Češi zabránili rozpadu demokracie, míní analytička. Slováci si v bodování pohoršili

Alexandro, vy se každý rok zabýváte hodnocením úrovně demokracie v zemích střední Evropy a střední Asie. Když teď pomineme samotnou Ukrajinu, která země je v tomto ohledu ruskou invazí nejvíce zasažena?
Skvělá otázka, díky. Ukrajina je ta, která nese hlavní břemeno ruské autoritářské agrese. Měli bychom ale mít na paměti, že válka má dopad i na ruskou demokracii. Rusko ztratilo v pěti ze sedmi měřítek demokracie, se kterými v naší zprávě pracujeme. To je největší oslabení během jediného roku, které jsme za celou dobu sledování těchto ukazatelů zaznamenali. Ruský vládnoucí režim použil válku k ospravedlnění represí proti domácímu disentu, dalšímu ovládnutí státních institucí i k centralizaci moci. Nechci ale mluvit jen o Rusku. Zhoršení některých ukazatelů vidíme taky v Bělorusku, které se stalo výspou agrese vycházející z Kremlu. Bohužel musím vypíchnout také Maďarsko, které je za loňský rok po Ruské federaci druhé nejhorší v oslabování demokracie, a to proto, že v Maďarsku pokračuje autokratický projekt premiéra Viktora Orbána prostřednictvím netransparentních parlamentních voleb z loňského jara. Následovalo další omezování občanského prostoru a nezávislosti soudů, a to všechno vedlo k poklesu tří měřítek demokracie ze sedmi.

Z celého regionu ale nepřichází jen špatné zprávy. Vím, že jsme Ukrajinou začínali, ale myslím, že je důležité podtrhnout, že ukrajinská demokracie prokázala v uplynulém roce výjimečnou odolnost. Mohli jsme pozorovat posílení občanské společnosti, ale nezastavilo se ani fungování základní veřejné správy a demokratických procesů, což je vzhledem k okolnostem skutečně pozoruhodné.

Nedávno jsme natáčeli díl o hrozbách pro Baltské země. Jak si ve vašich žebříčcích stojí tyto státy? Jak vyhodnocují hrozby ze strany Ruska?
Baltské státy, tedy Estonsko, Lotyšsko a Litva, se drží v čele našich žebříčků a je tomu tak už několik let. Tyto země mají stabilně jedny z nejlepších výsledků. Ráda bych vyzdvihla Litvu, protože ačkoliv měla už nějakou dobu skóre v oblasti občanské společnosti poměrně vysoké, znovu se zlepšila, poprvé od roku 2004. Zástupci občanské společnosti jsou ještě schopnější, aktivně jednají s vládními úředníky, potkávají se častěji a je tam větší ochota vést vzájemná jednání jako rovnocenní partneři. Takovým lakmusovým papírkem této spolupráce byla pandemie. Další věc je, že Litva se spolu s dalšími státy v Pobaltí výrazně zapojila do pomoci Ukrajině, takže v tomto ohledu je Pobaltí na skutečně dobré cestě. 

Vrátím se znovu k ruské invazi na Ukrajinu. Šlo o nejpodstatnější nebo snad jediný faktor k prohloubení krize demokracie v regionu?
Myslím, že je důležité mít na paměti, že letošní zpráva už po devatenácté v řadě dokumentuje zhoršení stavu demokracie. Takže ukázat teď jen na jeden faktor by asi nebylo moudré. Když se ale podíváme jen na rok 2022 a pokles, který jsme ten rok zaznamenali, je to pravděpodobně ta největší příčina. Abych trochu lépe vysvětlila ten mechanismus, víte, ruská invaze v celém svém rozsahu skutečně prohloubila příkopy, které jsme v tomto regionu dlouhodobě pozorovali. Začínáme pozorovat výrazně rozdílné výsledky u velmi dobře hodnocených demokracií oproti špatně hodnoceným autokraciím. V roce 2022 začalo být čím dál jasnější, že se tu skutečně vytváří dvě zřetelně odlišné skupiny. Autokracie se staly represivnějšími a více násilnickými, oproti tomu demokracie se ve většině případů posunuly pozitivním směrem a své hodnoty si tváří v tvář hrozbě udržely. Chci tím říct, že naše zpráva ukázala, že tato nová ruská invaze prohloubila rozdíly, a to spíš způsobilo ten pokles než válka samotná. Snad to dává smysl, Matěji.

Demokracie v zemích Visegrádské čtyřky

Ano, dává mi to smysl. Už jsem říkal, že ve svém reportu pokrýváte země střední Evropy a střední Asie. Do středoevropského regionu patří země Visegrádské čtyřky, tak jak si vedou?
Víte, V4 je v tomto ohledu takový mišmaš. V celé skupině se ani jedna země nezlepšila, což je samozřejmě mrzuté. Na druhou stranu pokles vidíme jen u dvou států. Už jsem zmínila Maďarsko, které je druhé nejhorší celkově, a tou druhou zemí je Slovensko. Slovensko si pohoršilo v demokratické správě země. Myslím si, že je to reflexe po několik let sílícího napětí na politické scéně, divoké polarizace a nestabilního fungování parlamentu. K tomu v roce 2022 došlo k rozpadu vlády, a pak se Slováci ani nebyli schopni dohodnout na termínu předčasných voleb. O Česku a Slovensku většinou mluvíme dohromady kvůli vaší společné historii. Přestože ale obě země prochází složitými a politicky vypjatými roky, rozdíl je ten, že zatímco na Slovensku to začíná ovlivňovat demokratické vládnutí a základní fungování parlamentu, v České republice nic takového nevidíme. Určitě to ještě rozebereme hlouběji, ale myslím si, že je to pro českou demokracii dobré znamení, že se vám skóre meziročně neměnilo. Vaše instituce si drží své pozice a fungují u vás základní demokratické procesy. A ještě krátce k Polsku, které v tomto roce taky nezaznamenalo změny v hodnocení, což je vítaný vývoj vzhledem k tomu, že jak Maďarsko, tak právě Polsko v minulosti zaznamenaly prudké poklesy. Není to tak, že by v Polsku demokracie chytala druhý dech, ale je tu velká změna v zahraniční politice. Polsko se stalo jedním z nejvěrnějších a nejrozhodnějších podporovatelů Ukrajiny. Začínáme tedy pozorovat určitý odklon od trendu minulých let.

Do Česka se ještě vrátíme, protože to nás samozřejmě zajímá. Zůstaňme ale ještě v Polsku a Maďarsku. Vnímáte teď nějaký rozdíl mezi demokratickým zřízením v Polsku a v Maďarsku?
Určitě. Trochu jsem na to narážela. Myslím si, že rok 2022 byl zajímavý v tom, že jsme mohli pozorovat vzájemný odklon těchto dvou zemí. Několik let si vlády obou států přirozeně notovaly ve vzdorování demokratickým standardům Evropské unie, vloni se ale rozešly v otázce Ukrajiny. Teď se teprve ukáže, zda se tyto rozdíly v zahraniční politice promítnou i do rozdílů v demokratickém směřování. Myslím, že bude hodně záležet na nadcházejících podzimních volbách v Polsku. Nejde jen o výsledek, ale i o celkový průběh. Jak jsem už zmiňovala, Maďarsko totiž v loňském hodnocení volebního procesu znovu propadlo. Samozřejmě doufám, že Polsko takový příklad nebude následovat a v otázce demokratického projevu uvidíme další odklon od Maďarska. Viktor Orbán mezitím bude patrně dál tvrdošíjně lavírovat mezi Bruselem a Moskvou. Takže co to všechno bude znamenat pro demokracie obou dvou zemí, teprve uvidíme.

Mimochodem, Slováky také čekají volby, myslím, že v září. Myslíte, že volby na Slovensku mohou něco změnit?
Je těžké spekulovat o budoucnosti Slovenska. Myslím, že pokud jde o tamní vývoj, pozorovatelé stále častěji bijí na poplach. Jak už jsem říkala, začínáme sledovat, že základní funkce státu v rostoucí míře kolabují, a vnímáme znepokojivý vývoj i v politizaci fungování státu a stranických vztazích. Ráda bych v roce 2023 viděla nějaký obrat a změnu. Hodně ale záleží na jednotlivých lídrech a jejich stranách a taky na slovenské občanské společnosti, tedy běžných občanech, kteří přijdou k volbám a zmobilizují se způsobem, jenž pomůže vytvořit základ potřebných demokratických reforem, a současně přimějí vládu k odpovědnosti.

Teď tedy zpátky do Česka. Ve vaší zprávě stojí, že „lidé v České republice učinili jasné rozhodnutí ve prospěch demokratických hodnot tím, že z vlády vyprovodili populisty“. Co tím máte přesně na mysli?
Tady je hodně o čem mluvit. Myslím, že významné pro letošní pozorování je nedívat se jen na poslední volby, tedy ty prezidentské, ale také na parlamentní volby v roce 2021, kdy Andrej Babiš neobhájil post ministerského předsedy. Viděli jsme skoro bezprecedentní masovou mobilizaci v ulicích a vznikla občanská hnutí jako Milion chvilek pro demokracii. Zároveň se k volbám dostavilo rekordní, nebo téměř rekordní množství voličů. A to je důležité, že? Znamená to, že čeští voliči hledají změnu. V tuto chvíli hlasovali rezolutně proti rozpadu demokracie, které Česko několik let čelilo. O Babišově éře víme, že kromě štvavé populistické rétoriky, která vycházela z jeho úřadu, strany a od spřízněných osob, docházelo k postupnému oslabování a úpadku demokratických institucí, například médií, justice a systému státních zastupitelství. Tyto všechny instituce potřebují znovu posílit a zrekonstruovat. Další klíčový postřeh je ten, že současná česká vláda úřaduje právě v době, kdy je možné tyto poškozené instituce přestavět a ukázat občanům, že demokracie může přinášet lepší sociální výsledky i v těchto složitých časech v Evropě.

Jak se hodnotí stav demokracie

Alexandro, ten váš nový report se nazývá Nations in Transit. Jak si to mám vyložit?
To je dobrá otázka a dostáváme ji každý rok. Může to znít trochu zastarale. Lidé často přemýšlí, jestli o těchto zemích můžeme stále mluvit jako o transformujících se státech. Musíme si uvědomit, že celý náš projekt byl založen hned po pádu komunismu na začátku 90. let, kdy šlo o aktuální politickou teorii té doby. Všichni mluvili o demokratické tranzici: Budou se tyto země schopné přeměnit na plnohodnotné demokracie? Jak tomu pomůže soukromý a volný trh, nové státní a nestátní instituce? Teď po třiceti letech vidíme, že některé předpoklady této teorie byly možná trochu zavádějící, nebo se to prostě nevyvíjelo tak, jak se očekávalo. Ale když se na těch uplynulých třicet let podíváme, a zvlášť pak na rok 2022, je podle mě důležité pořád zdůrazňovat, že budování a udržování silných demokratických institucí bude vyžadovat neustálé úsilí. Demokracie není o jedněch volbách, je to dlouhodobý proces reformy. V tomto ohledu mám za to, že všechny země v naší zprávě jsou vlastně v procesu tranzice.

Můžete upřesnit, jak hodnotíte úrovně demokracie v určité zemi?
Asi bych měla začít detailnějším popisem letošních výsledků. Už jsem zmínila, že jde o devatenáctý rok poklesu v řadě. Jde o souhrnnou zprávu, kdy nahlížíme na region jako na celek. Znamená to tedy, že ke zhoršení došlo ve vícero zemích. Konkrétně letos jsme zaznamenali zhoršení u jedenácti zemí a zlepšení jen u sedmi. Co je ale důležité vnímat, jsou nuance. Jak už jsem zmínila, tento pokles způsobují autoritářské režimy. Abychom to vyčíslili, v naší zprávě pracujeme s celkem osmi autoritářskými zeměmi. Šest z nich se přitom zhoršilo nejméně v jednom z ukazatelů a další dvě se zhoršit nemohly, protože už dříve dosáhly nejnižší možné známky ve všech našich ukazatelích. To je důvod, proč celý region dohromady zaznamenal zhoršení. Pokud bychom těch osm autoritářských států z našeho měření odstranili, viděli bychom naopak souhrnné zlepšení. To je, myslím, důležitá informace. Světlým bodem naší zprávy jsou státy Evropská unie. V nich došlo od roku 2010 k vůbec nejmenšímu zhoršení. Takže pokud bych měla charakterizovat úroveň demokracie v obecné rovině, je tu pokles a demokratické projevy se zhoršily. Demokratické státy si však povětšinou dokázaly udržet stabilitu, nebo se dokonce mírně zlepšily, což je pozitivní.

Pokud jde o bodování, to je samo o sobě také v mnoha ohledech demokratický proces. Hodnocení zemí konzultujeme s autory zpráv o jednotlivých zemích, to jsou většinou místní experti, bavíme se ale také s mezinárodními a regionálními odborníky. Máme k tomu vlastní skupinu recenzentů a v neposlední řadě taky své odborníky z organizace Freedom House. Společně jako skupina absolvujeme sérii debat a vytvoříme nové hodnocení pro každou z devětadvaceti zemí v sedmi různých ukazatelích. Nechci je všechny vyjmenovávat, ale jsou různé od médií, přes korupci, celostátní a lokální správu, až po občanskou společnost. Všechny indikátory hodnotíme na škále od jedné do sedmi, přičemž sedmička je nejvyšší známka a jednička nejnižší. Abych to přiblížila, tak ze zemí střední Asie dostaly jedničku třeba Tádžikistán nebo Turkmenistán, a jak už bylo řečeno, nejvyšší hodnocení 6 nebo 6,5 získaly státy v Pobaltí.

Takže hodnotíte země body?
Nehodnotíme je ve smyslu první, druhý, třetí a tak dále. Vytváříme nějaké souhrnné hodnoty, aby bylo možné tyto země porovnávat.

Jak si tedy z hlediska bodování vede Česko?
Když se podíváme na bilanci roku 2022 v Česku, tak skóre, které česká demokracie za tento rok získala, je 5,54. Je to přesně uprostřed kategorie „konsolidovaných demokracií“. Určitě je tu prostor ke zlepšení, jak už jsem zmiňovala, země v Pobaltí často dostávají šestky. Ale je to tak nějak uprostřed zemí ve střední Evropě. Slovensko je o trochu níž, hned pod Českem.

Proč se demokracie zhoršuje

Zmiňovala jste, že region už po devatenácté v řadě čelí zhoršování demokracie. Čím to?
Hodně toho poklesu je způsobeno vývojem v autoritářských zemích. Bohužel jsme svědky toho, jak se neomezené násilí ze strany státu, stává pro tyto země charakteristické. A nemám na mysli jen ruskou agresi. Jde třeba o násilné potlačování občanských protestů v zemích střední Asie, výpady Ázerbájdžánu na území Náhorního Karabachu a tak dále. Takže když mluvíme o příčinách toho zhoršení, v mnoha případech jde právě o prohlubování a ukotvování represivní politiky v autoritářských státech. Nerada bych, aby se z toho vytratil lidský faktor, takže to ovlivňuje nejen občany a stále těžší je to i pro domácí demokratické síly, které by mohly podněcovat změnu. Pořád je nicméně dobré mít na paměti, že demokratické státy loni ve většině prokázaly odolnost, a pokud nezůstaly na svém, tak se zlepšily. To je v situaci, kdy je region pod tlakem ruské agrese, dobrá zpráva.

Vy, jako Freedom House, dáváte největším propadlíkům nějaká doporučení, jak napříště nabrat více bodů? Řekněme třeba Maďarsku.
Nabízíme řadu doporučení zaměřených na různé cílové skupiny v různých státech. Máme doporučení pro Spojené státy, Evropskou unii a demokracie obecně. Radíme jim, jak mohou spolupracovat v potlačování autoritářských tendencí a opravdu obnovit demokracii v regionu. Nejdůležitějším doporučením letošní zprávy, které bych ráda zdůraznila, je nutnost ze všech sil pokračovat v pomoci Ukrajině vyhrát tuto válku a vyhrát ji na základě jejích vlastních podmínek. Myslím si, že je obrovsky důležité pro demokracii v mnoha dalších zemích v této oblasti prokázat, že umí táhnout za jeden provaz, ukázat odolnost i to, že hlubší reforma demokracie a obrana demokratických institucí může poskytnout ochranu a podporu i těm nejzranitelnějším. Současně to může přinést lepší výsledky v sociální oblasti a být v konečném důsledku prostě cestou vpřed. To je myslím v tuhle chvíli nejdůležitější doporučení. Nabízíme také doporučení v rámci Evropské unie. Jak jste se ptal na Maďarsko, tak doporučujeme, jak oživit demokratické procesy v Evropské unii, nejen vnitřním potlačováním úpadku demokracie mezi členskými státy, ale i přepracováním přístupových procesů tak, aby motivovaly k hlubším reformám i periferie unie. A nakonec máme i celý seznam reforem zaměřených na autoritářské státy, které jsou hnací silou úpadku. Především se týkají podpory obránců lidských práv a boje proti nadnárodním represím. Máme politické doporučení pro každého. Třeba i pro evropské státy, jak si poradit s korupcí, která je v těchto zemích potenciálně velkým problémem, a jak posílit právní stát. Což jsou témata, která budou letos i v České republice v popředí zájmu.

V podcastu byly využity zvuky z Českého rozhlasu.

Alexandra Karppi je analytičkou americké nevladní organizace Freedom House, která každoročně vydává výzkumnou zprávu o stavu demokracie v eurasijském regionu pojmenovanou Nations in Transit.