„Nevěděl jsem, co se děje, kde jsem a co se stalo. První myšlenka pak byla, že jsem rád, že žiju a dýchám. Ležel jsem na zádech a další myšlenka byla, že necítím nohy,“ vzpomíná na Radiožurnálu Petr Vakoč na okamžik, který ho málem stál život.

V lednu 26letého cyklistu totiž srazil na soustředění v Jihoafrické republice náklaďák. Vakoč měl 6 zlomených obratlů a musel na několik operací.

„První týdny mi bylo jedno, jestli budu závodit, nebo ne. Zajímalo mě jen, jestli budu schopný chodit a normálně žít,“ vypráví.

Rehabilitace probíhala dobře. Už v březnu se tak Vakoč poprvé posadil na kolo. Tehdy stále ještě ležel, ale mohl u toho šlapat na zavěšeném kole.

„Jak jsem začal šlapat, uvědomil jsem si pocit štěstí z endorfinů. Člověk už to vůbec nevnímá, když na kole jezdí každý den. Najednou jsem si říkal, jak je tu super, že se hýbu a potím se,“ přibližuje zásadní moment úspěšné rekonvalescence.  

Ani ne půl roku po nehodě už vyjel k prvnímu tréninku na silnici. „Čekal jsem, že budu mít větší strach, než jsem měl. Možná je to hodně dané tím, že si ten pád nepamatuju, jak k tomu došlo.“

V létě se Vakoč dokonce zúčastnil týmového soustředění v italském Livignu. Zvládl říjnové testy a před pár dny se stájí Quick-Step Floors podepsal smlouvu na další rok.

„Tým mi dal super podporu, hrozně si toho vážím, protože to v profesionálním sportu není pravidlem. Tým se staral, abych měl co nejlepší doktory a rehabilitaci. Po pádu mě ujistili, že pokud mi to zdraví dovolí, budu moct pokračovat,“ děkuje stáji.

Svůj první závod od nehody chce Vakoč jet v únoru. Návrat po vážném zranění má v plánu na Tour La Provence. „Doufám, že se mi podaří naskočit v plné síle. Že nebudu jen platným členem týmu, ale že se porvu i o výsledky,“ věří cyklista Petr Vakoč, který se k závodění vrací po lednové nehodě a následných několika operacích šesti zlomených obratlů.

Tomáš Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít