Hokejisté jsou přátelští a ochotní. Největší dojem na mě udělal Tavares, pochvaluje si sběratel autogramů
Domácí mistrovství světa v Praze je skvělou příležitostí pro hokejové fanoušky vidět v akci největší světové hvězdy. Na turnaj se tak vydává i mnoho vášnivých sběratelů dresů nebo autogramů, kteří se třeba ani nedostanou na zápas, ale dlouhé hodiny čekají před hotelem, aby ulovili podpis. V rozhovoru pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz jeden z nich Martin Šneberk prozradil, jak se mu zatím na turnaji daří získávat cenné podpisy.
Máte vstupenky na zápasy českého týmu?
Vstupenky jsem bohužel zatím nesháněl. Měl jsem jen málo času na to být v Praze a ten jsem zatím věnoval své sběratelské vášni. Mám v plánu ještě zkusit sehnat nějaký lístek, ideálně na zápas Česka nebo na nějaký atraktivní duel. Například i zápasy Rakouska jsou velice zajímavé.
Odkdy sbíráte podpisy hráčů?
Autogramy sbírám od roku 2009, ještě předtím jsem ale jako většina malých kluků začínal nejprve sbírat hokejové kartičky, a když jsem se poté z vesnice přesunul na střední školu do Plzně, tak mě lákalo si nechat kartičky zkusit podepsat. Zjistil jsem, že počkat u haly po zápase a potkat ty idoly ve skutečnosti je něco, co mě naplňuje.
A co podpisy dresů?
Hokejových dresů tolik nemám. Mám reprezentační dres Finska, kam jsem si nechával podepisovat všechny možné hráče, co nastoupili za jejich reprezentaci. Možná tam budu mít dobrou padesátku jmen. Pak mám ještě švédský, který jsem si nechával podepisovat při EuroHockey Tour v Plzni.
Máte ve sbírce nějaký dres, ke kterému máte speciální citový vztah?
Mám raritu, kterou je originál hraný dres Josefa Straky z české reprezentace do 18 let z roku 1994.
Byl jste jako vášnivý sběratel i dřív na světových šampionátech v hokeji, které se hrály u nás?
Sbírat podpisy jsem byl už na MS 2015, kdy týmy bydlely na stejném hotelu jako letos. To je pro sběratele vždy ulehčením, když nemusejí přebíhat mezi více hotely. To jsou pak hotové žně, když během krátké chvíle kolem mě projdou hráči z různých reprezentací.
I v týmech druhého sledu se dá narazit na velké hvězdy NHL, jako když mezi nás sběratele přišel Mats Zuccarello z Norska a nebo Rakušan Marco Rossi.
Na mistrovství světa v roce 2015 se mi podařilo získat podpisy například Sidneyho Crosbyho nebo Jasona Spezzy, ale byl jsem i o rok později na přípravě před šampionátem, kdy se mi před odjezdem na zápas u autobusu podařilo zastavit Connora McDavida, který měl v té době po první sezoně v NHL a předpovídala se mu skvělá budoucnost.
Jaké úlovky jste získal během právě probíhajícího šampionátu?
Podařilo se mi za necelé dva dny strávené u hotelu získat 11 hráčů Kanady, mezi které patří například Connor Bedard, Colton Parayko, vítěz Stanley Cupu Bowen Byram.
Největší dojem na mě udělal na poslední chvíli povolaný John Tavares. Je to profesionál každým coulem, potkal jsem ho vícekrát a pokaždé se u fanoušků zastavil a podepsal se.
Jaké další podpisy hokejových hvězd jste během turnaje už získal?
Cenné podpisy jsem nezískal jen v hráčských kádrech, ale když je člověk pozorný, tak lze najít, že například generálního manažera Kanady dělá legenda Columbusu Rick Nash, který se mi také podepsal při jedné z jeho procházek po Praze.
S Kanadou je tu například i hráč s více než tisícovkou zápasů v NHL Ryan Getzlaf, který mi ještě ve sbírce chybí a rád bych na něj ještě narazil a požádal ho o podpis, prý je ochotný a vstřícný.
Známá tvář se nemusí najít mezi manažery týmů, ale například u Finska dělá kustoda bývalý řízný obránce Aki Petteri Berg ověnčený mnoha medailemi z mistrovství světa a olympijských her. I ten patří mezi ochotné a vděčné, když i po kariéře si na něj někdo vzpomene.
Kde jste v Praze na hokejové hvězdy narazil?
Musím uznat, že většina týmů jsou slušní a obyčejní smrtelníci, kteří si na nic nehrají. V průběhu turnaje se jdou projít do města na procházku, zacvičit do otevřeného fitness centra v obchodním domě, nakoupit mezi běžné lidi nebo jít na hamburger do rychlého občerstvení. Tam jsem potkal půlku týmu Kanady.
Myslím si, že hokejisté jsou oproti fotbalistům otevřenější a pohodovější směrem k fanouškům.
K jakému hráči nejvíce vzhlížíte?
Jako malý jsem chtěl být hokejovým brankářem. Mým vzorem byl Roman Málek, ale nikdy jsem neměl to štěstí začít s hokejem. Alespoň sbírám jeho kartičky a veškeré předměty, které měly souvislost s jeho kariérou. Doma už mám dva jeho dresy, plzeňský a reprezentační, brankářskou hokejku a jeho vyrážečku, se kterou chytal.
I nadále se snažím shánět části jeho výstroje. Kariéru ukončil již před nějakým časem a dříve brankáři neměnili nebo nezkoušeli novou výstroj tak často jako v dnešní době.
Na skok do fanzóny, pivko a bouřlivé fandění českému týmu. Jak si fanoušci užívají šampionát?
Číst článek
Jsou hokejové osobnosti ochotné k podpisu a kontaktu s fanouškem?
Ne vždy narazím na hokejistu v dobrém rozpoložení. Zažil jsem i neúspěchy, kdy se mi odmítl některý podepsat. Někdo má zas rituály, že se podepisuje zásadně až po zápase. Někomu se zase třeba nelíbí fotografie, jakou pro něj připravím, třeba Petr Nedvěd se nikdy nepodepíše na fotografii, kde reprezentoval Kanadu.
Je složité se během domácího turnaje dostat k českým hokejistům?
Jsou ubytovaní samostatně od zbytku skupiny, takže osobně jsem se s nim nesetkal. Často sběratelé využijí dřívějších reprezentačních srazů, přípravných zápasů a několik dnů před turnajem, kdy ještě není tolik fanoušků v centru a hráči nejsou tolik na očích.
Kolik času zabere vaše hobby?
Je to koníček náročný na čas a finance. Ne vždy je úspěch zaručený. Bohužel pryč jsou časy, kdy se dalo podepisovat na recepcích hotelů. Zároveň díky svému koníčku hodně cestuji a dostal jsem se na místa, kam bych se jinak asi nikdy nepodíval.
