Ondra si před boji o medaile zvyká na podmínky v Tokiu. ‚Je připraven na sto procent,‘ říká trenér
Adam Ondra si čtyři dny zvyká na specifické podmínky, které budou panovat při premiéře sportovního lezení na olympiádě. Zjistil, že v horku a vysoké vlhkosti vzduchu v Tokiu je vlhké i lano a příjemným zjištěním bylo, že si závodníci nezvykle v tréninku vyzkoušeli soutěžní stěny pro lezení na obtížnost a bouldering.
Favorit soutěže Ondra má za sebou v japonské metropoli zdárně aklimatizaci a dva tréninkové dny. „Pořadatelé postavili cesty přímo na závodní stěně, což je neobvyklé. Jinde jsem tohle asi nezažil. Určitě je příjemné otestovat, jaké je lézt v teplu a vlhku,“ řekl.
Staví bouldery pro Adama Ondru. ‚Je favorit, ale proti Japoncům to bude těžké,‘ odhaduje jeho šance v Tokiu
Číst článek
Měl možnost testovat, jak se podmínky mění v průběhu podvečerních a večerních časů, tedy v době závodu. A zjistil, že výrazně. „V pět, kdy se začíná lézt první disciplína, je vlhkost přívětivá. A po deváté, kdy je moje neoblíbenější disciplína lezení na obtížnost, tak vlhkost poměrně stoupá. Byla 82 procent. To je zajímavé, ale jsem i na tohle připraven,“ řekl Ondra.
Japonské podmínky si měl možnost simulovat doma a nahrávalo mu i horké počasí v Česku v posledních týdnech. V krytých lezeckých halách bez klimatizace se tak vytvářela poměrně vysoká vlhkost. „A u lezení nehrozí, že bych se přehřál jako v maratonu a zkolaboval. Spíš je to ale o vlhkých rukách na chytech a taky necítím dobré tření podrážky na stupech. Jde o to mít psychickou pohodu, že sice mám vlhké mastné ruce a necítím správné tření pod rukama, ale je mi to jedno a lezu dál. Je to o tom mít cit, kdy sáhnout do pytlíku s magneziem,“ podotkl.
Přivezl si tři druhy magnezia, které při lezení pomáhá vysušit ruce. Má od nejhrubšího po jemnější. „Hrubší se déle loví v pytlíku. Měkké rychle ulpí na prstech, ale rychle se ztratí na chytech. Na závod ty tři namíchám, abych dosáhl nejlepší konzistence,“ plánuje.
Překvapilo ho, že vlhkost je i v samotném laně. Z toho vyplývá pomalejší cvakání karabin. „Když je lano nový, tak klouže ve žlábku mezi palcem a ukazováčkem, ale tady moc neklouzalo a měl jsem dojem, že si pálím kůži. Tak to dávám do pusy a pak si cvaknu,“ uvedl.
Cvičení na pokoji
Na sociálních sítích Ondra ukázal, jak v olympijské vesnici na pokoji cvičí. Nešlo o trénink navíc, ale o rozcvičování před cestou na stěnu. „Protože máme poměrně krátký tréninkový slot, což jsou dvě hodiny. A zkoušet v tom tři disciplíny je málo času, abych do toho vměstnal rozcvičku. Proto se rozcvičuju na pokoji, než se odebereme do autobusu na závodiště,“ vysvětlil.
Závod začne v úterý kvalifikací, z níž projde do čtvrtečního finále nejlepší osmička. Ondra ale tak daleko zatím nemyslí. „Další krok je trénink, v kterém se budu snažit dobře naladit, protože je důležité se cítit dobře. Připraven jsem dobře a teď už nic nenatrénuju, stačí se udržovat, dobře spát a být psychicky v pohodě.“
Pohodu a především dobrou formu pozoruje na svém svěřenci jeho trenér. „Jsem přesvědčen, že je připraven na sto procent, a to říkám velmi zřídka. Jeho silná stránka je hlava, v tom mu velmi věřím. Zatím jsem optimistický ve všech směrech,“ řekl kouč Petr Klofáč.
Restriktivní režim olympiády kvůli koronaviru mu nepřijde nepříjemný. Po olympijské vesnici se může pohybovat relativně volně. Dětskou lezeckou stěnu vynechal. „Snažím se odpočívat a odolávám svodům, kam bych mohl vylézt,“ usmál se. Jako nováček na hrách se sžívá s životem ve vesnici. „Cítím se trapně, že nepoznávám české sportovce, ale už se učím,“ uvedl.
Také Ondra měl radost z dosavadních úspěchů české výpravy v posledních dnech. „I mně to může pomoct, abych se cítil méně nervózní, bylo na mně méně očekávání,“ řekl.
