Anonymní oznámení pomohla odhalit závažné kauzy, říká k zákonu o whistleblowerech Naiclerová ze STAN
Měl by se zákon, který chrání oznamovatele protiprávního jednání neboli whistleblowery před případnou odvetou zejména ze strany zaměstnavatelů, vztahovat také na anonymní oznamovatele? Je možné a správné chránit osobu, která se skrývá za anonymní vyjádření? Tomáš Pancíř se ptá poslankyně Hany Naiclerové (STAN), která patří mezi zastánce ochrany anonymních oznamovatelů.
Zákon o tzv. whistleblowerech má do českého práva převést evropskou směrnici z roku 2019. Česko má zpoždění, zákon mělo přijmout do poloviny prosince roku 2021. Evropská komise za to Česko zažalovala u Soudního dvora EU. Už teď hrozí ČR pokuta ve výši 54 milionů korun. Připomeňme, jak má zákon takové oznamovatele v Česku chránit?
Mělo by to fungovat tak, že by lidé mohli, ať už to s podpisem nebo i bez podpisu, pokud projde varianta anonymních oznamovatelů, nahlašovat různé korupční kauzy nebo špatné nakládání s majetkem, popřípadě nějaké porušování zákona na pracovišti nebo jinde.
Nejedná se o bonzáctví. To je stejné, jako bych viděla vraždu, vraha nahlásila a byla označena jako bonzák či udavač, vysvětluje poslankyně Hana Naiclerová (STAN) svou podporu pro ochranu anonymních oznamovatelů
A právě pro anonymní oznámení by se používala platforma, kde by byla anonymita stoprocentně zajištěna a s anonymy by se dalo i komunikovat, aniž by byla prozrazena jejich totožnost.
Měl by tedy vzniknout elektronický systém, do kterého by kdokoliv anonymně mohl cokoliv vložit a nikdo by nenašel jeho IP adresu nebo něco dalšího, co by k němu mohlo vést?
Přesně tak. Ono už to funguje. Máme to ve spoustě jiných oblastí života. Funguje to i v bankovnictví nebo během trestních řízení. Funguje to i ve firmách, kde mají jakési ty systémy kvality. Nadnárodní společnosti už to mají dávno zavedeno, funguje to velmi dobře.
„Pro anonymní oznámení by se používala platforma, která by zajistila stoprocentní anonymitu.“
A funguje to i na anonymní bázi. Uspořádala jsem k tomuto tématu seminář, kam jsem pozvala zástupce státní správy i firem. A tam se jasně prokázalo, že to funguje, není to zneužíváno a je to ku prospěchu všech.
V rámci druhého čtení zákona v Poslanecké sněmovně jste navrhla rozšíření ochrany i na anonymní oznámení. Proč je z vašeho pohledu důležité tam toto doplnit?
Protože bych chtěla, aby byl tento zákon opravdu využity. A ty možnosti nám skýtá právě toto anonymní oznamování. Přes 30 procent lidí se bojí o svůj zdroj příjmů, protože pokud něco nahlásí a bude známa jejich totožnost, budou vystaveni tlaku odejít. Nebo na ně bude vyvíjen tlak, který by neustáli.
„Přes 30 procent lidí se bojí o svůj zdroj příjmů, pokud něco nahlásí.“
Než aby něco řekli, raději nic neřeknou. Bavíme se o tom, abychom zachránili veřejné prostředky, abychom bojovali proti korupci. Naším zájmem, aby se věci řešily a netutlaly. Proto bych chtěla zavést i anonymy.
Pokud je smyslem zákona ochránit člověka, který něco takového oznámí, proč by měl tu věc oznamovat anonymně, když bude chráněn už z podstaty toho zákona?
Protože to spoustu lidí nepřesvědčí. Máme studie, které prokazují, že 58 procent závažných korupčních kauz bylo nahlášeno anonymně. I přesto, že by byli lidé chráněni, se obávají a nechtějí být vystaveni tlaku okolí, mstě a útokům.
Na druhé straně, měl by stát podporovat a motivovat lidi, aby podávali anonymní udání? Nemělo by být cílem státu, aby si lidé nebáli a podepsali se pod to?
Zkuste se vžít do role takového oznamovatele. Vidíte ve svém okolí, že se něco děje, máte doma děti a to, kde pracujete je váš hlavní zdroj obživy. Upozornil byste na to a vystavil se takovému riziku? Bylo by pro vás komfortnější to nahlásit, aby se věc řešila, napravila, uvedla do souladu se zákonem, aniž byste uváděl v riziko sebe nebo své blízké.
„Statistiky prokazuje, že je anonymní oznámení mnohem komfortnější.“
I statistiky prokazují, že anonymní oznámení je mnohem komfortnější a není to udavačství a bonzáctví. Je to pozitivní věc. Pokud vidím, že se dějí nezákonné věci, nehospodaří se dobře s veřejnými prostředky, je naší povinností to oznámit.
Říkala jste, že to není bonzácké. Možná citujete poslance hnutí ANO Milana Brázdila. Ten v úterý při jednání řekl, že to je podle něj bonzácký zákon. Kde je ta hranice?
Myslím, že pokud něco oznámím a nemám z toho vlastní prospěch, ale chráním veřejné prostředky nebo oznamuji nějaké nezákonné jednání, tak to přece nemůže být bonzáctví. To je, jako bych viděla vraždu. A tím, že vraha nahlásím, budu označena jako udavač nebo bonzák. Podle mě to je právě narovnání nezákonného stavu.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
