Tenhle pocit chci zažít znovu, přeje si bronzový medailista z MS v judu Lukáš Krpálek
První medaili v historii samostatné České republiky vybojoval na mistrovství světa judista Lukáš Krpálek, který získal bronz. Věnoval ji zesnulému judistovi Zoltánovi Pálkovácsovi a kamarádovi z dětství, který také předčasně zahynul. Rozhovor s bronzovým medailistou Lukášem Krpálkem natočil reportér Petr Kadeřábek.
Lukáši, jak se cítí čerstvý bronzový medailista ze seniorského mistrovství světa?
„Je to pro mě nádherný pocit, navíc když jsem porazil tak dobré soupeře. Jsem z toho tak hotový, že ani nevím, co říct.“
Lukáš Krpálek má z mistrovství světa bronz a chce skvělý pocit ze zisku medaile zažít znovu
Když jste při vyhlašování vítězů vystoupil na stupínek, co všechno vám proběhlo hlavou?
„Bylo nádherné moct si tam stoupnout před narvanou halou, a když mi všichni tleskali, bylo to něco nádherného. Kdyby se to ještě někdy zopakovalo, bylo by to úžasné. Moc děkuju hlavně všem, co se podíleli na mé přípravě, ať už v USK, v České republice nebo na Slovensku. Především mé díky patří rodině.“
V dopoledním programu jste prohrál poslední zápas s Kazachem, jak náročné bylo dát se psychicky znovu dohromady? Cesta k medaili vedla jen a pouze přes dvě vítězství.
„Následovala potom dlouhá pauza, asi tři hodiny, takže jsem se mohl dát dokupy. Byl jsem se projít venku na čerstvém vzduchu – a vyšlo to. Porazil jsem Gruzínce, což je velmi dobrý soupeř, byl dokonce pátý na olympiádě. Jsem za to moc rád.“
Gruzínec přitom hodně rychle vedl na wazari, co se vám honilo hlavou ty tři minuty před koncem, když jste prohrával dost velkým rozdílem?
„My jsme se náhodně sešli zrovna ve chvíli, kdy jsme oba nastupovali do chvatu. Rozhodčí to obodovali pro něj, mohli klidně dát i ipon a já mohl prohrát hned na začátku. Naštěstí mu dali jen wazari, já se pak naštval a snažil se vší silou ho porazit. Soupeř pak dostal tresty za pasivitu, navíc jsem byl potom lepší. Když mu dali poslední šidó, honilo se mi hlavou, že půjdu o medaili, ale musel jsem si dávat pozor, do konce bylo ještě dvanáct vteřin. Nakonec se to povedlo.“
Právě v boji o bronz na vás bylo na tatami vidět, že vás nemůže asi nikdo porazit.
„Asi jsem trošku nahoře byl, protože s tím Belgičanem jsem se pral na soustředění a docela jsem ho mlel. Dneska podal docela hezký výkon, porazil dobré soupeře. Ale když jsem pomyslel na to, že po dvaceti letech můžu udělat medaili v chlapech, bylo to… povzbuzení, které mě hnalo dopředu. Medaili jsem chtěl za každou cenu.“
