Psycholožka: Reakce na sebevraždu? Stigmatizující, partnerům se vyčítá, že už to s nimi člověk nezvládl
Ačkoliv počet sebevražd v Česku v posledních letech klesal, loni se množství lidí, kteří se rozhodli ukončit svůj život, opět zvýšil. O život se připravilo více než 1300 lidí, z toho tisícovka jsou muži. „To, že na jednu ženu připadají tři až čtyři muži, je dlouhodobý trend i ve světě. Proč to tak je, se můžeme spíše domnívat. Například hledání odborné pomoci je u mužů nějak těžší,“ uznává psycholožka Roksana Táborská.
Proč si lidé berou život? Konkrétní odpověď na tak obecnou otázku není, upozorňuje psycholožka Táborská. „To záleží na každém jediné osudu a důvodů je vždycky vícero. Je to kombinace příčin, které se kumulují,“ zdůrazňuje.
Sebevraždy páchají častěji muži než ženy, jejich celkový počet v Česku minulý rok vzrostl. Téma se úzce dotýká i blízkých, kteří se kromě pocitů viny mnohdy potýkají i s negativními reakcemi okolí. Poslechněte si rozhovor s psycholožkou Roksanou Táborskou
„Můžeme se na to dívat z celospolečenského pohledu, důvodem může být ekonomická situace, inflace nebo válka. Z individuálního pohledu to může být reakce na traumatické události nebo životní nespokojenost. Příčin je vždycky víc, bývá to kombinace několika věcí,“ říká psycholožka z Národního ústavu duševního zdraví.
Častěji si život berou muži. „To, že na jednu ženu připadají tři až čtyři muži, je dlouhodobý trend i ve světě. Proč to tak je, se můžeme spíše domnívat. Například hledání odborné pomoci je u mužů nějak těžší,“ uznává Táborská a připomíná, že i proto jsou častěji s psychickými problémy hospitalizované ženy.
Péče je ale dostupná obtížně, zejména v případě dětí. „Dostupnost je v některých oblastech velmi kritická. Ale vždy je lepší zajít si pro odbornou pomoc možná i dříve než později. Často se setkáváme se stereotypy, že pomoc hledají lidé, až když je to úplně akutní, protože jinak mají pocit, že zabírají místo. Tak to ale není,“ upozorňuje psycholožka.
Na webu https://t.co/6ksMLdnFII nově funguje krizová intervence. Prostřednictvím chatu ji poskytují kolegové z projektu Nepanikař, a to v pracovních dnech od 16.00 do 21.00 hodin. Mimo tuto dobu lze poslat dotaz s e-mailovou adresou, interventi odpoví v nejbližším možném termínu. pic.twitter.com/RiLyQfrRfP
— Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) (@NUDZ_cz) January 4, 2023
Jen tu být pro druhého
Téma sebevražd se ale zdaleka netýká jen lidí, kteří o nich uvažují. Na webu www.sebevrazdy.cz, za kterým stojí pracovní skupina Prevence a výzkum sebevražd NÚDZ, myslí i na ty, kteří se zotavují po nezdařeném pokusu a na blízké, kteří se o ně strachují nebo se musejí vypořádat s tím, že jim někdo tímto způsobem zemřel.
Sebevražd přibývá. Muži si berou život čtyřikrát častěji než ženy. Počet pokusů je ale dvacetinásobně vyšší
Číst článek
Blízcí se mnohdy kromě truchlení potýkají s pocity viny či negativními reakcemi okolí. „Reakce okolí vůči pozůstalým, zejména partnerům a partnerkám zemřelých, bývají často stigmatizující. Dávají jim za vinu, co se stalo. Třeba partnerům okolí řekne, že už to s nimi ten, který si vzal život, nezvládl,“ cituje Táborská.
„Přitom vůbec není potřeba to nějak hodnotit a komentovat. Ale jen být tu pro toho druhého, případně ho nenechávat samotného a říct mu: Jsem tu pro tebe, kdybys něco potřeboval nebo potřebovala,“ zdůrazňuje psycholožka.
Ze studií vyplývá, že je to právě způsob komunikace, který dokáže dát druhému naději, že existuje pomoc a že je možné se z těžkých stavů dostat. To platí jak pro truchlící pozůstalé, tak pro ty, kteří se necítí dobře.
„V ten moment je totiž i v rámci mozkových funkcí náročné se rozhodovat a vidět i jiné možnosti řešení. Proto je důležité okolí a moment zachycení,“ připomíná.
Poslechněte si celou Diagnózu F s psycholožkou Roksanou Táborskou, audio je nahoře v článku.
