Peru udělalo jihoamerický Dakar těžší, ale i zajímavější
V peruánské Limě dnes skončí 34. ročník Rallye Dakar čtrnáctou etapou a výjezdem na cílovou rampu. Co přineslo zařazení nové země, tedy Peru, této slavné pouštní soutěži?
Včetně Peru navštívila Rallye Dakar už dvacet sedm zemí. Většinu pochopitelně v Africe, kde se jelo jejích 29 ročníků. Po přestěhování legendární rallye do Jižní Ameriky hostily dakarský konvoj po tři roky Argentina a Chile.
Letos nově také Peru, které je z těchto tří jednoznačně nejchudším státem. Nejen terénem, ale hlavně provizorními obydlími bez střech připomíná právě chudé africké státy na dakarské trase.
Peruánská část pouště Atacama nabízí nová zajímavá písečná dunová pole a prostor, jak prodloužit závod o jeden den v podmínkách, které k Rallye Dakar odjakživa patřily.
Upřímně řečeno, poslední etapy minulých ročníků v Argentině, horko těžko se vyhýbající hustě obydleným oblastem v terénu s bohatým porostem, už klasický Dakar připomínaly jen hodně vzdáleně.
To horká a vyprahlá poušť v Peru dokázala změnit a udělala poslední kilometry soutěže náročnější, podobné tomu, co posádky zažily v srdci soutěže, tedy v Chile.
Kromě zmíněných velkých dun přinesla také prašné hluboké úseky nazývané dakarskou hantýrkou ‚fesh-fesh‘ i kamenité pasáže. Ostatně své postřehy a srovnání může nabídnout dakarský nováček za volantem kamionu Tatra Tomáš Vrátný.
„Teď jsme se dostali zase do divočejších podmínek, jsou tu tvrdší písky, i když tu samozřejmě mají i ten pověstný ‚fesh-fesh‘, který jsme si celkem užili. Rozdíly tam jsou, ale není to nic zásadního.“
Pořadatelé o peruánské trati před soutěží mluvili jako o části světa podobné ‚písečnému africkému království‘, Mauretánii. Něčím jí opravdu podobná byla, třeba i vysokými denními teplotami a poryvy větru unášejícími vzduchem prach a zrnka písku.
