V Československu začalo vysílání na středních vlnách už v roce 1931, tehdy to byla stanice Praha na frekvenci 617 kHz. Vysílání na středních vlnách se ale vyznačuje horší kvalitu zvuku.

I kvůli horší kvalitě teď vysílání na středních a dlouhých vlnách končí. Posluchači stanic Radiožurnál, Dvojka a Český rozhlas Plus ale dál můžou poslouchat vysílání na velmi krátkých vlnách, tedy v pásmu FM, nebo můžou využít digitální vysílání DAB+. K tomu ale potřebují nový přijímač. Další možností je pak satelitní vysílání nebo třeba poslech přes internet.

Kromě špatné kvality zvuku hrají roli také peníze. A to hlavně vysoké poplatky za provoz středo a dlouhovlnných vysílačů, které Český rozhlas platí Českým radiokomunikacím.

Současně s tím končí také provoz samotných vysílačů. Třeba vysílač Liblice u Českého Brodu je s výškou 355 metrů nejvyšší stavbou v republice. Signálem pokrývá skoro 80 procent republiky.

V minulosti byl významný i například dlouhovlnný vysílač Topolná, který měří 270 metrů. Jeho signál se v noci dal naladit i ve velké části Evropy, a dříve dokonce i na druhé straně světa. Proč se signál šířil lépe v noci?

„Souvisí to s tím, že podmínky šíření elektromagnetických vln závisí na tom, jestli prostory, kde se vlny šíří, jsou osvícené sluncem, nebo ne. Jakmile na to sluníčko přestane svítit, tak se příjmové podmínky zlepší,“ vysvětlil před časem vedoucí údržby vysílače Jan Krčmář.

Po ukončení AM vysílačů Českého rozhlasu zůstanou v provozu ještě některé stožáry pro soukromé stanice - třeba pro Český Impuls nebo Country Rádio.

Adéla Paruchová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít