V 19. století chodili do hor spíše majetnější, obyčejné lidi to nenapadlo, vypráví autor knihy Na Jeseníky
Na historika a zaměstnance vědecké knihovny v Olomouci Jiřího Glonka vypadla v archivu první mapa Jeseníků z roku 1881. A pak z toho vznikla kniha Na Jeseníky, která má 560 stran. „Naše představa romantismu je zcestná, hory byly mnohem více osídleny od středověku, mnohem více využívány,“ vypráví historik. Lesy a hory se v průběhu staletí měnily, snaha je nepřetížit však ale zůstává již od 19. století.
Co vás v horách činí šťastným?
Asi svoboda, můžete si dělat, co chcete. Rozhodujete sám za sebe. Zároveň vás hory prosvítí jak rentgen, poznají bezpečně, jaký člověk je. Zároveň poznáváte sám sebe, když jste někde delší dobu sám, nebo v nějakém kolektivu.
Tam, kde byl člověk dřív sám, už dnes lidi potkává, říká autor knihy Na Jeseníky Jiří Glonek. Poslechněte si celý rozhovor
Jak mohly vypadat na přelomu 18. a 19. století Jeseníky?
Byli bychom asi překvapení, vidíme to romantickou optikou, že to byla nespoutaná divočina, ale nebylo tomu tak. Lesy byly zničené kvůli průmyslu, železárnám, až pozdějšími zásahy osvícených lesníků se začalo o les více pečovat, přispívat k hospodaření i z nějakého jiného hlediska, než jenom z lesů vytěžit, co se dá. Což mám pocit, že se děje teď, že hory akorát vysáváme.
Záliba v horské turistice se začala šířit ve společnosti až s příchodem romantismu. Mohou za to Britové, nepletu se?
V tom základu se nepletete, angličtí gentlemani byli průkopníci, ale byli tam už samozřejmě osobnosti před tím, jako byl Francesco Petrarca nebo Conrad Gessner, přírodovědec ze 16. století, který pocítil nějaké puzení a vlastně nevěděl, proč do hor chodí. A tehdy ho považovali za blázna, proč do těch hor leze.
Pojďme do Jeseníků 19. století. Kdo v té době chodil do hor?
Chodili tam ti majetnější, obyčejné lidi to ani nenapadlo, vyjít za svá humna, takže to byli většinou nějací továrníci, učitelé, úředníci, vojáci, bývalí důstojníci.
V Jeseníkách letos přišlo na svět 42 mláďat sokolů, nejvíc v novodobé historii
Číst článek
Když se bavíme o první turistické mapě Jeseníků z roku 1881, kdy se objevily v Jeseníkách první turistické značky?
Toho roku 1881, kdy se domluvil spolek s pozemkovými vlastníky, že mohou označit první turistické trasy. Nemohli si vytyčit nějakou trasu a načmárat tam značky.
Museli to domluvit s pozemkovými vlastníky a udělali to chytře, protože celou řadu oslovili jako čestné členy, dali jim čestné členství, a začali si tvořit okruh příznivců z řad vrchních fořtů, lesníků, lidí, kteří znali krajinu nejvíce.
Přemýšleli v 19. století zakladatelé horských spolků o tom, čemu my dnes říkáme overturism, to znamená o tom, jak moc hory zpopularizovat, aby tam zase nebyl tak velký nával?
To možná leckoho překvapí, ale je to téma staré jako turistika sama, přemýšleli o tom, protože záhy se začaly objevovat různé problémy, které jsou stejné jako dnes. Přetěžování různých míst, porušování pravidel, které vyžadovali vlastníci pozemků. Lidé se chovají furt stejně špatně, furt stejně zase dobře. Lidé jsou stejní, nevyměníte je, jenom dějiny běží kolem nás.
Kam směřují teď Jeseníky? Dá se to nějakým způsobem popsat?
Tam, kde byl člověk dřív sám a měl oblíbená místa, kde nikoho nepotkal, tak teď už tam lidi potkává. Jeseníky a Rychlebské hory jsou srdcová záležitost, chodím tam neustále, je to neustálé objevování nových a nových vrstev hor, o kterých si myslíte, že je dobře znáte, ale vlastně je neznáte.
Našly by se v Jeseníkách nadpřirozené bytosti? Poslechněte si celý rozhovor.
