Akademická obec UK si připomíná Havla na pietním setkání v Karolinu
Akademická obec Univerzity Karlovy si připomíná Václava Havla na pietním setkání ve velké aule Karolina. Účastní se ho také bratr bývalého prezidenta Ivan Havel. Ten mimo jiné zítra pořádá koncert v pražské Lucerně, kde budou hrát oblíbené kapely Václava Havla. Čtyři tisíce lístků už jsou rozebrané a hudebníci se stále hlásí. Rozhovor s Ivanem Havlem natočila moderátorka Rádia Česko Martina Mašková.
Vycházela obliba undergrandové hudby u Václava Havla z doby společného pronásledování Charty a Plastic People of the Universe?
On měl už dříve zájem o rockovou hudbu a jiné věci, zejména když byl v Americe koncem 60. let, kde se seznámil s různými skupinami. Tady to myslím vzniklo až poté, co byli stíháni Plastici a je to zásluhou několika přátel, mezi nimi například Jiřího Němce a Magora Ivana Jirouse, kteří mu tu hudbu představili a komentovali ji. Ono ji není snadné napoprvé vnímat.
Neměli bychom opomenout, že jste vědec, šéfredaktor časopisu Vesmír. Dnes se sešla akademická obec, aby si připomněla Václava Havla. Kterými klíčovými kroky váš bratr podpořil svobodné bádání a výuku na universitě a Akademii věd po listopadu 1989?
Já si myslím, že spíš morálně. On neměl pravomoc jako prezident nějak pomoci, spíš měl jiné záležitosti. Sám dostal čestný doktorát Karlovy univerzity v roce 1990 a navíc na mnoha místech byl vstřícný k univerzitnímu a akademickému prostředí. Také často jezdíval na univerzitě po světě, kde dostával po různu doktoráty, kterých má asi celou sbírku a vždy to využil k tomu, že měl nějaký význačný proslov, který je stále citován a ještě citován bude.
Kromě toho jste měli ještě před listopadem 1989 zkušenost z podzemních univerzit a bytových seminářů. Které hodnoty nebo osobnosti z této doby přispěli nejvíce k obnově svobodné akademické sféry?
Není snadné jmenovat, protože určitě někoho vynechám, ale tak jako zástupně za mnoho dalších bych jmenoval Radima Palouše, prvního rektora Karlovy univerzity, který byl v Občanském fóru, fungoval tam velice dobře organizačně. Dovedl téměř vládnout v Občanském fóru. Jako rektor Karlovy univerzity se zasloužil o mnoho významných rozhodnutích, například jak naložit s bývalými katedrami marxismu-leninismu. A vlastně i k založení centra pro teoretická studia, kterých jsem byl 20 let ředitelem, kde velmi nadržoval interdisciplinaritě oborů a přesahování hranic, aby se obory neuzavíraly do sebe a nezapouzdřily se nějaké disciplíně, ale aby byly otevřeny. Také mu šlo o jakousi spirituální náplň, o které často mluvil.
Včera jste byl v průvodu, který složil hold vašemu bratrovi při převozu na Pražský hrad. Které reakce veřejnosti, případně veřejných činitelů považujete za nejcennější?
Když to lidé udělají sami, když někam přijdou, kde by nemuseli být – odešli z domovů, práce a setkali se tam, já jsem viděl fotografie, protože jsem byl v tom průvodě, tak jsem neviděl ten průvod a když jsem viděl fotografie, tak mě to velice překvapilo, délka průvodu přes Karlův most.
Jak jste vnímal reakce politických činitelů, kteří měli možnost vám kondolovat?
Osobních kondolencí jsem měl relativně málo. Já si myslím, že političtí činitelé byli tak trošku zaskočeni, protože neměli žádnou zkušenost s takovými věcmi. Doposud nebyly žádné státní pohřby. Producenti velice pečlivě dbali, aby politici byli na správných místech a určovali jim, kde mají být, kdy mají vyjít, kde mají skončit. Tam ta spontánnost nebyla tak vidět.
Začíná se mluvit o možnosti přejmenovat některá náměstí, ulice, dokonce pražské letiště po vašem bratrovi. Bylo by to z Vašeho pohledu vhodné?
Já jsem se připodepsal k tomu letišti. Přejmenovávat ulice to je u nás taková tradice a myslím, že není příliš organizačně užitečná, protože se mění všechny adresy. Kromě toho by se mělo ještě nějakou dobu počkat. Ale nazvat letiště podle jména, to u nás zatím nebylo a to by bylo něco výraznějšího a významnějšího.
