nepropaguji babyboxy jako takové, ale žena, která se dostane do úzkých, musí mít možnost dítě bezpečně odložit.“
Námitku, že babyboxy vybízejí k příliš snadnému řešení nechtěného těhotenství bez odpovědnosti matky, nesdílí ani Šebková. „Nejsem přívržencem černobílých řešení. Nejde jen o utajené porody. Mělo by jít o komplexní přístup, který by zahrnoval azylové domy, terénní sociální práci, podporu pro matky, které se ocitly v tíživé životní situaci,“ vypočítává pediatrička, přičemž v souladu s Roztočilem dodává, že velkou roli hraje i administrativa.
17:40
Na pupečníku tkaničku, ve tváři tiky z alkoholového syndromu. Dnes je Dominika sebevědomá tanečnice
Číst článek
„Matky se mohou obávat toho, že je někdo bude soudit, že budou muset podepisovat papíry, někam chodit. Takže to není buď, anebo. Rozvíjejme proto to, co může matkám pomoct, aby nemusely děti do babyboxů dávat.“
S potřebou komplexního řešení souhlasí i Roztočil. „Nemůžeme mít jen jedno řešení. Ženy musejí mít na výběr. Je jasné, že adopce nebo anonymní porod jsou daleko vhodnějšími možnostmi. Babybox by měl být ultimum refugium, poslední možnost řešení, než by se stala tragédie a dítěti by bylo ublíženo.“
Babybox až jako poslední možnost
Někteří porodníci však uvádějí, že s nástupem babyboxů varianta utajených porodů téměř vymizela, protože je zkrátka jednodušší využít babybox. Podle Šebkové je to ale hlavně o komunikaci.
„Řada žen vůbec neví o možnostech, které jsou. Nevědí, že dítě může vychovávat někdo z rodiny nebo že existuje pěstounská péče na přechodnou dobu. Matky často nevědí, jak k tomu přistoupit. Bojí se někomu svěřit, bojí se reakcí společnosti, že budou označeny za divné, nenormální, když nechtějí dítě. Na druhé straně ale nechtějí dítěti ublížit, vědí, že pokud odloží dítě do babyboxu, bude o ně ihned postaráno.“
S tím, že by se o problematice mělo ve společnosti více mluvit, souhlasí i Roztočil. „Sám dobře vím, že když se dostaví žena k ambulantnímu gynekologovi a řekne mu, že je těhotná a že dítě nechce, často bývá zmatená tím, že ani gynekolog neví, jaké jsou možnosti. Informovanost je tedy naprosto klíčová.“
