Hostem Pátečního finiše Kateřiny Neumannové byl jachtař Martin Trčka. „V českém jachtingu nejsme schopní přenášet zkušenosti z generace na generaci. Většinou musíme know how ‚nakoupit‘ někde jinde,“ zamýšlí se česká opora specifického sportu. Jak vzpomíná na olympijskou účast v Athénách a Pekingu? Co je kouzlem námořního jachtingu? V jakých třídách se závodí? Jakým způsobem by chtěl obeplout svět?

Praha 11:06 8. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Martine, ty jsi rodák z Mostu. Kde se tam zrodí láska k jachtingu?
Je to asi u všech sportovců podobný, že to je rodinná tradice. U nás jachting dělal už děda a první jachtklub byl na Dřínovském jezeře, což je dnes Důl československé armády, druhý jachtklub byl na Benediktu, ale ten už vypustili a důl tam není. V tuhle chvíli se jachtklub přesunul na nově vytvořený Mostecké jezero. Je to rodinná tradice a ta vznikla na jezerech okolo Mostu, které vždy byly.

Takže tě jednou děda nebo táta vzali za ruku a odvvedli do jachtařského klubu a zůstal jsi tam?
Dělal jsem to odmala, neměl jsem na výběr, jak jinak trávit čas, oni dělali jachting. Nakonec mě strčili do nějaké lodi, ani si ty začátky nepamatuji. Možná jsem řval, nadával, nelíbilo se mi to, to je možné, ale nakonec se mi to zalíbilo a zůstal jsem u toho.

Kdy je vhodný čas začít jezdit na jachtě?
Obecně jako u každého sportu, my v té době, která nebyla tak hektická, tak rodiče neměli asi co na práci, než chodit do kroužků ROH a sportovních klubů. Všichni jachtaři měli dvojkombinaci - sjezdové lyžování a jachting. V létě se jezdilo na lodích a v zimě na lyžích a je spousta lidí, kteří mají za sebou jachtařskou kariéru a jsou velice úspěšní lyžaři. Začátek byl na rodičích, ale dělali jsme všechno možné.

Když se vrátíš do dětství, tak byly tam nějaké jachtařské sny?
Jestli jsem měl nějaké sny, tak spíš ty lyžařské. V té době jezdil Marc Girardelli a podobné ikony lyžování. Jachtařské sny jsem neměl a projevily se touhy něco dokázat až někdy na gymnáziu po revoluci. Když mi bylo asi devatenáct let, tak jsem si musel vybrat, který sport budu dělat. Tam se to začalo lámat. Dětské sny ale nebyly žádné.

A bavilo tě to jako dítě?
Bavilo. Jestli to poslouchají rodiče, tak to je absolutní základ, aby člověk byl úspěšný nejen ve sportu, ale i v životě. Musí ho to hlavně bavit. Těžko říct, co děti budou pak chtít, což se projevilo u mých dětí, který na jachtě ani nejezdí.

28:05

Se sestrou tvoříme skvělý tým. Bez ní bych na olympiádě neuspěla, říká windsurfařka Švíková

Číst článek

Jachting má spoustu tříd. Kde děti začínají a kam pak míří dál?
Děti vyrůstají na jednoposádkové třídě, které se říká optimist. Je to malá loď, na které mohou jezdit odmala od šesti let. Získávají tam základní jachtařské dovednosti, jak jet rovně, jak přistát, jak se o ni starat, připravit ji na závod. I v této třídě se bohužel odehrává mistrovství světa, ale málokdy pak ti mistři světa pokračují v jachtingu. Na této třídě se končí zhruba v patnácti letech. Pak to přeroste do lodních tříd, které se používají na olympijských hrách.

Martine, dvakrát jsi byl na olympiádě. V Aténách a v Pekingu. Jak těžké je se pro českého jachtaře na olympiádu probojovat?
Lehké to není, je to poměrně náročné. Nejdříve se musí kvalifikovat místo pro zemi a to může vyjet kdokoliv. Většinou na mistrovství světa. Poslední dobou se to zpřísňuje, že nám na olympiádě ubývá sportovců v jachtingu. Světový jachting bohužel, nebo bohudík trvá na tom, že bude deset sad medailí. Máme 330 sportovců, takže v každé disciplíně startuje okolo 30 sportovců.

Já jsem jezdil na laseru, což je asi nejpočetnější lodní třída a na mistrovství světa je 250 lidí. Jezdí se po celém světě a je tam okolo 80 národů a z nich se musí vybrat 30, 35 kteří na olympiádu pojedou. První síto je poměrně drsné a musíte mít dovednost na světové úrovni, abyste se na olympiádu vůbec dostali.

Atény a Peking, to jsou dvě olympiády na různých kontinentech a každý jiná. Zkus zavzpomínat?
Pro nás jako pro jachtaře je specifikum, že my ne vždycky jsme v místě konání her. Býváme hodně daleko. Atény a Čína jsou přesně dva protipóly, protože v Aténách jsme byli přímo na místě, spali v olympijské vesnici a měli jsme šanci nasát do sebe ducha olympiády. V Číně jsme byli v městečku asi tři hodiny letu od Pekingu, to bylo z pohledu organizace úplně jiná olympiáda.

Jak se díváš na výsledky? Čeští jachtaři asi těžko budou někdy sahat po medailích. Musí český jachtař žít v zahraničí?
Nemáme české zázemí, ale v jachtingu obecně je seriál závodů tak nabitý, že doma vlastně nebydlí nikdo. Ani Angličané, Australané, nebo Novozélanďané, kteří v tom bývají tradičně nejlepší. S tím cirkusem cestuje každý a když do toho nastoupíte, tak je to stejné. V českém jachtingu nejsme schopni přenášet zkušenosti a dovednosti z generace na generaci. V zemích, kde se tomu věnuje více lidí, tak mají širší pole ze kterého vybírají více závodníků. Nezačínají z toho nižšího levelu, jako my. Svaz jachtingu se na tom snaží trochu pracovat, ale to, že jsme v Čech, tak se to dá nějak překonat, ale musí si člověk nakoupit to know-how někde jinde.

Má titul mistra světa z neolympijské třídy z roku 2012 v kariéře místo vysoko?
Úplně ho neřadím nad účasti na olympiádě. Pro nás, jako pro olympijské jachtaře, je to skoro nefér hra vůči lidem, co jezdí na těchto třídách. My tomu věnujeme daleko víc času, než kdokoliv jiný. Jsem ale rád, že jsem to dotáhl do konce, že mám odškrtnuto, že jsem splnil jakoby pracovní úkol.

V čem je tato třída specifická?
Jachting má spoustu lodních tříd a na olympiádu byly vybrané jen některé. K ostatním lodím máte vztah, že nějak jede, že se nějak chová. My jsme z olympijského jachtingu vychovaní tisíckrát v situacích, do kterých se lidé na neolympijských třídách dostanou třeba desetkrát za rok. My jsme schopni tam aplikovat věci a trénink a jezdíme na nich lépe, než ti, kteří tomu tolik času nedávají. Jachting vypadá exkluzivně, že je to drahé a není to pro každého. Je pravda, že olympijský jachting je specifický, časově náročný. Musíte se tomu poddat jako v jiném sportu. Hobík se asi nebude porovnávat s olympijským sportovcem, i když má radost, když si s ním může někde zazávodit.

My slezeme z olympijských tříd do těch neolympijských, kde oni si užívají jachtingu v úrovni, na kterou mohou dosáhnout v rámci běžného života.

Co je cílem českého jachtingu? Je tam nějaká vize do budoucna a nebo je to opravdu individuální sport na rodinné bázi?
To je trochu bolístka celého českého sportu, že spousta olympioniků se petrifikuje z rodinné báze. Nicméně jsem byl skeptický, jestli se olympijskému jachtingu bude v Česku dařit, ale při poslední olympiádě se povedlo, že se kvalifikovaly dvě posádky Sára se Sašou a na windsurfingu Kačka. Za nimi je další část jachtařů mladé generace, která má šanci se na olympiádu do Los Angeles dostat, ale mohou cílit poměrně vysoko.

Na tuhle olympiádu ani necílily a dostaly se tam mimoděk, čili už vědí, jak se prosít tvrdým sítem a mohou se začít v tuto chvíli připravovat na to, že by zajely dobrý výsledek. Nová generace naštěstí nějaká je.

31:49

Trénink v Česku je spíš pro zábavu, za lepšími podmínkami se musí do zahraničí, říká jachtař Lavický

Číst článek

Martine, ty jsi součástí i námořního jachtingu, že ano?
Kdo mě zná, tak ví, že značná část mé kariéry je spojená s Austrálií, kam jsem jezdil v zimě trénovat. V Austrálii se jede jeden z největších závodů Sydney - Hobart. Jezdí se o Vánocích a potkáváte se v jachtklubech s těmi lidmi, co dělají velký námořní jachting. Jeden rok jsem si řekl, že ten závod pojedu, zeptal se kamarádů, jak se dostat do posádky. Tak mi řekli, ať jdu na bar a zeptám se.

Tak jednoduché to je?
Není to tak jednoduché, pojí se to s olympijským jachtigem. Oni vám desetkrát řeknou, že ne, že je to úplný nesmysl. Na malých lodích má plachta pět a půl metru čtverečních a oni mají plachty, co mají stovky metrů čtverečních a je to jiný sport. Když ale otravujete pojedenácté, tak vám řeknou, tak pojeď. Dají vám šanci a když ji vezmete a ukážete, že na to máte, tak se dostanete do toho kolotoče. Sami si vás pak začnou zvát a už v námořním jachtingu jedete.

Jak je to tam s posádkou a s rozdělením rolí?
V olympijském jachtingu jezdíte ve dvou a vše si děláte sami. Na velkých lodí jsou to posádky od pěti do 20 lidí, podle toho, jestli se jedou závody přes noc a nebo vícedenní. Pak se posádky dublují, odpočívá se, protože loď se nezastaví. Jinak se dá loď rozdělit na zadek, prostředek a předek. Vpředu jsou odpovědní za nastavení plachet, uprostřed to jsou trimeři a nastavují plachty, aby jela loď optimální rychlostí a vzadu jsou lidé, co říkají, kam ta loď pojede a jak se má chovat vůči ostatním závodníkům.

Vy z toho olympijského jachtingu jdete přirozeně doprostřed a nebo dozadu, máte zkušenost s trimováním, protože to děláte celý život. Jak jezdit co nejrychleji a jak se rozhodovat.

Jak dlouho se jede závod Sydney - Hobart?
Nepamatuji si rekord, ale je to okolo 24 hodin. Běžně to bývá tak dva, dva a půl dne.

Kolik naspíš během závodu?
Záleží, jaké jsou povětrnostní podmínky. Když moc nefouká, tak naspíte docela dost, ale když se budou hodně měnit, tak se naspí tak kolem tří, čtyř hodin za dva dny. Lidské tělo je schopné to ale vydržet.

Komu patří tyto obrovské jachty?
V posledních pár desetiletích není jachting založený úplně na sponzorské bázi. Jsou to víceméně majitelské týmy, někdo, kdo má rád jachting a je v situaci, která mu umožňuje platit jachtu a ty lidi. Sydney - Hobart má komerční hodnotu, takže prodají nějaký čas v televizi, ale jsou to všechno soukromé závodní týmy.

Jak vypadá trénink a souhra takto velké posádky, aby se vypravila na tak velký závod, nebo jste všichni natolik zdatní, že se můžete vypravit rovnou?
Tak i tak. Celý jachtařský svět je jedna velká rodina, lidé se míchají v různých týmech. Lidé spolu závodí, nebo proti sobě závodí. V některých závodech jezdím proti lidem, se kterými budu příště závodit na jedné lodi. Každý se svojí rolí pracuje. Je to jako, kdybych potřeboval do týmu hokejového obránce, tak si ho vyberu a za pár dní se sehraje.

Z čeho se skládá trénink jachtaře? Fyzické schopnosti, zkušenosti...
Jachting má obecně tři nejdůležitější součásti. Jedna je rychlost lodi, druhá je strategie a třetí je taktika. Kudy pojede loď vůči podnebí a taktika je, jak to bude hrát vůči těm ostatním. Rychlost se dá rozložit do vějíře dovedností, kde je fyzická část v olympijském jachtingu ta nejdůležitější. Kdo tam má větší fyzičku, tak pojede rychleji. Strategickou získáváte časem. Děti třeba nejsou schopni žádnou strategii tvořit a musí jim to říct trenér. Taktická je podobná věc, získává se časem. Je to vytváření taktických plánů, jak se chovat vůči dalším lodím.

Nejdůležitější je ta rychlostní část, protože i když budete nejchytřejší, tak ten nejrychlejší vás předjede, tak to je. Většina tréninků se odehrává na všech lodích a soustředíte se na to, abyste z té lodi dokázali dostat co největší rychlost při různých úhlech větru.

Jakou roli hraje materiál?
Obrovskou. V olympijském jachtingu jsme zavedli one design třídy, takže jsou třídy vyráběné jedním výrobcem, takže by mělo záležet jen na schopnostech sportovce. Materiál se dá ale nějakým způsobem upravovat a láme si nad tím hlavu každý jachtař. Rozdíly jsou a jsou i závody, kde ta technika a způsob, jakým dokážete techniku vyvíjet, je alfa omega.

Jsou u nás jachtaři amatéři, nebo poloprofesionálové?
Ryzích profesionálů máme velmi málo, jsou to jednotky. Olympijští jachtaři jsou zároveň vysokoškoláci, což v olympijském sportu je takový trend. Valná většina jachtařů jsou amatéři.

Ty sám jsi vystudoval ČVUT stavební fakultu. Věnuješ se tomu oboru?
Částečně ano, něco jsem postavil. Konkrétně pivovar v Mostě, ale to bylo s kamarádama, kteří stavařině rozumí víc, než já. V jachtingu vám pomůže, že máte vystudovanou technickou školu, jachting je aplikovaná fyzika a je důležité mít znalosti technického charakteru, abyste v tom uspěli. Ty lodě nejsou rohlíky na krámě, ale vy je vyvíjíte. Je to podobné závodním autům.

Dočetla jsem se, že tvým snem bylo obeplout svět. Je to pravda?
Ano, ale ještě se to nepovedlo.

A povede?
Plán může být pořád na horizontu a třeba se to jednou splní. Když se ta příležitost naskytne, tak nebudu váhat.

Kudy by ta cesta vedla a na jaké lodi?
Jsou i závody. Nechtěl bych to asi objíždět a koukat se při tom na želvy, i když je to hezký způsob, jak strávit rok života. Chtěl bych závodit. Jsou dva závody, jeden se jmenuje Ocean Race, je víceposádkový, má historii a tým se na to připravuje poměrně dlouho.

Jak dlouho takový závod trvá?
Bývá to celý rok, je to etapový závod. Druhý závod jezdí osamělí mořeplavci, závody se konají jednou za čtyři roky a myslím, že to startuje zrovna letos. Jede se nonstop a rekord je okolo 68 dní. Svět se dá na plachetnici obeplout do 68 dnů.

Je to bezpečné?
Relativně ano. Řekl bych, že je to bezpečnější, než lézt na Everest. Nemáme moc velké fatality, ale může se stát, že tam jsou zranění. U jachtingu víte, co čeho jdete a víte, jak se chovat vůči počasí.

Je to tedy pro tebe jachtařský sen?
To by mohl být vlastně můj jachtařský sen, ale nenesu si ho od těch šesti let.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít