Deska 55 je postavená na textech Petra Uličného. Poprvé se potkali při práci na albu Neuč vtáka lietať.

„Vzniklo asi nějaké pnutí, my jsme se od té doby třicet let neviděli. Když píšu text, potřebuji název nebo alespoň první řádek. A já jsem nebyl schopný napsat víc,“ vzpomíná Müller.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Radiožurnálu

Druhou osobností na desce je Ondřej Brzobohatý. Složil všechny písničky, zaranžoval je a nakonec i nahrál. „Byla to úžasná spolupráce, našel jsem v něm kamaráda, až přítele. Je to velkorysý chlap, který od táty zdědil strašně moc vlastností. Rád bych s ním jel na turné.“

V dokumentu Nepoznaný říká Müller, že nikdy nechce dělat pop music. „Nikdy jsem ten dokument neviděl. Tvůrci mi ukázali sestřih a nikdy se nepřiměli k tomu, aby mi promítli finální verzi. A po určitém čase už jsem ho vidět ani nechtěl. Mnohé reakce ale byly velmi pozitivní.“

Říkat „ne“ se naučil až nedávno

„Prostě jsem to tak bral. Mladí lidé natočili film a takto to vidí. Měli jsme ve smlouvě napsané, že když nebudeme souhlasit, tak se to nebude vysílat. My jsme nesouhlasili a odvysílalo se to všude včetně karlovarského festivalu,“ říká Müller.

Ve filmu Müllera uvidíte i s GoPro kamerou na hlavě. „Ani nevím, jak mě donutili. Říkal jsem si, jestli jsem to udělal. Člověk někdy udělá něco, co k němu nesedí.“

„Křehkost ve mně je, ale v mém případě si to nikdo nemyslí. Lidé se mě všeobecně bojí,“ přiznává Richard Müller. Říkat „ne“ se podle svých slov naučil až nedávno.

Ke štěstí se nepotřebuje s někým potkávat. „Od té doby, co jsem přestal pít, fetovat a kouřit, jsou ta setkání taková... Od té doby, co se nikde nesmí kouřit a lidé chodí si zapálit na ulici a vy na ně deset minut čekáte. V ničem to není rajcovní. Sám se cítím naplněný,“ uzavírá pro Radiožurnál.

Lucie Výborná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít