Korejci mají totiž všechno přesně naplánované a plánu se drží. Někdy je to sice na škodu, ale někdy je to výhoda. Slavnostní zahájení olympijských her naplánovali na něco málo přes dvě hodiny a udělali dobře. Delším programem by totiž možná odradili některé sportovce, aby se na zahájení dostavili. Sice bylo o poznání tepleji než v předchozích dnech, ale teploměr i tak ukazoval minusové hodnoty. Takhle chyběl jen málokdo.

Mohli se, a já s nimi, kochat tím, jak Korejci program pojali. Vše šlo pěkně ráz na ráz. Doslova jsem zíral, když nad stadionem kroužilo 1238 dronů a na černé obloze svítíce vytvářeli báječné obrazy, včetně olympijských kruhů.

Když po ploše defiloval spojený tým Jižní a Severní Koreje, cítil jsem takový vnitřní klid. Viděl jsem M.A.S.H., sleduji zprávy, a tak jsem se před odjezdem sem, přiznám trochu bál, ale v tenhle okamžik zmizely veškeré obavy. Příjemný pocit.

Ale těch pocitů bylo ještě víc. Usmíval jsem se, když Pita Taufatofua vešel, stejně jako v Riu, s vlajkou v ruce, ale vysvlečený do půl těla, pomazaný olejem. Ale tenhle přes léto taekwondista a v zimě běžec na lyžích nebyl jediný, z koho mi byla tak trochu zima. Stylově totiž v kraťasech nastoupila celá (všichni tři) výprava z Bermud.

Olympijský speciál

Nejvíce jsem se ale pobavil ve chvíli, kdy se zapaloval olympijský oheň. Kolega Jan Suchan při komentování nechal popustit uzdu svým emocím a jeho komentování gradovalo s postupujícím ohněm po spirále k vrcholu obrovské pochodně. Ve chvíli kdy vzplanula i ta, skončil mu do komentování František Kuna a s rukama nad hlavou ve vítězném gestu zvolal: „Hoří!!!!“.

Úsměv mi vydržel i při cestě zpátky na hotel, když jsme s kolegy čekali přes dvě hodiny na autobus. Autobusy totiž jezdily podle jízdního řádu, který ale nebral v potaz to, že po slavnostním zahájení chce cestovat několik tisíc lidí. A protože jízdní řád se v Koreji nemění, je přece dopředu naplánován, tak se čekání protáhlo.

Při nástupu do autobusu stálo před dveřmi asi pět Korejek, dobrovolnic a všechny se klaněly a stále dokola opakovaly „Sorry, sorry, sorry …“ Dá se na ně zlobit? Nedá. Proč? Protože Korea.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít