‚Když to vidím, brečel bych.‘ Čechoslováci patřili v Šestidenní ke světové špičce, nyní je na okraji zájmu
V Portugalsku se v těchto dnech jede 94. ročník motocyklové Šestidenní. V minulosti dokázali čeští, potažmo českoslovenští, jezdci vozit ze závodů pravidelně ty nejcennější trofeje. Letos ale ani nepostavili tým pro nejprestižnější soutěž reprezentačních celků.
„Když to vidím, tak bych brečel, hlavně, když si vzpomenu na ty krásné doby,“ říká smutně Jiří Jasanský, který v šedesátých a sedmdesátých letech startoval na Šestidenní jedenáctkrát.
Českoslovenští jezdci v té době vládli světu. Patnáctkrát vyhráli Světovou trofej a sedmnáctkrát druhou nejprestižnější soutěž o Stříbrnou vázu. Květoslav Mašita, Oldřich Hamršmíd, Petr Čemus, Zdeněk Češpiva, Josef Císař, František Mrázek a další, byli doslova národními hrdinovy.
„Celonárodně jsme byli uznávaní. Do roku 1980, 1982 bývala spousta diváků na trati. Nejlepší byla v tomto směru, co mám v paměti, byla Šestidenní ve Špindlu v roce 1963, kam nám přijely fandit tisíce diváků a byly po celé trati,“ vzpomíná trojnásobný vítěz Stříbrné vázy Jiří Jasanský pro Radiožurnál.
Šestidenní nebyla jen soutěží rychlých jezdců, ale také mechaniků. To vše ale v jednom. Tehdy si totiž závodník musel na motocyklu vše opravit sám, bez asistence doprovodu, a právě v tom byli Čechoslováci naprostou elitou. Jiří Jasanský a s ním všichni ostatní tehdy po kapsách vozili náhradní svíčky, kontakty do zapalování a další díly. Pokud měl někdo závadu, zastavil a opravoval. Čas mu ale neúprosně běžel.
Na 900 motorek Jawa dorazilo do Týnce oslavit 90 let slavné značky
Číst článek
„Zadní pneumatika musela být za tři a půl minuty opravená a pojízdná. Na každém soustředění se to všechno trénovalo. Například výměna paket, předního i zadního kola. Kluci, kteří se věnují tomuto sportu v této době, sice jezdí rychleji, protože k tomu mají přizpůsobené motorky, ale udělat na nich nic neumí, i když oni ani nemusí,“ popisuje Jasanský.
Aktuálně jezdí se závodníkem doprovody a enduro prostě jen jede. To ale není hlavní příčinou toho, proč už českoslovenští, potažmo čeští, jezdci nebojují o stupně vítězů. Dřív totiž jezdili na motorkách domácí výroby.
„Všechno jsme zrušili a kupovat motorky stojí ranec peněz. Straně mě to mrzí,“ hořekuje nad zašlou slávou kdysi populárního sportu osmdesátiletý Jiří Jasanský.
