Bronzová paralympijská koulařka Luxová už vyhlíží Paříž, Kisý mění atletiku za ragby
Osm medailí přivezli z nedávné paralympiády v Tokiu čeští hendikepovaní sportovci. Mezi ty nejúspěšnější patří atleti, třeba bronzoví ve vrhu koulí Anna Luxová a Aleš Kisý. Získali si obdiv a hlavně uznání, například u olympijského vítěze v desetiboji Romana Šebrleho.
„Je skvělé, že to kluci a holky dělají, protože je vždycky dobře, když někdo dělá sport. I hendikepovaní si mohou najít činnost, ve které se chtějí angažovat a něco v ní dokázat. Mám k tomu velmi kladný vztah," říkal na adresu hendikepovaných sportovců Roman Šebrle - desetibojař, který první v historii překonal hranici 9000 bodů.
Koulaři Anna Luxová a Aleš Kisý přivezli z Tokia bronz. Poslechněte si je v příspěvku Pavla Petra
Sportovci na paralympiádě zase překonávali sami sebe. Anna Luxová se od narození vypořádává s následky dětské mozkové obrny, sport vnímá jako dřinu, zároveň ale také jako velkou motivaci. Teď s odstupem vzpomíná, jak těžké podmínky v Tokiu koulařky měly. O to větší cenu pro ní bronzová medaile má.
„Bylo to hodně těžké, protože bylo po celou dobu v Tokiu teplo a dva dny před mým závodem začalo pršet. Při mém závodě bylo asi 20 stupňů, pršelo hodně, bylo mokro, některé soupeřky se tam zranily. Někdy mi přišlo, že nereprezentuji Česko ve vrhu koulí, ale v plavání. O to větší mám radost, že se mi to povedlo, od čtvrtého místa nás dělil jen jeden centimetr,“ říká sportovkyně.
Trénink mám stejně náročný jako zdraví sportovci, říká plavec Petráček, který si z Tokia dovezl stříbro
Číst článek
Po paralympiádě si naplánovala jen krátký odpočinek a znovu se vrhla do tréninku. Pozornost upřela také ke škole – k poslednímu ročníku magisterského studia. V hlavě navíc spřádá plány do budoucna, už za tři roky přivítá nejlepší hendikepované sportovce Paříž.
„Získat jakoukoliv medaili je hodně těžké, ale obhájit jí je ještě těžší. Kdybych obhájila, bylo by to skvělé, kdyby se povedlo stříbro, tak samozřejmě ještě lepší. Ale primárně tam jako vždy pojedu předvést svůj nejlepší výkon,“ slíbila Anna Luxová.
Atletika a ragby
Bronz v soutěži koulařů přivezl i Aleš Kisý, který po skoku do vody v mládí zůstal ochrnutý na dolní končetiny. Po předchozích čtvrtých místech si spravil chuť, medaile je pro něj odměnou za to, co atletice věnoval. A ví, že stále je v čem se zlepšovat.
„Možností, kde se zlepšovat, je u mě obrovské množství. Jak ale říkávám, konstelace hvězd tomu nenasvědčuje, musíme chodit do práce, nějakým způsobem fungovat do rodiny, splácet úvěry, hypotéky a další věci...,“ říká Kisý, který tím pádem nemůže trénovat tak, jak by si přál. Jako třeba zdraví sportovci.
„Pokud by se to změnilo a byli bychom profesionální sportovci, kteří mají mzdu takovou, aby pokryla náklady, tak by to bylo o něčem jiném. Mohli bychom trénovat tak, jak potřebujeme a věřím, že výkonnost a výsledky by byly úplně jinde.“
Atletická sezona pro něj už téměř skončila, ne ovšem sportovní aktivity.
„Z 95 % jsem letošní atletickou sezonu pověsil na hřebík, také protože potřebuji šetřit ramena a dát se dohromady. Navíc mi od září začala ragbyová sezona a na to se budu specializovat do konce roku."
Další medaile z paralympiády pro českou výpravu, ve vrhu koulí získala bronz atletka Luxová
Číst článek
Jeho tělo tak zase dostane pořádně zabrat. Úplně jinak při ragby vozíčkářů, než tomu bylo při atletice.
„Je to obrovský rozdíl. Atletika je silový sport, je to hodně o posilovně, těžkých váhách a o rychlosti. Ragby je naopak vytrvalostní sport, kde jezdíte hodinu a půl na vozíku v hale. Jsou to prostě dva úplně odlišné sporty. To, jak se připravuji na atletiku, nemá nic společného s tím, jak se připravuji na ragby. Budu teď těžit z toho, že mám sílu a fyzičku, ale tu vytrvalostní výkonnost budu muset s kluky dohánět,“ ví moc dobře Aleš Kisý, držitel bronzu z paralympiády v Tokiu.
