Při závodech je zvyklý na bouřlivou atmosféru, zvlášť v pražské Troji bývá až ohlušující, místo toho se teď Vít Přindiš ponořil do ticha. Učil se meditovat, ale kromě toho musel zvládat spoustu dalšího, vlastně totéž, co by dělal jako mnich.

Program měl naplánovaný od šesti od rána až do pozdního večera: „Vstal jsem a šel jsem zametat před chrám a hned pak jsme šli na ranní rituály, které trvaly asi hodinu a půl. Po snídani byly denní rituály – buď úklid, nebo kaligrafie. Meditace, běhání, další úklid... Furt jsem něco dělal až do 11 do večera,“ popisuje Radiožunálu svůj program v Naganu kajakář Vít Přindiš.

Mezi tím vším jen pěti nebo desetiminutové přestávky, které ale český kajakář taky nemohl trávit úplně podle svého, rozkaz japonského mnicha zněl jasně. „Nesmíš si lehnout.“

Delší pauzy měl Vít Přindiš jen na jídlo, ale žádné velké debužírování to nebylo. Miska rýže ke snídani, miska rýže s trochou zeleniny k obědu a to samé k večeři.

„Během těch tří dní jsem zhubl pár kilo. Bylo tam i hodně fyzické práce, úklidu nebo jsme každý den chodili 10 kilometrů běhat, protože mnich, který se o mě staral, je sportovně založený. Na konci už jsem cítil deficit energie,“ přiznává.

Kromě toho zápasil vicemistr světa z předloňského roku ještě se zimou. „Chrám byl z papíru a ze dřeva, takže jsem tam prožíval krušné chvilky. V Naganu bylo přes noc -5 stupňů, a když si tam jde člověk na hodinu sednout na tatami a přeříkává náboženské texty, totálně vymrzne. Měl jsem na sobě úplně všechno – dvoje ponožky, troje kalhoty, čtyři vrstvy a stejně jsem byl totálně zmrzlý.“

Do Tokia s pomocí božstva?

Navzdory tomu Vít Přindiš ani trochu nelituje svého nápadu oslovit japonského kajakáře Kazukiho Jazawu, který je profesionálním mnichem, jestli by mu nepomohl krátký pobyt v chrámu zařídit. Měsíc se to domlouvalo a Jazawův kolega se nakonec českého reprezentanta ujal na tři dny.

„Minimálně to je super zkušenost. Věřím, že ji zažije strašně málo lidí a jsem rád, že to klaplo,“ přemýšlí.

Jestli může netradiční zážitek pomoct i v kariéře vodního slalomáře, to si 29letý závodník není jistý. I když… „Hlavní božstvo chrámu bylo zasvěcené vodě a to jsem nevěděl. Mnich mi říkal, že bude voda hrát v můj prospěch. Doufám, že to klapne,“ usmívá se Vít Přindiš.

A kdyby se to ukázalo například při zářijovém mistrovství světa ve Španělsku, které se už počítá do olympijské kvalifikace pro Tokio, určitě by se nezlobil. Třeba mu Japonsko pomůže k Japonsku.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít