* 15. dubna 1954 v Ústí nad Labem

Poprvé jsem usedl před mikrofon, tehdy ještě značky Tesla, jako středoškolský student v útulném studiu rozhlasu po drátě ve Dvořákově ulici v Mariánských Lázních. Bylo mi tehdy asi 17 let a psal se rok 1971.

Když pominu, že jsme zvuk šířili z magnetofonů Sonet Duo, musím pochválit pár nadšenců, se kterými jsem mohl vysílání připravovat. Zvuk byl totiž na velice dobré úrovni a s každou půlhodinovou relací jsme si doslova vyhráli. Snažili jsme se také, pokud možno, opomíjet tehdejší politické nicotno a dávat posluchačům několikrát týdně nabídku toho nejzajímavějšího z kulturního a společenského života ve městě a okolí. Tehdy začala i opatrná spolupráce s krajským studiem Československého rozhlasu v Plzni.

To se stalo i místem, kde jsem si později poprvé "sáhnul" na profesionální práci v rádiu. Děkuji všem, od kterých jsem se mohl učit mluvit a rozhlasově myslet, i když mnoho z nich už není mezi námi. Pražská budova na Vinohradech mi zůstala ale po maturitě uzavřena, protože "i nadále je nutné prosazovat ve vysílání vedoucí úlohu KSČ", jak stálo v dopisu kterým mi odpověděl tehdejší vedoucí hlasatelů soudruh Vokál. Pro upřesnění musím dodat, že tato strana mi opravdu nikdy nic neříkala, takže členem "nomenklaturní smečky" jsem nebyl.

Přesto na mě v Plzni nezanevřeli a po celá léta jsem s tamním studiem spolupracoval. S úsměvem vzpomínám, a nejen já, jak jsem natáčel oblíbené pořady například Hrajeme na přání, oblečen do uniformy řidiče autobusu ČSAD. Chtěl bych ale zdůraznit, že na tu dobu vzpomínám velmi rád. V roce 1994 jsem po krátkém angažmá v soukromém Rádiu Dragon v Karlových Varech zakotvil v tamní redakci Českého rozhlasu v překrásném centru lázeňského města, naproti divadlu. Po prodeji budovy (kterého dodnes lituji) jsme s kolegyní přesídlili na jiné místo a já začal dojíždět do Plzně a později i Prahy a pracovat jako hlasatel-zprávař.

Na Vinohrady jsem později přesídlil zcela a nakonec zůstal jako redaktor dopravního vysílání Zelené vlny. Snad proto, že jsem téměř 20 let brázdil silnice doma i v Evropě. Zároveň bývám slyšet na vlnách Českého rozhlasu 6 a zároveň velice rád spolupracuji s Českou televizí, například v pořadu Objektiv. I přes všechna úskalí, která rozhlasová práce přináší, ji dělám stále velice rád a s nadšením. Jsem odkojen, jako každý ze západočeského příhraničí, bavorským rozhlasem Bayern 3, kterému se vysílání Radiožurnálu asi nejvíc podobá. Je totiž živé a dynamické.

Samozřejmě není ideální, asi jako všechno kolem nás, ale snažíme se seč můžeme :-) Pokud chci vědět, co je doma i ve světě nového, vždy to na vlnách Radiožurnálu najdu. Mezi další velice oblíbené stanice bych zařadil, kromě zahraničního Bayernu 4 Klassik, ČRo 3 - Vltavu. Miluji totiž klasickou hudbu a kvalitní mluvené slovo a nechápu, proč jsou podobné projekty dnes doslova okrajové.

Mezi další záliby bych zařadil film, divadlo a sporadické výlety do přírody. Moc času nezbývá, ale vnitřní klid a pohodu, jakou mně do duše vnese toulání milovaným Karlovarskem - zejména lesy Slavkovského lesa, nikde nenajdu. Když je to s vnoučaty nebo přáteli, není nic příjemnějšího. Třeba se tam někdy potkáme, takže na viděnou a doufám, že dlouho na slyšenou.