Legenda vodního slalomu Hilgertová by chtěla více medailových závodů
Čas je běžec s dlouhým krokem a jen málokdo mu dovede být zdatným soupeřem. Například mezi sportovci pohybujícími se u vody a na vodě však objevíme takové zasloužilé borce, kteří si dokázali pozoruhodně dlouho uchovat špičkovou formu. Jako třeba slalomářka Štěpánka Hilgertová.
Stále se drží mezi světovou špičkou. A tak určitě není od věci slyšet právě z jejích úst, kudy na to, aby byl našinec i ve zralém věku opravdu dobrý, aby se dokázal sportem bavit a aby zůstával pro svoje okolí profíkem v tom nejlepším slova smyslu.
„Recept není univerzální a těžko se dá v současné době aplikovat. Recept je nespěchat s ranou sportovní specializací a tvrdým tréninkem. Mělo by se sportovat všestranně a nezanedbávat regeneraci,“ prozrazuje dvojnásobná olympijská vítězka a dodává:
„Nezanedbávat regeneraci. Samozřejmě ne každý má to štěstí, že se mu zranění vyhýbají. V tomhle směru to není moje zásluha, ale jde spíše o vrozenou dispozici, že jsem na tom teda ještě pořád zdravotně pořád ještě dobře.
Ještě jedné novinky by se prý chtěla Štěpánka Hilgertová s pádlem v ruce dočkat.
„Mohla by se jezdit ještě další disciplína. Takzvaný extrémní slalom, který by byl zkrácený na 8 až 10 branek. Byla by to další šance získávat medaile. Našemu sportu by to prospělo, protože jsme poměrně náhodový sport. Když nám ten jeden jediný závod nevyjde, tak nemáme šanci zúročit přípravu a dokázat, že to na té vodě opra vdu umíme.
Výraznou osobností českého veslování je pro změnu Václav Chalupa. Také on swe může pochlubit dlouhotrvající závodnickou kariérou, jejíž nejslavnější kapitoly vytvářel na skifu.
Nejde to dělat napůl
„Na jednu stranu je skif strašně krásnej. Je to disciplín, kde je člověk spolehnutej jen na sebe. Má to svoje kouzlo. Ovšem tím, že je tam sám, na všechno, tak je to taky těžký. Strašně rád na to vzpomínám. Byla to krásná léta.“
Ale tím ještě není řečeno, proč zůstává Václav Chalupa příkladem hodným následování.
„Vždycky jsem si uvědomoval, že všechno, co dělám, je spojené s výkonem a sportem. Když pak člověk se měl rozhodnout, jestli jít s kamarádama na pivo dlouho do noci, tak jsem byl profík. Buď to chci dělat pořádně a musím si tyhle věci odpustit nebo to dělat na půl nemá smysl. Pak to na tréninku i daleko víc bolí, když člověk udělá, co neměl.“
Je pravda, že dnešní doba nemá příliš v lásce kladné hrdiny, ale i tak se přimlouvám: Važme si těch, kteří svému sportu hodně obětovali a kteří proto i ve zralém věku mohou být skutečnými osobnostmi.
