„Člověk spadne na úplný základ, na úplnou nulu. Má pocit, že nemá na co navázat, takže je z toho velmi deprimovaný," říká Radiožurnálu vedoucí výzkumu Masarykovy univerzity Zora Svobodová.

Výzkum probíhal formou rozhovorů s šestnácti bývalými ligovými hráči. Ti najednou čelili úplně jiné realitě – museli si najít jinou práci a jejich denní řád se zcela změnil.

„Zvažovat, kdy co budu dělat, organizovat si jinak čas. Jít do práce a být tam těch osm a půl hodiny – to je pro ně také velká změna, což má velký dopad na psychiku. Chvíli trvá, než si tím člověk projde," vysvětluje Svobodová.

Pro bývalé sportovce může být problém najít si zaměstnání. Zůstat v oboru a trénovat nemusí být řešením pro každého. Bez předchozí praxe to pak jinde mají složitější a ani vysokoškolský diplom nemusí být zárukou.

Problémem totiž bývá, že hráč vystudoval obor, kterému se desítky let nevěnoval. Řešení pro mladé hráče nabízí fakulta sportovních studií na Masarykově univerzitě, kde se studenti naučí pro ně podstatné věci.

„Sportovec si u toho může udělat trenérskou licenci, musí získat pedagogické minimum a vybudovat si ekonomické povědomí ve smyslu toho, aby se dokázal později zařídit. Tyto tři parametry chceme zakombinovat do každé formy studia," říká Martin Zvonař, proděkan Fakulty sportovních studií.

Momentálně se také snaží prosadit zákon, který by profesionálním sportovcům umožnil studovat bakalářský i magisterský ročník o rok déle zdarma.

Sportovci by tak měli na absolvování školy maximálně devět let a období mezi ukončením školy a kariéry by se zkrátilo. Z výzkumu také vyplývá, že by se pro profesionální hráče měla zřídit pozice mentorů či koučů, kteří by je připravovali na život po kariéře ještě během aktivní činnosti. Tím pádem by v budoucnu mohli být lépe připraveni.

David Prouza, jkn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít