Tatra kolem světa 2 dala sbohem Evropě, v Istanbulu ji zlákaly sladkosti
Stánky se zlatými šperky, voňavým středomořským kořením, ale i pikantním kebabem a přeslazenými cukrovinkami. Tak to vypadá na pestrobarevných tržištích v tureckém Istanbulu. Na své cestě přes 70 států planety je navštívila i expedice Tatra kolem světa 2. A místním sladkostem se jí nepodařilo odolat.
Istanbul neláká jen na byzantský klenot Hagia Sofia, turecká metropole je také mostem mezi Evropou a Asií, který voní Orientem. Výprava českých cestovatelů se městem na Bosporu tak dlouho toulala, až objevila stánek s vybranými místními dezerty.
„Vypadá to trochu jako místní cukrárna,“ sbíhají se sliny Marku Havlíčkovi, který se před třemi týdny spolu s Petrem Holečkem vypravil v expediční tatrovce na cestu kolem světa.
„Jdeme si vybrat něco k ochutnání… Ukazuju na takový trojúhelníček, plněný pistáciemi a medem,“ popisuje Havlíček do rozhlasového mikrofonu. V tu chvíli ještě netuší, že si objednává turecký dezert kadaif. Takový chomáč nudlí s pistáciemi, vykoupaný ve sladkém sirupu.
Cukrovinek jsou istanbulské trhy plné – mají tu třeba také světoznámou baklavu z listového těsta. Mlsat ale můžete i orientální ovoce a další pochutiny.
Granátová jablka z Íránu
„Zašli jsme do nějaké boční uličky, kde to voní jídlem. Všude tu jsou granátová jablka,“ popisuje Kateřina, další členka výpravy.
TATROVÁCKÝ ZÁPISNÍK
Expedice Tatra kolem světa 2 vyrazila na svou dlouhou výpravu přes 70 států planety na konci února. Reportáže z míst, která navštíví, vysíláme pravidelně – každou středu kolem 8.40 na Radiožurnálu. Vždy v sobotu odpoledne pak členům expedice telefonujeme živě.
A CO UŽ TATRA ZAŽILA?
Granátová jablka, která vidí všude kolem sebe, pochází původně z ostrova Sokotra u somálského pobřeží. Do Malé Asie se rozšířila přes Írán. Turci si jejich šťávu zamilovali. Granátová jablka jedí na Nový rok a připíjí si s nimi, když se jim narodí děti.
„Všude se tady prodává šašlik, kebaby nejrůznějších druhů, spousta ovocných džusů, pomeranče, jablka, citrony,“ vyjmenovává Kateřina nabídku místních trhovců.
„A voní tady káva!“ vzpomene si ještě a Marek souhlasně přikyvuje.
Káva se v Turecku připravuje v džezvě, v takové malé kovové nádobě, ve které se namletá zrna s vodou vaří nad plamenem. Český zalévaný turek je tomu na míle vzdálený.
Místní také rádi a hodně kávu sladí. Na to si cestovatelé budou muset zvyknout, v Turecku ještě nějakou chvíli zůstanou – do Gruzie je celníci nepustili kvůli zvýšeným bezpečnostním opatřením.
