Debata o původu koronaviru se vrací. Odpovědi jsou klíčové pro všechny budoucí pandemie, říká reportér

Do světových médií se vrací debata o původu nového koronaviru SARS-Cov-2. A znovu se objevuje i debata o tom, jestli nemohl uniknout z laboratoří nedaleko čínského Wu-chanu. Proč se ta debata vrací zrovna teď?
Řekl bych, že ta debata sílí, ale vlastně tady přetrvává celou tu dobu od začátku pandemie nebo od objevu viru. Jen to nebylo příliš vidět na titulních stránkách. Za to, že se teď vrací do popředí, může více věcí. Na jedné straně jsou tu určité neuspokojivé závěry vyšetřovací mise Světové zdravotnické organizace v Číně a to, že část předních vědců začala této hypotéze věnovat větší pozornost i váhu, ale hraje v tom roli i změna politického prostředí, politického klimatu a fakt, že donedávna státy, média i mnozí vědci řešili v první řadě boj s pandemií, kvůli níž zemřely miliony lidí. A teď, když se ji v řadě zemí podařilo dostat do jisté míry pod kontrolu, vracejí se logicky k otázce po původu koronaviru. Její vyřešení sice už nikomu život nevrátí, ale je klíčové zejména s ohledem na pandemie, které nám do budoucna jistě hrozí. Když to úplně zjednoduším, tak v případě požáru také nejdříve hasíte a zachraňujete lidi. Až pak se hledá viník nebo příčina.

Jaká byla geneze celé té debaty, jaké hypotézy o průniku viru se objevily od té doby, co jsme se o něm poprvé dozvěděli – tedy zhruba před rokem a půl?
Hypotéz je určitě více, ale dá se to zjednodušit na tři hlavní. Ta první je přírodní původ viru i s ohledem na to, že u řady dalších známých koronavirů je prokázaný původ i přenos ze zvířete na člověka. Čili přirozeně tam se stáčela a stále stáčí pozornost řady vědců. A pak jsou to samozřejmě hypotézy o laboratorním původu. Tady je třeba rozlišovat, jestli se jedná o myšlenku, že ten virus někdo úplně uměle vytvořil, že by mohlo jít o nějakou biologickou zbraň, anebo jestli ten virus byl někde v laboratoři, někdo se jím nakazil, čímž se virus rozšířil dále do společnosti – že zkrátka ten virus unikl. Řekl bych, že teď v současné debatě rezonují hlavně ty dvě hypotézy: přírodní původ, nákaza, přenos někde venku ze zvířete na člověka, případně na tržišti, anebo to, že došlo k nějaké nehodě. Ostatně i tyto možnosti zkoumala ta mise Světové zdravotnické organizace.

Zpět tedy do ledna a února 2020, protože důležité v tom všem je asi připomenout si kontext, v jakém se o celé věci začalo mluvit. V jaké atmosféře se debata o původu viru tehdy odehrávala?
Jak to bývá, taková věc přišla znenadání. Mnozí nevěděli, že to může nabrat rozměry pandemie, to v tu chvíli asi odhadoval málokdo. Už od začátku všechny ty hypotézy byly na stole. Rozhodně je třeba brát v úvahu politický kontext, protože politiku tady lze od vědy odlišit jen hodně těžko. Už od samého počátku to bylo vidět na zejména na čínsko-amerických vztazích. V kontextu bývalé administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa vedla s Čínou obchodní válku.

Padaly tam různé výhrůžky, byla to poměrně vyhrocená rétorika. Do toho se najednou objevil nový virus v Číně, začal se šířit ve Wu-chanu a informování ze strany Číny nebylo zase tak transparentní, jak by si i někteří vědci přáli. I když je třeba zdůraznit, že řada čínských vědců už v samém počátku sdílela informace, které měla k dispozici, a i díky nim se poměrně rychle dostala ven ta sekvenace genomu viru SARS-CoV-2. Díky ní se mohl okamžitě začít zkoumat a vyvíjet vakcíny. Zároveň i třeba známá čínská bioložka Š' Čeng-li z wu-chanského institutu virologie poměrně otevřeně komunikovala se zahraničními novináři.

Zmiňovala, že když se dozvěděla o šíření viru, tak ji trochu polil pot a zjišťovala, jestli to náhodou nemůže být z jejich laboratoří. Celý kontext byl takový překotný a brzy bylo vidět, že existovala i jakási snaha i těch států ovládat narativy kolem celé problematiky – a to jak ze strany Číny, tak v případě Spojených států. Ale rozhodně tam byly hned zpočátku výzvy a volání po mezinárodním vyšetřování, kde už k tomu Čína v počátku byla v určité opozici. Už tam padaly obavy, že to vyšetřování bude politicky motivované i s odkazem na tehdejší vztahy se Spojenými státy a Západem.

A jaký tehdy byl ten oficiální narativ nejvyšších čínských míst, jak vysvětlovala, odkud se ten koronavirus mohl ocitnout v běžné populaci?
Tady je třeba připomenout, že tu pořád byla v živé paměti i ta epidemie SARSu z let 2002 a 2003, kdy byl možným zdrojem trh se zvířaty. Od počátku se pracuje s tím, že ten virus zjevně přeskočil z nějakého přírodního rezervoáru. Čína i zakročila a tržiště ve Wu-chanu omezila.

Odmítala ale vyšetřování a záhy došlo k tomu, že se začala odvracet od toho příběhu, že to je z Wu-chanu. Snažila se naznačovat, že to třeba mohli do Číny zavléct američtí vojáci. Pak se objevila celá řada různých teorií nebo hypotéz. Jedna z nich třeba byla – a z pohledu Číny stále je – že virus se mohl nějak dostat z Číny do zahraničí na mražených potravinách a tam se začít šířit. Snažili se zkrátka ukázat, že to, že Čína je tím prvním místem, kde došlo k přenosu na člověka a rozvoji pandemie, nemusí být nutně pravda. Zároveň je to i předmětem vyšetřovací mise Světové zdravotnické organizace, která se zabývala přenosem skrze mražené potraviny. Spojené státy na to reagovaly následovně – a zaznívalo to z nejvyšších míst: tehdejší ministr zahraničí Mike Pompeo mluvil o tom, že virus unikl z laboratoře, že tam je laboratorní původ, ale nedal tehdy žádné důkazy, neřekl žádné zpravodajské informace.

Molekulární genetik Jan Pačes mě dokonce upozornil na jednu teorii ze strany Číny, která zvažovala, že ten virus může pocházet třeba z Indie, nebo dokonce České republiky, když vědci zkoumali ten genom.

Dalším faktorem je druhý život teorií o původu koronaviru na sociálních sítích, na internetu. Vyrojila se kolem toho řada konspirací. Některé byly v souladu třeba s těmi příběhy nebo narativy, jež se šířily z oficiálních míst v Číně nebo i třeba z vysokých míst ve Washingtonu. Vytvořila se v tom taková síť, ve které bylo možné se opravdu jednoduše ztratit, což je, dá se říct, i taktika některých dezinformačních kampaní. Proto bylo i pro vědce velice těžkéo se pohyovat i pro vědce.

Teď, v červnu 2021, se do západních médií vrací teorie, podle níž mohl virus uniknout z laboratoře. Ve hře je tedy několik možností, jak by se to teoreticky – stále tu mluvíme jen o hypotéze – mohlo stát. Jaké možnosti jsou tedy ve hře?
Připomenu kontext, z jaké rodiny virus vůbec pochází: SARS-Cov-2 je v pořadí sedmý koronavirus, o kterém vědci vědí, že je přenositelný na lidi. V případě koronavirů, které způsobují třeba SARS a MERS, vědci dokázali vysledovat, že původcem jsou netopýři, od kterých se pak tyto vážné nemoci přenesly, přenos začal přes další přenašeče, další zvířata, na lidi. Podobné je to i s ebolou nebo virem HIV, i když tam dodnes souvislost s přírodním rezervoárem není úplně objasněna. A to už je řada let. Mnoho infekčních nemocí má svůj původ v přírodních rezervoárech, ve zvířatech. Navíc se ví, že netopýři v jihovýchodní Asii mají v sobě různé koronaviry, žijí blízko lidí. Mezi odborníky dlouhodobě panovala obava, že právě to je jedna z oblastí, kde potenciálně hrozí přenos nějakého nebezpečného nového viru ze zvířete na člověka. Logicky ta hypotéza o přírodním původu na začátku byla, a vlastně stále je, silná a relevantní, i když se ten virus v přírodě doposud nepodařilo najít. Nejbližší virus, o kterém se ví, má s tímto virem myslím 96% nebo téměř 97% shodu v genetické informaci. Také se objevila hypotéza, že může jít o nějaký uměle vytvořený virus, a ve výsledku tedy o formu nějaké biologické zbraně vyvinuté v laboratoři. Ale myslím si, že mezi vědci a povolanými odborníky nemá tato teorie moc zastánců. No a pak je tady ta třetí hypotéza, že jde o virus přirozeného původu, se kterým věci pracovali v laboratořích, odkud unikl ven – třeba když se někdo nakazil, infikoval další lidi. K podobným nehodám už v minulosti došlo v mnoha zemích, proto vědci s touto hypotézou od začátku pracovali a také stále pracují, i když chyběli a stále chybějí přímé důkazy. Ale také se stala součástí narativu v mezinárodní politice, v konspiračních teoriích a využívají ji i lidé, kteří mluvili o jasném laboratorním původu, i když pro to neměli žádné důkazy. Vědci to prostě nemohou vyloučit ani potvrdit.

Zmiňoval jsi možnost, že by ten virus mohl uniknout jako geneticky modifikovaný, potvrdilo se během vědeckého pátrání za ten rok a půl něco takového, tedy že by mohlo jít o manipulovaný virus?
Poměrně záhy při zkoumání genomu koronaviru vědci došli k závěru, že nevykazuje žádné rysy genetické manipulace. To byl článek, který platí dodnes: vyšel v Nature medicine v březnu roku 2020, koronavirus i s ohledem na tuto možnost tehdy spolu s kolegy sledoval známý vědec Kristian G. Andersen z amerického institutu The Scripps Research. Přímo se tím zabývali a nenašli tam žádný prvek, který by naznačoval, že by byl geneticky manipulovaný. Další vědci to potom také rozebírali, hledali různé jednotlivé části viru, které by tomu napovídaly. Ve výsledku i Světová zdravotnická organizace na misi v Číně už se možností, že by šlo o nějaký uměle vytvořený a záměrně vypuštěný virus nevěnovala s odkazem právě na tuto studii. Odborníci, kteří se tomu věnují, připouštějí, že tuto možnost nelze stoprocentně vyloučit, protože kdyby si někdo dal opravdu velkou práci, může ty stopy zamaskovat.

Mně to loni potvrdil i Virolog Pavel Plevka z výzkumného střediska CEITEC Masarykovy univerzity, takže asi by ho bylo možné zamaskovat. A nabízí se otázka, proč by to vlastně někdo dělal.

Podařilo se vědcům odhalit, kudy ten virus mohl v uvozovkách uprchnout a jak se mohl dostat do lidské populace? Které zvíře mohlo být mezihostitelem nebo nositelem, u něhož ten virus zmutoval do podoby, která se potom, laicky řečeno, dokázala uchytit na člověku?
Je tu méně pravděpodobná verze, že by došlo k přímému přenosu z netopýra. Ale je pravda, že pravděpodobnější podle vědců je verze, že existuje mezihostitel. Nepodařilo se přesně vysledovat, jaké zvíře by to mělo být. Virolog prof. Ivan Hirsch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zmiňoval, že informace, že by v tom wu-chanském institutu měli mít humanizované myši, jež mají upravené orgány s lidskými receptory tak, aby se na nich dalo zkoušet, jak na ně působí viry, je pro ně jedním z argumentů, proč má hypotéza nějakého laboratorního úniku o něco větší váhu, i když nechtěl říct, že byla pravděpodobnější.

Ale je podle něj dobré podívat se hypoteticky na taková zvířata, pokud tam jsou, mohlo by to podle něj pomoct to ověřit nebo vyvrátit.

Aby vědci v tuto chvíli byli schopni prokázat, jestli ten virus doopravdy unikl z laboratoře a v jaké formě, musí úplně do detailu prozkoumat jednotlivé genové sekvence a opravdu se dopídit toho, která část toho viru se podobala tomu úplně prvotnímu. Tam se už do hry zapojují ty pozměněné myši s lidskými buňkami. Je to tak?
Říkáš to, myslím, správně, že snaha by byla vysledovat jednotlivé přechody až k tomu přírodnímu rezervoáru, k tomu viru, který se dostal na mezihostitele, a popsat jeho cestu. To pomohlo i do budoucna předejít podobným věcem, protože teoreticky je někde mezi těmi zvířaty třeba tikající bomba v podobě další pandemie podobného nebo stejného koronaviru.

Když mluvíme o teorii laboratorního úniku, existují nějaké obecné údaje, jak častá taková věc vůbec je?
Existují seznamy doložených událostí, kdy k tomu došlo. Nejsou tak časté, ale řada z nich se zapsala do dějin vědy a měly vliv na třeba zvyšování bezpečnostních standardů. Také kvůli nim umírali lidé, i když v omezeném rozsahu. Ty úniky se staly jak v civilních, tak třeba v armádních laboratořích. Známe například úniky viru pravých neštovic z laboratoří ve velké Británii a Sovětském svazu v 60. a 70. letech. Také jsou známy incidenty úniku viru způsobujícího SARS, a to v Číně, v Singapuru, na Tchaj-wanu, únik antraxu ve Spojených státech atd. Ale jak mi potvrdil i molekulární genetik Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, jsou opravdu poměrně vzácné.

A žádný, pokud víme, nevedl k pandemii. Ale rozhodně je to otázka i dodržování bezpečnostních standardů a možností je nějak celosvětově hlídat.

I někteří vědci, se kterými jsi teď mluvil a zmiňuješ je tady, byli během toho roku a půl skeptičtí vůči hypotéze, že by ten virus mohl být výsledkem nějakého úniku z laboratoře. Teď se ale experti k prozkoumávání této hypotézy vracejí. Co se změnilo, že původně irelevantní teorie je najednou hodna prozkoumání?
Neřekl bych, že je nebo byla irelevantní. Vlastně všichni vědci, kteří se tím zabývají, brali v potaz, že to je pravděpodobná možnost.

Ale moc o ní nemluvili.
To je pravda, ale tam je podle mne potřeba vzít v potaz víc věcí. Je tady zmiňovaný mezinárodní kontext a fungování nějaké propagandy a konspirací, které se okolo celého problému šířily. Když vědec řekne, že nelze takovou věc vyvrátit, tak to má prostě jinou váhu ve vědecké komunitě, než když je to třeba vytrženo z kontextu a někdo s tím nakládá ve veřejném prostoru. Odborníci s tím tedy šetřili, ale zároveň neměli důkazy pro to, aby to úplně mohli zavrhnout. Skutečnost, že tam hrálo roli i politické klima, mi potvrdil třeba i prof. Ivan Hirsch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který opravdu vnímal i to, co se vlastně šířilo z nejvyšších míst ve Spojených státech jako problematické – a byl to důvod, proč se k tomu nechtěl vyjadřovat. No a další věc je, že ať už si o tom myslíme cokoli, tak nějaké mezinárodní vyšetřování Číny a Světové zdravotnické organizace probíhalo. Tak se čekalo, jaký výsledek to přinese, a pak se vůči němu právě také řada vědců vymezila.

Několikrát jsi odkazoval na zprávu Světové zdravotnické organizace, respektive její vyšetřovací mise, která podnikla výpravu přímo do Číny i přímo do Wu-chanu. Ten tým expertů publikoval stodvacetistránkovou zprávu, ve které shrnul své závěry. Co zjistili o původu toho viru?
Na úvod je potřeba říct, že to byla vyšetřovací mise mezinárodního týmu odborníků Světové zdravotnické organizace a týmu Číny – byly to vlastně dva týmy a spolupracovaly potom i v terénu, zhruba měsíc. Ti mezinárodní experti byli začátkem roku, myslím, že to byl přelom ledna a února, ve Wu-chanu, museli být povinně v karanténě, takže ta data procházeli někde v hotelu, načež navštívili ta místa, tržiště, ale i laboratoře, mluvili s tamními pracovníky.

Právě z tohoto potom sestavili zprávu, kde vyhodnotili ty předem určené hypotézy, o kterých jsme se tady bavili. U nich tedy dali takové znaménko nebo hodnocení, jak pravděpodobné jsou. Ta zpráva vyšla na konci března a za velmi pravděpodobný označuje právě ten přírodní původ, zatímco laboratorní incident hodnotí jako extrémně nepravděpodobný. I když všechny hypotézy Světová zdravotnická organizace ponechává na stole. Znovu to celé potvrdil i generální ředitel WHO Tedros Ghebreyesus, který se od té zprávy trochu distancoval. Ty možnosti zkrátka nebyly úplně prozkoumány.

Rozhodně všichni členové té mise, kteří se k tomu vyjadřovali, zdůrazňovali, že tam nehledají viníka, že to je jedna z misí a měly by následovat další. Ta zpráva přináší i doporučení, jak by se mělo dále postupovat. Důležité je, že řada vědců čekala právě na tuto zprávu, a v reakci na ni byl otištěn ten otevřený dopis v Science – tuším ze 14. května – který podepsalo 18 vědců z předních světových univerzit, kapacit ve svých oborech.

Oni ale opravdu neměli k dispozici všechna ta hrubá laboratorní data, pracovali s tím, že zkrátka je tam nějaká elementární důvěra mezi vědci. Oni se čínských odborníků na ty věci i na otázku toho úniku otevřeně ptali, jaké dodržovali postupy atd. A oni jim nějak odpovídali a pracovali s jejich analýzami – Čína opravdu prošla desetitisíce vzorků ze zvířat, které se analyzovaly atd. Jsou tam velká data, ale úplně ta základní data z laboratoří, která by myslím vědci chtěli vidět, aby mohli úplně vyvrátit ty domněnky nebo onu hypotézu o úniku, k dispozici nebyly.

V květnu přišel ten dopis 18 vědeckých kapacit a nabral na tempu také politický rozměr celé věci. Před několika týdny, bylo to na konci května, americký prezident Joe Biden vyzval zpravodajské služby, aby přidaly a také zintenzivnily práci. Aby mu co nejdříve doložily nějaké hmatatelné výsledky o původu viru. Co se bude dít dál, když vidíme, že se mění nebo přenastavuje debata ve vědecké oblasti? Reagují na to média a zjevně se děje něco i v politické sféře?
Řekl bych, že teď stoupá tlak na Čínu, což dalším státům trochu uvolňuje ruce. Už prostě nemusí tolik řešit opatření, jak se vypořádat s důsledky pandemie, které ty země bolestivě pociťují. Teď pátrají po tom, kde je příčina a roste počet zemí, které se vlastně spojují a volají, že je potřeba opravdu nějaké další kolo vyšetřování. Jsou to hlasy z EU, z Austrálie, Japonska, v čele s e Spojenými státy.

Joe Biden vyzval zpravodajské služby, tam by snad mělo být jasno. Dal termín 90 dnů. Čili to vychází zhruba někdy na srpen s tím, že by snad měla být přinejmenším část zprávy veřejná, takže tam by to mohlo posunout dále. A tady je i v kontextu té mise WHO třeba říct, že Světová zdravotnická organizace vybízela k dalším informacím. Pokud státy mají nějaké informace, mají je poskytnout – odborníci se tím budou zabývat. Je možná dobré připomenout, že WHO je členská organizace a má trochu svázané ruce tím, že členem jsou všechny ty státy včetně Číny. Bývalý americký prezident Donald Trump vlastně nasměroval Spojené státy pryč ze Světové zdravotnické organizace. Čili v době, kdy to měly Spojené státy nějak řešit v tom multilaterálním režimu, byly na odchodu a vlastně škrtly i financování Světové zdravotnické organizace.

Jak citlivou otázkou je zjišťování původu viru z hlediska geopolitiky? Jaké dopady by to mělo, pokud by se zjistilo, že ten virus skutečně pocházel z laboratoře v Číně?
Existuje určitě více pohledů. Jedna věc je nějaký morální rozměr, pokud by totiž ten virus pocházel z laboratoře nebo odtud unikl, je tam nějaká odpovědnost určitých lidí v Číně i Číny jako státu, po níž by další země volaly. Ale vlastně by se ukázalo, že pokud měli ty informace mnohem dříve, než tvrdili, tak je mohli poskytnout, což by zase vedlo k rychlejšímu vývoji vakcín, léků a k lepšímu zásahu proti pandemii. Nemluvě o tom, že by to třeba šlo nějak lépe zastavit. Pak je tady i otázka bezpečnostních pravidel a výzkumu v laboratořích, včetně i výzkumu, který se označuje jako „gain of function“ – tzn. že některé laboratoře třeba uměle vylepšují infekčnost viru právě proto, aby potom mohly vyvíjet vakcíny a dopředu vymýšlet cesty, jak posléze takovému případném viru bránit. To znamená, že by to byla Fukušima nebo Černobyl, jen ve světě virologie. Ty standardy by prostě najednou opravdu musely být změněny. Je otázka, jak by se nad nimi dohlíželo, protože to do velké míry spadá pod jednotlivé země, které na to dohlížejí. A těžko si představit, že kdykoliv přijde nezávislý mezinárodní tým, prostě to prošetří a ten stát si to nechá líbit. Další krok, který bude myslím dobré sledovat, je setkání lídrů EU s americkým prezidentem Joe Bidenem tento týden. Z navržených závěrů summitu, které má k dispozici Reuters, vyplývá, že budou společně volat po transparentním a důkazy podloženém expertním vyšetřování pod patronací Světové zdravotnické organizace. To znamená nějaké další fáze, se kterou ostatně i ta první studie počítá.

A myslíš, že se někdy vůbec dozvíme, odkud se ten vir vzal?
Nevím, možná ne. Řada vědců naznačuje, že se to možná nikdy nedozvíme, což je samozřejmě špatná zpráva pro všechny, kteří čekají, že to bude třeba ještě letos. Ale rozhodně je potřeba se po tom pídit a pátrat, protože je důležité se snažit tomu opravdu předejít v jiných případech. A tady je třeba říct, že virus SARS-CoV-2 na škále toho, co si dokážou virologové představit, není tak nebezpečný a smrtelný, jak by mohl být. Samozřejmě v rozměru probíhající pandemie je ten počet obětí ohromný, ale jsou tady daleko horší viry. A to ponaučení z toho, co je tady teď, a ozřejmění toho původu může pomoct. Protože ať chceme nebo ne, děje se sbližování přírodních ekosystémů s lidskými sídly v řadě míst, kde může k těm rizikovým přenosům dojít. Takže i z tohoto pohledu je to důležité. Je to, řekl bych, zásadní lekce, pokud se to podaří dotáhnout do konce. U řady virů se to podařilo, ale v řádu let, desítek let – anebo na nějaký výsledek dosud čekáme.