Drobné žabky pralesničky (Dendrobatidae) z pralesů Střední a Jižní Ameriky jsou známé jako šípové žáby. Místní domorodci z jejich kůže získávají vysoce účinný jed, do kterého máčejí špičky šípů. Svou jedovatost žáby na dálku hlásají pestrým zbarvením a čím je pralesnička toxičtější, tím jsou její barvy pestřejší a intenzivnější. Pozoruhodné však je, že jedovatost a barva souvisí také s fyzickou zdatností.

Dvojice amerických vědců v pralesích Kolumbie, Ekvádoru, Venezuely a Panamy odchytila téměř 500 pralesniček z víc než 50 druhů a podrobila je výkonnostním testům. Umístili je do rotujícího plastikového tunelu, který fungoval podobně jako běhací kolečka pro domácí hlodavce a nutil žábu chodit. Během tohoto cvičení vědci měřili, kolik kyslíku která žába spotřebuje, a po jeho skončení sledovali, jak dlouho jí bude trvat, než se zase „vydýchá“.

Výsledky ukázaly, že vhodnými členy olympijského týmu obojživelníků by byly ty nejbarevnější a nejjedovatější druhy pralesniček, které mají největší aerobní kapacitu. Příčinou je zřejmě to, že pralesničky svůj jed získávají z ulovené potravy – především mravenců a roztočů. Málo jedovaté druhy si s výběrem potravy starosti dělat nemusí a mohou sežrat vše, co jim přijde do cesty. Ty nejjedovatější si však kořist musí pečlivě vybírat podle obsahu jedu – a to vyžaduje větší fyzickou aktivitu a vytrvalost.

Zdroj: ScienceDaily, PNAS

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít