Hokejoví fanoušci si včera mohli připomenout nedožité šedesátiny vynikajícího hráče, úspěšného trenéra a spolutvůrce zlatého úspěchu z Nagana, Ivana Hlinky. O den později se narodila další z nepřehlédnutelných postav litvínovské hokejové líhně, obránce Jiří Bubla.

17:06 27. ledna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jaké přání má asi bývalý špičkový hráč, kterému je právě šedesát?  

„No tak hlavně zdraví, aby sloužilo, protože každý jsme si něco v hokeji prožili, ať byla kariéra kratší nebo delší. Zanechalo to dost následky, na tom starém těle, jestli se to tak dá nazvat. Chodím denně kolem pomníčku Ivana, bohužel tady mezi námi není. Pokud by tady byl, tak bychom to ještě nějak oslavili, ale takhle…“  

Takhle se Jiří Bubla spíše zaobírá tím, co má v Litvínově na starost jako sportovní manažer mládeže. Občas mu není co závidět - třeba už proto, že příliv zájemců o hokej v posledních letech slábne.  

„Je to dané hlavně tím, že přibylo spoustu jiných sportů, spoustu jiných zájmů. Děti dnes mají počítače, což je úžasná věc, ale pro ty děti je to i trochu neštěstí, protože u něj sedí hrozně moc. Dnes je situace taková, že rodin se třemi nebo čtyřmi dětmi je hrozně málo. Když je jedno, dvě, tak se rodiče rozhodují, jestli je dají na hokej nebo na jiný sport. Město má pětadvacet tisíc obyvatel a ty děti tady prostě nejsou.“ Není to i proto, že hokej si žádá od tatínků - nadšenců, aby stále hlouběji sahali do kapsy?  

„To se nás jako Litvínova tolik netýká, protože my se snažíme pro to dělat vše a naše občanské sdružení shání finance, aby to rodiče nestálo tolik. Ani příspěvky nejsou tak veliké.“  

Stejně se ale najdou mezi rodiči takoví, kteří se utěšují tím, že až bude jejich ratolesti 16, 17 let, odejde hledat štěstí do zámoří a díky tomu se vynaložené investice rychleji vrátí. Jiří Bubla, který velmi dobře zná hokejové podhoubí v Kanadě, ovšem takovýmto plánům nijak nefandí.  

„Vím, jak se tam pracuje a vím, jak to funguje tady. Pro to když mám tu možnost a dostanu prostor, tak se jim to snažím vymluvit, protože já si myslím, že je to hodně brzo. Znám hodně případů, kdy ten kluk za rok za dva skončil nejen v juniorech v Kanadě, ale vůbec s hokejem.“

Aleš Procházka, Pavel Vácha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít