„My normálně jezdíme do Ameriky, kde nakupujeme vánoční dárky jak zběsilí,“ říká Dostál. Jenže letos nemělo smysl do Kalifornie letět, když kvůli zranění Josef Dostál stejně nemohl pádlovat, a tak vyrazil na kondiční přípravu do italského Livigna. I v tamní bezcelní zóně ale nakonec uspěl. Vánoce budou u Dostálů pravděpodobně čokoládové. „Asi třicet dva tabulek stogramových a asi pět třistagramových,“ pochlubil se český kajakář.

Mimochodem, dvoumetrový obr umí se sladkým zacházet i jiným způsobem, než ho vzít a strčit do pusy. Se sestrou dokonce pekl perníčky.

„Dal jsem do toho badyán, hřebíček… Nové koření se tam taky myslím dává. V hmoždíři jsem to mlátil, těsto jsme si naváželi sami. Hnětl jsem ho já. Vyválel jsem to na pláty, aby se dalo vykrajovat. Vykrajoval jsem, dával jsem to i do trouby, pomazával jsem to rozšlehaným vajíčkem. Akorát jsem nezdobil, protože na to nezbyl čas,“ vyprávěl.

Práce v kuchyni prý poraněné ruce nevadila, právě naopak. „No v tom hnětení to bylo dobrý právě na rozcvičení. Na to vyhmátnutí, pěkně jsem si tu ruku procvičil.“

Jakožto vášnivý rybář mohl Josef Dostál rozcvičovat ruku i při chytání vánoční ryby, ale ta letošní štědrovečerní bude nakonec kupovaná. „Jedině že bych si zašel tady v Praze na okouny, což s dědou občas chodíme. Když jsme šli naposledy, byl děda trochu naštvaný. Rybařili jsme tři hodiny, našel jsem jedno místo, odkud jsem vytáhl třicet okounů, děda ale nevytáhl ani jednoho a pak ještě šlápl do psího lejna,“ vyprávěl zvesela Dostál.

A to prý nosí štěstí, i když se to přímo na rybách dědečkovi kajakáře Josefa Dostála vzhledem k úlovku/neúlovku úplně nepotvrdilo. Tak ať jsou šťastné a veselé i vaše Vánoce.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít