Psychoterapeut Suchý: Celý život řešíme dilema, jak být s druhými, a přitom zůstat sami sebou
„Žijeme ve společnosti, která klade důraz na individualitu, ale naše mozky jsou nastaveny na soužití v kmeni. Celoživotně se tedy snažíme vyřešit dilema, jak být s druhými, a přitom zůstat sami sebou,“ tvrdí psychoteraeut a psycholog Adam Suchý. „Potřeba a prožívání samoty se proměňuje. Je falešná představa, že extroverti chtějí být neustále s lidmi a že se mi musí chtít na večítek, na který jsem se ještě před měsícem těšil.“
„Psychika zdravého člověka se zvládne zastavit tak, aby snesl samotu ve smyslu, že kolem něj nejsou lidé, i opuštěnost. Ta je základní rovinou existence, znamená to, že někde hluboko cítíme, že na něco jsme zkrátka sami,“ říká Suchý v pořadu Balanc Radia Wave.
Jak zvládáte samotu a kolik jí potřebujete? Jak dobře prohlubovat vztahy s lidmi? Jak si určit, do jaké míry se chceme chovat opravdově a do jaké chceme hrát své sociální role? Co s člověkem udělá dlouhodobá izolace a kdy není zdravá? Uslyšíte v rozhovoru
Právě osamělosti se ale podle něj někteří lidé obávají.
„Když jsme pořád v kontaktu s jinými lidmi, tak se k nám nedostávají ty věci, které bychom měli řešit, nebo nepříjemné vzpomínky. A když se zastavíme, začne nás to dobíhat. Pro některé lidi je proto bezpečnější nezastavovat a nebýt v kontaktu sami se sebou – jinak je totiž dohání i to, o čem ani pořádně neví, kde se to vzalo,“ přibližuje.
Varovným signálem podle něj je, pokud se člověk excesivně snaží vyhledávat společnost jiných lidí.
25:16
Sami k sobě jsme tvrdší než k přátelům. Tahle černá díra zmizí, až sami sebe obejmete, říká psycholožka
Číst článek
„Někdo totiž zaměňuje běžnou společenskou samotu s osamělostí nebo dokonce s opuštěností. To může být o vnitřním nastavení, že když nejsem v kontaktu s druhými, tak to znamená, že mě opustili a odmítli.“
Být autentický
Vztahy s druhými by měli člověka nabíjet energií, je přesvědčený psycholog. „To, co nás v mezilidském kontaktu vyčerpává, je, když přestáváme být autentičtí. Pokud odcházím ze setkání a v hlavě mi dojíždí fiktivní dialogy, tak to znamená, že jsem v té situaci nebyl takový, jaký bych potřeboval být.“
Kdo dokáže vycházet sám se sebou, pokračuje Suchý, zvládne i odmítnutí od jiných lidí, protože ví, že to nemění jeho hodnotu.
„Jedna ze strategií, se kterou se setkáváme, je, že raději odmítnu já dřív toho druhého, než abych sám zažil odmítnutí, protože pak mám alespoň dojem nějaké kontroly. Minimalizuji tím to, že zažiju zranění. Ale taky pak ke mně nepronikne nic pěkného,“ upozorňuje psycholog a dodává:
„Někdy berou lidé mezilidské vztahy hrozně vážně. Na druhou stranu se ukazuje, že vztahy, které za to stojí, skutečně nejsou tak křehké, jak vypadají.“
