Česká kanoistika slaví 100 let, je starší než Mezinárodní kanoistická federace
I takzvané malé sporty mohou mít svoje slavná jubilea. Vizitkou toho jsou letošní 100. narozeniny české kanoistiky, která patří v tuzemsku ke sportovním odvětvím s nejdelší tradicí.
„Dne 29. listopadu 1913 se Josef Rössler-Ořovský, propagátor mnoha sportů, sešel se svými přáteli v kavárně u Karla IV. na Karlově náměstí v Praze a založili Svaz kanoistů království českého,“ dává nahlédnout do historie Jan Boháč, předseda sekce rychlostní kanoistiky Českého svazu kanoistů.
A není určitě od věci k tomu dodat, že tehdy ještě ani neexistovala Mezinárodní kanoistická federace.
„Federace byla založena až v roce 1924, tedy až 11 let po nás. A již v roce 1925 se český svaz kanoistů stal pátým členem Mezinárodní kanoistické federace. První mistrovství Evropy v roce 1933 se konalo právě u nás v Praze.“
Česká kanoistika letos slaví 100. let od svého vzniku, svaz kanoistiky vznikl o 11 let dřív než Mezinárodní kanoistická federace
Od té doby bylo v tuzemsku pořádáno mnoho velkých mezinárodních závodů - ať už v rychlostní kanoistice nebo ve vodním slalomu. Sportovní fanoušek si při pohledu na vodu vybaví především Martina Doktora, Štěpánku Hilgertovou a další olympijské medailisty.
Ale česká kanoistika žije také díky mnoha nadšencům, kteří po dlouhé roky věnují svůj čas a energii práci s dětmi. Příkladem může být například Vít Pjajčík z Ostrožské Nové Vsi. Ten kromě jiného už nespočetněkrát musel hledat odpověď na otázku, jak přilákat děti do loděnice.
„Především je potřeba, aby rodiče věděli, že kanoistika není jen o pádlování, ale že se dá krásně rozvíjet všestrannost.“
Tou bezesporu nejpěknější vizitkou trenérské práce pak je, když vám děti řeknou:
„Nakonec dám asi přednost kanoistice, je jiná než ostatní sporty. Přiroste tak k srdíčku, že to pořád těší, i když to nějak nejede. Voda je fajn.“
