Nevědomá strategie, jak přežít. Od pojmenování Stockholmského syndromu uběhlo padesát let
Před 50 lety lupiči v centru švédské metropole přepadli banku a zajali čtyři rukojmí. Mezi jednou z obětí a únoscem se vytvořilo pouto, kterému odborníci později začali říkat Stockholmský syndrom. Paradox lidského chování, kdy rukojmí pod psychickým tlakem pociťují sympatie ke svým únoscům.
Švédští gangsteři drželi rukojmí celých 130 hodin a vyjednávání osobně vedl tehdejší premiér Olof Palme. Celou akci sledovali diváci v přímém přenosu.
Před 50 lety v centru Stockholmu lupič přepadl banku a mezi jím a rukojmími se vytvořilo pouto, kterému odborníci začali říkat Stockholmský syndrom.
Nakonec policejní komando vpustilo do pobočky banky slzný plyn a vtrhlo dovnitř. Příběh Stockholmského syndromu začíná právě tehdy. Místo očekávané úlevy ze znovunabyté svobody zajatci vykazovali opačné emoce. Všichni čtyři se shodli, že se ve společnosti únosců cítili bezpečně a důvěřovali jim.
Příklady Stockholmského syndromu najdeme podle forenzní psycholožky Ludmily Čírtkové nejen ve Švédsku, ale různě po světě. Známý je také únos dcery tiskového magnáta Patty Hearstové v roce 1974, která se za svého únosce posléze vdala. Syndrom se pak znovu dostal do povědomí také kvůli únosu Rakušanky Nataschi Kampuschové.
„Šlo o dívku, která byla unesená cestou do školy, byla osm let zadržována, i u ní se později diskutovalo o tom, zda se objevil Stockholmský syndrom. Únosce i ona spolu trávili společný čas, laické okolí jí pak i předhazovalo, proč neutekla dříve,“ popisuje Čírtková.
Psycholog: Odbornou pomoc vyhledává více lidí. Neznamená to ale, že psychických potíží přibývá
Číst článek
Forenzní psycholožka Ludmila Čírtková popisuje Stockholmský syndrom jako nevědomou strategii, jak přežít v situaci, kdy člověk nemůže utéct nebo bojovat a jediné, co mu zbude, je smíření.
Nejen při únosech
Podle FBI trpí Stockholmských syndromem až 27 procent unesených Američanů, v Česku ale taková data neexistují.
„Statistická data o tomto fenoménu se nevedou, problémem jsou také vágní kritéria, abychom mohli nabídnout konkrétní čísla, nicméně o prvcích Stockholmského syndromu se například mluví i v případech týrání. V blízkých vztazích se setkáváme s tím, že se oběti nemohou od pachatele odpoutat, i když je soužití těžké nebo jde o život. Je tam určitá smířlivost,“ vysvětluje Čírtková.
26:38
Nejdřív bombardování láskou, pak kontrola, nakonec násilí. Nejhorší je zneužívání sexu, říká psycholožka
Číst článek
Právě domácí násilí je jedním z příkladů Stockholmského syndromu. Podle psychologa Adama Táborského z Psychiatrické nemocnice Bohnice chtějí oběti často zůstat u svého násilnického partnera, přestože dostanou šanci na nový začátek.
„Dochází k tomu nejen při únosech, ale i ve chvíli domácího násilí, kdy se snaží ochraňovat pachatele, vidět ho v lepším světle. Zároveň tím můžeme i ochraňovat sami sebe nebo bližní, například děti. Oběť má často narušené sebevědomí, smysl sebehodnoty a říká si, že se vlastně nic neděje a všechno je v pořádku,“ říká Táborský.
Mezi rizikové skupiny Stockholmského syndromu nepatří jen rukojmí a oběti domácího násilí, ale třeba týrané děti, členové sekt nebo oběti kuplířství.
