„Letadlo je slepeno z 22 kusů, některé kusy se ale tisknou společně. Celkový čas tisku trval 140 hodin a 44 minut čistého času. V běžném provozu nám zabral necelé dva týdny,“ uvedl Sladký. Bezpilotní letoun navrhl pod vedením Petra Dvořáka z Leteckého ústavu.

K tisku jednotlivých dílů Sladký využil nejen profesionální 3D tiskárny, ty byly potřeba zejména u větších částí letounu, ale také jejich stolní obdoby. Na těch mohl být podle autora vytištěn celý letoun, zabralo by to ale mnohem více času.

Letoun označený jako VUT 714 FDM váží 1290 gramů. Varianta letounu sestrojená pomocí 3D tiskáren je tak o sedm procent těžší než jeho kompozitová verze VUT 714. Konstrukce podle autora ale skýtá možnosti k dalšímu odlehčení.

Hlavními přednostmi letounu z 3D tiskárny je právě možnost konstrukčních změn a nižší náročnost při jeho skládání.

„3D tisk velmi dobře splňuje klasické požadavky na malosériovou leteckou výrobu. Pro menší bezpilotní prostředky má velký potenciál,“ dodal Dvořák, který na projekt dohlížel. Využití 3D tiskáren v obdobném rozsahu u velkých dopravních letadel ale podle něj není v současnosti reálné.

Bezpilotní letoun už zvládl první testovací lety. Nyní ho výzkumníci chtějí vybavit kamerami a také autopilotem a chtějí otestovat jeho možnosti fotogrammetrického snímkování zemského povrchu (rekonstrukce tvarů, určení polohy předmětů na fotografii apod., pozn. red.).

„Pokud vše půjde dobře, chceme tuto platformu nabídnout výzkumníkům po celém světě, aby měli open-source alternativu ke komerčním bezpilotním platformám, které dnes začínají na trhu dominovat,“ zakončil Dvořák.

zit Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít