Nenávistné komentáře ubližují. Stanovují ale také novou normu vyjadřování, varuje filozof
Řeč může ubližovat. Prostorem, kde se dnes jazykové agresivitě nebývale daří, jsou sociální sítě. Jaké jsou důsledky nenávistných komentářů a projevů? „Pro oběti je to bezesporu velký traumatický zážitek. A i když jsou někteří jedinci vůči hate speech mimořádně odolní, jako například novináři, jejich postavení ve společnosti se může zhoršovat. Lidé jim například můžou přestat věřit a podobně,“ míní filozof Tomáš Koblížek.
„Zrádné na tom všem je, že nenávistné projevy se velmi často obejdou bez nenávisti. Nenávistnou emoci přímo nevyjadřují. Jejich cílem je nenávist vůči nějaké skupině rozpoutat. Je to společné všem populistickým nenávistným projevům,“ vysvětluje na úvod odborník na filozofii jazyka a etiku Tomáš Koblížek.
Host: badatel Filosofického ústavu Akademie věd Tomáš Koblížek. Moderuje Zita Senková
„Marie Le Pen, Donald Trump a samozřejmě i některé české osobnosti tak možná neprožívají nenávist vůči nějaké skupině, ale vyjadřují se nenávistně, protože tím získávají politické body,“ dodává badatel.
Faktem podle něj je ale také to, že velká část nenávistných projevů je pouze určitým způsobem mluvení v nějaké skupině.
„Patří to k tomu, jak se lidé v dané skupině vyjadřují třeba o Romech, o Ukrajincích, o homosexuálech. Dochází pak k paradoxní situaci, že ve společnosti existuje více nenávistných projevů, než je nenávisti,“ podotýká Koblížek.
Problém nastává, když se společnost nechá nenávistnými projevy strhnout.
„Z tohoto úhlu pohledu mi přijde zajímavé to, co se nyní děje mezi ukrajinskou a romskou komunitou u nás. Někteří lidé se nechali vykalkulovanými nenávistnými projevy strhnout natolik, že za jejich nenávistnou řečí pak stojí nenávistný afekt. Pokud s tím chceme bojovat, musíme si toto uvědomit,“ uvádí Koblížek.
Dopad na celou společnost
Nenávistné komentáře mají samozřejmě velmi silný dopad na adresáty.
Politoložka: Se situací spojenou se střetem kolem etnických menšin u nás příliš zkušeností nemáme
Číst článek
„Pro oběti je to bezesporu velký traumatický zážitek. A i když jsou někteří jedinci vůči hate speech mimořádně odolní, jako například novináři, jejich postavení ve společnosti se může zhoršovat. Lidé jim například můžou přestat věřit a podobně,“ míní filozof.
Nenávistné projevy ale mají bohužel dopad i na celou společnost.
„Když totiž takto mluvíme, implicitně tím stanovujeme normu. Politik, který jde v neděli do televize, kde se o někom nenávistně vyjadřuje, nejenom že dotyčnému ubližuje, on zároveň stanovuje normu, že se tak může mluvit,“ říká Koblížek.
Nebezpečné pak na těchto projevech je, že se z on-line prostoru přesouvají do reálného života.
„Teorie řečových aktů mluví o takzvaných konsekvenčních rizicích. Jde o to, že řeč v on-line prostoru motivuje k reálné akci. Násilné demonstrace jsou vždycky vybuzeny v on-line prostoru,...“ myslí si Koblížek.
Hranice svobody slova
Přesvědčit lidi, kteří podlehli nenávistným projevům, je ale podle Koblížka nesmírně těžké.
‚Chceme umožnit diskuzi.‘ Pravidla Facebooku dovolují obtěžování a šikanu veřejně známých osob
Číst článek
„Nyní se dospělo ke konsenzu, že do takovéto skupiny nemůže přijít někdo zvnějšku. O škodlivosti nenávistných projevů je musí přesvědčovat někdo, kdo je jim blízký a komu důvěřují, nejlépe někdo, kdo si tím prošel a vystřízlivěl,“ dodává odborník.
Složitá je i otázka, zda omezování nenávistných projevů – například vypínáním dezinformačních webů – je omezování svobody slova.
„Svoboda slova je ochranářský princip, díky němuž můžeme vyjadřovat svůj názor. Pokud ale řeč nevyjadřuje názor, ale je pouze jednáním, kdy chceme někomu ublížit, není na ní nic cenného. Je to stejné, jako když chráníte les. Nenávistný projev není cenný strom. Je to shnilá větev, která nespadá pod ochranu svobodou slova,“ uzavírá Tomáš Koblížek.
