Atmosféra byla v Praze srovnatelná s olympijskou, těšilo rozpolcenou Hilgertovou
Zatímco Volf se Štěpánkem opouštěli Troju úplně nadšení, v další legendě českého vodního slalomu se emoce mísily. Pětačtyřicetiletá kajakářka Štěpánka Hilgertová sice vyhrála se svými kolegyněmi zlato v soutěži hlídek, v individuálním závodě ale na své domácí trati skončila už v semifinále.
„Dala jsem do toho, co to šlo. V první půlce jsem se s vodou prala, a nepřeprala. V té druhé jsem se ještě dokázala trochu dotáhnout. Nevím, co bych si vyčetla. Zkrátka to byl víc boj než pěkná jízda. Aspoň jeden z těch šťouchů tam být neměl.“
A kdyby nebyl, dvojnásobná olympijská vítězka by ve finále nechyběla, protože jednak samotný čas měla celkem dobrý a pak také soupeřky na obtížné trati chybovaly. Ale tímhle Štěpánku Hilgertovou konejšit nechtějte.
Hořký den se sladkým koncem dnes zažila na MS kajakářská legenda Štěpánka Hilgertová
„Ale no to si nemůžu omlouvat, že se s tím perou všichni. Chtěla jsem do finále a nějaká z těch chyb tam být neměla. Bylo jasné, že nějakou každý udělá, ale já se obávám, že jsem jich udělal víc, než bylo únosné,“ říkala Štěpánka Hilgertová, když ještě na sto procent nevěděla, jestli se mezi finálovou desítku přece jen nevměstná.
Jenže nevměstnala, bylo z toho jen patnácté místo, které na domácí trati bolí dvojnásob.
„Neúspěch bolí pokaždé, ale tady doma víc, ještě když jsem včera viděla tu atmosféru, která se blížila té olympijské. Po loňském roce jsem si říkala, že něco takového už nikdy nezažiju, ale atmosféra a energie byla hodně podobná nebo srovnatelná, přestože je tu výrazně méně diváků než na OH, ale zase jsou více koncentrovaní do menšího prostoru,“ svěřila se Hilgertová a dodala:
Deblkanoisté Volf se Štěpánkem přidali ke stříbru z MS i titul v hlídkách
Číst článek
„Proto jsem po tom finále strašně toužila. Není to jen úplně osobní ambice na výsledky, kterou mám, ale i zajet si jízdu v takové atmosféře.“
Legenda českého vodního slalomu a sportu vůbec ji ale nakonec sjela. Sice ne v individuálním závodě, ale společně s Kateřinou Kudějovou a Evou Ornstovou v klání hlídek. Alespoň takhle si bouřící fanoušky užila.
„Atmosféru vytváří úžasnou. Je tu i více známých, kteří vám pak přijdou poklepat na rameno a říct, že vám fandí. Pak je to úplně jiný prožitek, než jsme třeba zvyklí ze zahraničí.“
I to možná Štěpánce Hilgertové pomohlo k dalšímu titulu mistryně světa do rozsáhlé sbírky. Ale kolikátému vlastně už?
„Teď jsme řešili, že to úplně spočítat neumím. Určitě mám dva individuální a jeden nebo dva z hlídek. Ten dnešní se bude hodně slavit, ale asi za pár dní budu přemýšlet, co by a kdyby. Ale závod je za mnou a dalo by se říci, že konec dobrý, všechno dobré.“
A byl to jen konec pražského šampionátu, nebo celé fenomenální kariéry? „Dnešek není dobrý na takovéhle přemýšlení natož vyjádření. Není to téma pro dnešek.“
Konec kariéry si představuje spontánní
Loučit se jako deblkanoisté Volf se Štěpánkem v dopředu jasně daný den, to Štěpánku Hilgertovou neláká.
„Určitě by mi nedělalo dobře rok dopředu vědět, že je to ten poslední. Nevím, jestli bych si to dokázala užívat. Takhle bych to nechtěla mít.“
Takže i kdybychom nakrásně chtěli, říct, jestli právě domácí pražské mistrovství světa bylo pro Štěpánku Hilgertovou tím posledním, to zkrátka neumíme.
