‚Povolený doping.‘ Hokejisté se při zápasech povzbuzují čpavkem
Před 100 lety získal německý chemik Fritz Haber Nobelovu cenu za objev syntézy amoniaku, a jistě tehdy netušil, že právě čpavek bude jednou drobnou součástí hokejové kultury. Tuhle látku dnes v minimálním množství vcelku běžně využívají hráči před zápasy, údajně je má pořádně nabudit.
Na mladoboleslavském ledě chvíli před začátkem zápasu s Karlovými Vary vytáhl domácí kustod z kapsy bílou lahvičku a zastavil se zhruba u každého třetího hráče. Ten si přičichl, lehce se otřepal a za chvíli vyrazil na led. Šlo o čpavek.
Čpavek si vyzkoušel i reportér ČRo David Nyč, na rozdíl od hokejistů ale až po zápase
„Stočíme si to u ledařů do skleničky nebo plastové nádoby a dáváme to čuchat hráčům. Vím, že to ‚zobou‘ i u mládežnických reprezentací i v áčku,“ říká Radiožurnálu kustod Mladé Boleslavi Jindřich Kopecký.
Ani čpavek ale Bruslařům nepomohl, s Energií prohráli 0:1. „Mělo by je to nakopnout, ale nám to moc nefunguje, spíš bychom je měli nakopat my,“ usmívá se kustod.
Pomocí čpavku se hokejisté snaží před hokejovým zápasem nabudit. Lepšího hráče z nich určitě neudělá, ale někteří o téhle látce i tak mluví jako o ‚povoleném dopingu‘. Pravidla její užívání nezakazují.
„Čuchnem si k tomu, ale není to nic škodlivého,“ říká obránce Mladé Boleslavi Martin Pláněk, který patří mezi ty, kteří si před utkáním rádi čuchnou.
Ale ne každý je zvyklý prohnat čpavek skrz nosní dutiny. „Je to pomůcka, která možná hráče trošku probere a nakopne, ale já s tím nemám žádné zkušenosti. Nikdy jsem to nezkusil,“ kroutí hlavou pro změnu karlovarský Michal Plutnar.
A možná ví, proč, si čichání čpavku na střídačce odpustit. „Údajně to není moc zdravé, že to leptá sliznici. Ale hráči jsou naučení. Vím, že doktor v nároďáku mi říkal, že se mu to moc nelíbí. Ale je víc věcí, které by neměli dělat a dělají,“ přiznává kustod Oldřich Kopecký, i když lahvičky s tímhle štiplavým obsahem se prý na hokejových stadionech využívají už dlouhé roky a snad ještě nikomu nepřitížily.
