Do pořadu Na place přijal během právě probíhajícího mistrovství světa ve fotbale pozvání bývalý fotbalista Sparty a český reprezentant Libor Sionko. S moderátorem Pavlem Nečasem probrali jeho působení u národního týmu v pozici hráče, ale i manažera a řeč samozřejmě přišla i na světový šampionát v Kataru.

Praha 11:30 27. listopadu 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jedním z aktuálních témat, které se prolíná i do probíhajícího mistrovství světa, je, že Cristiano Ronaldo skončil v Manchesteru United. Co jste na to říkal?
Osobně si myslím, že ten jeho rozhovor byl přes čáru a reakce Manchesteru pochopitelná. Vyřešili to kulantně, asi to k tomu směřovalo. Rozhovor, který Ronaldo poskytl, tak dělal za tímto účelem, chtěl smlouvu nějakým způsobem rozvázat a stát se volným hráčem, což se mu podařilo. Dosáhl svého, ale takové věci by se měly řešit v kabině, pohovorem s vedením.

Jak se vlastně má tým postavit k tomu, že do klubu přijde taková legenda, jako je Ronaldo? Mají si všichni kleknout a prosit ho, aby hrál?
Jeho přístup se mi nelíbí, přestože je to, se vším co dokázal, obrovská legenda a fantastický fotbalista. Pomalu ale cítíme, že jeho čas nastal, že jeho výkonnost už asi nahoru nepůjde a bude se tam snažit udržet co nejdéle. To, co bylo, je úžasné, ale teď je důležitá přítomnost a jestliže výkony neodvádí, tak musí konsekvence přijmout. Když týmu nedával, co měl, posadili ho na lavičku a tak to je. Je to kruté, i když je to Ronaldo. Jsem zastáncem toho, aby se trenéři chovali ke každému stejně. Hráči v kabině vidí, že když si stěžuje v novinách, tak ho nepotrestají, takže myslím, že Manchester k tomu přistoupil dobře. Ronaldo si to nemůže dovolit a výsledek je jednoznačný - opustí klub.

Kdo si ho v 37 letech bude chtít vzít? Třeba Sparta Praha...
Byl jsem před pár dny na oslavě 129 let Sparty a Tomáši Rosickému jsem říkal, že bude volný. Ale ne, po Ronaldovi ještě nějaký klub sáhne, ale už to asi nebude žádný věhlasný klub. Už je malinko na výkonnostní sjezdovce dolů a kluby po něm budou chtít to, co předváděl v minulosti.

Co další šok v podobě prohry Argentiny se Saúdskou Arábií?
Byl to šok pro všechny, přivítaly ho jen sázkové kanceláře. Taky mě to velice překvapilo. Jsem fanoušek Lionela Messiho, je to úžasný hráč, ale ani v PSG už nepředvádí takovou výkonnost, jako v Barceloně. Bojím se, že na to ty týmy začnou dojíždět. Jsem velice zvědavý na Portugalce. Pro všechny to byl velký šok, Argentině jsem fandil, ale ke konci zápasu se musím přiznat, že jsem už fandil Saúdům. Argentinci nevrátili v duchu fair-play balon, tak jsem si říkal, že takhle to nejde.

Ronaldova éra v Manchesteru United skončila. Vedení klubu se s Portugalcem rozešlo po vzájemné dohodě

Číst článek

A co ten moment, kdy brankář Saúdské Arábie zranil svého spoluhráče?
Viděl jsem to, bylo mi špatně. Podobný souboj jsem tady jednou absolvoval v lize na Žižkově. Tehdy mě trefil Kennedy Chihuri, vyrazil mi zub, byl jsem v bezvědomí a přesně jsem si v ten moment na tohle vzpomněl. Doufám, že je v pořádku.

A rozhodčí docela dlouho čekal, než hru přerušil...
Přesně tak. V dnešní době všech technologií mohl dostat signál, aby hned přerušil hru, protože to byla strašná rána.

Místo konání mistrovství světa - Katar. Je to produktivní krok, nebo ne?
Když se vrátím k mistrovství Evropy, které jsem absolvoval v roli manažera reprezentace, tak to pro nás byl logisticky úplný blázinec. Řeknu svůj názor - hrát to po celé Evropě, to byl nesmysl, a když přišel covid, tak se z toho stala bramboračka. Řešili jsme opatření, zákazy, příkazy, pak se letělo do Baku, tak časový posun. Nebylo to rovnocenné pro všechny týmy. Některé týmy seděly doma, někdo strávil spoustu času v letadle a autobuse... Víme, že regenerace mezi zápasy je krátká a je potřeba využít každou minutu. Snad už se to nebude opakovat. Souhlasím, když se to pořádá ve dvou zemích, třeba jak to bylo ve Švýcarsku a v Rakousku, ale co se týče posledního mistrovství Evropy, tak to fér nebylo.

Když vezmu Katar, tak tady vyhrálo něco jiného, než sportovní zájmy. Koukám se na téměř každé utkání a vidím prázdná místa, to jsem na mistrovství světa v životě nezaznamenal. Katařané odejdou po poločase, když jejich tým nevede. To je vrchol. Je tolik lidí, co by tam rádi seděli a je to proto, že je to v zemi, která tomu není nakloněná. Nevoní mi to.

Funguje toto rozšíření fotbalu do zemí, kde to není úplně běžné?
Určitě to funguje, co se týče ubytování a podmínek pro týmy, ty jsou luxusní. My jsme ještě před baráží ve Švédsku obdrželi nějaké materiály, abychom byli v případě postupu připraveni, a to musím říct, že bylo top. Když se vrátím k Argentině, tak je jasné, že bylo vyprodáno, všichni chtěli vidět Messiho. Na některých utkáních ale vidíme prázdné sedačky a to je na světovém šampionátu nemyslitelné.

Covid na Kypru

V roce 2018 jste se stal hlavním manažerem lvíčat a za rok v roce 2019 manažerem hlavní reprezentace. Bavilo vás to?
Bavilo, naplňovalo. Dostal jsem možnost působit u jedenadvacítky, kde je Vítězslav Lavička jako trenér, a bohužel se nepodařilo postoupit na Euro. Po roce a čtvrt jsem měl možnost stát se manažerem A-týmu, když skončil Karel Jarolím a manažer Jaromír Šeterle. Tento kariérní skok byl pro mě takovým oceněním. Chvíli jsem si dal oraz, když jsem skončil aktivní kariéru hráče, pak jsem se dal na golf, dokonce jsem pracoval v golfové akademii a udělal si trenérskou licenci. I moje děti hrají závodně. Pak přišla nabídka, že bych mohl jít k jedenadvacítce, vrátit se tehdy do fotbalu mě lákalo.

Letos jste ale u reprezentace skončil, je to tak?
Ano, na konci dubna jsem na vlastní žádost skončil. Jedním z důvodů byla golfová kariéra mých dětí. Potřebují podporu, protože hodně cestujeme, musel bych někoho zaplatit, kdo by mě suploval a já bych si své ambice plnil jinde. Ale to nejsem já. Pokud se mé děti potřebují někam dostat, mají své sny, tak jim chci pomoci je splnit.

Když srovnáte kariéru hráče a manažera?
Jako hráč jsem spoustu věcí nevnímal. Co je třeba za tím, když je potřeba něco zorganizovat. Hráč má vedle sebe člověka a ten mu řekne „tady máš letenky“ a hráč se o nich nestará. Jako manažer musíte zajistit logistiku tak, aby se hráč o nic nestaral, vše klapalo. Trochu jsem na to změnil názor. Jako hráč jsem třeba seděl v autobuse a divil se, proč nejedeme, na co čekáme. Dneska vím, že vám do toho může něco skočit, nenadálá událost. Hlavně v době covidu, uzavřeli nás na Kypru, kde nám původně řekli, že máme 16 pozitivních hráčů a nebyli jsme schopni odletět do Izralele. Dneska se tomu směju. Jsem hrdý, jak jsme to logisticky zvládli a v Izraeli nakonec vyhráli 1:0. My jsme tam přiletěli letadlem s osmi hráči a oni na nás na tréninku koukali, kde jsou ostatní... S tím, že zbytek možná přiletí další den. To bylo šílené, co jsme zažívali. Možná někdy napíšu knížku a o tomhle bych se tam mohl zmínit.

Česká fotbalová reprezentace před kempem v Itálii: Koronavirus sledujeme, případně zareagujeme

Číst článek

Když jste dělal manažera A-týmu v době covidu, byli jste na soustředění na Kypru a jelo se do Izraele. Jak to tehdy probíhalo?
Tehdy nám do smíchu moc nebylo. Odebírali nám vzorky na Kypru, tam přijela jedna starší paní a my jsme měli druhý den ráno letět do Izraele na Ligu národů. Už to nás překvapilo, že to byla jenom jedna starší paní, protože normálně nás odebíral celý tým lidí, ale tahle paní to celé dělala i vyhodnocovala sama a řekla, že to do šesti hodin do večera bude. Bylo šest, nic, sedm, nic, tak jsme žhavili telefony, nikdo to nebral... pak se mi jí podařilo dovolat a výsledky nakonec byly až v hodinu po půlnoci. Řekla mi, že máme 16 pozitivních hráčů. Tak se vzbudil celý hotel kromě trenéra, aby nebyl ve stresu, a museli jsme to nějak vyřešit. Volali jsme do Prahy a řešili to. Na Kypru byly navíc striktní podmínky, chtěli dát skoro celý tým do izolace. Nakonec jsme do Izraele odletěli s osmi hráči, zbytek zůstal na Kypru a musel se přetestovat. Z 16 pozitivních byli nakonec jen opravdu pozitivní tři a zbytek mohl přiletět za námi. Paní se trochu spletla, ale když jsem viděl v jakých podmínkách to dělala, tak se nebylo čemu divit. To byla spíš taková perlička z mého působení u reprezentace.

Od Baníku po Kodaň

S fotbalem jste začínal v ostravském Baníku a následně přestoupil do pražské Sparty. To byla trochu třaskavina, ne?
Byla to třaskavina, i když se dnes hrany trochu obrušují, tak to pořád třaskavina je. Tohle bylo v roce 1999, Ostrava byla ve finančních problémech a musela nějaké hráče prodat. Byl zájem o mě a o Reného Bolfa. Přestoupili jsme do Sparty spolu a díky tomu mohli hráči v Ostravě dostat nějaké finance a na Bazalech z toho mohli řešit svoji budoucnost. Já přestupoval v době, kdy cesta do Evropy vedla přes Spartu, protože Slavia na tom tehdy nebyla úplně nejlépe. Já se chtěl dostat do velkého fotbalu a budoucnost v Baníku nevypadala úplně růžově.

Pak přišlo angažmá v rakouském Grazu...
Ano, Grazer AK tehdy vedl rakouskou ligu. Byla to ale krátká epizoda, byl jsem tam jen půl roku. Oni měli zájem posílit, ale dnes už můžu říct, že jsem šel jsem tam s tím, že tam byl tam vysoký předpoklad, že po půl roce skončím v Austrii Vídeň. Co čert nechtěl, vyhrál jsem titul s Grazem, jejich první titul v historii a to bylo úžasné, protože to byl takový rodinný klub. Pak jsem přestoupil do Austrie a první utkání bylo v Superpoháru proti Grazu a porazili jsme je. Jsem jediný hráč, který získal všechny ty trofeje, protože jsem v té sezoně získal dva poháry a ještě Superpohár. Byl jsem tam spokojený, cítil jsem, že Austria je tým, který mi bude sedět. Nakonec tam bohužel skončil velký sponzor a oni za mnou přišli, že opci neuplatní a odcházel jsem jako volný hráč do Glasgow Rangers.

Pak ale zase přišla Kodaň a další double? Liga i pohár...
Glasgow byla nabídka, co se neodmítá. Ale každý kdo mě zná, zná mojí postavu a konstituci, styl fotbalu, tak ví, tak skotský fotbal nebyl pro mě. Byla to jatka a některé utkání jsem byl víc ve vzduchu, než na zemi. Po roce to angažmá skončilo a dostal jsem nabídku z Kodaně, kde jsem si to užil jak fotbalově, tak i s rodinou. Úžasná země, úžasní lidé, manželka se dokonce nechtěla vracet do Čech, ale chtěla zůstat tam. Máme tam spoustu přátel a na Dánsko nedáme dopustit.

A zahrál jste si i na mistrovství světa...
Ano, na mistrovství světa v roce 2006 v Německu. Tehdy se Vladimír Šmicer zranil, byl na soustředění a dlouho se čekalo, jak to bude vypadat. Nechci říkat bohudík, ale takový je fotbalový život. Já jsem rád, že jsem se tam dostal a mohl zažít tu atmosféru. To se prostě ve fotbale stává.

Český versus britský pohled na rasismus ve fotbale: totální neporozumění a zabetonované pozice

Číst článek

Byl jste tvořivý a běhavý fotbalista...
Už v Baníku jsem patřil k rychlým hráčům a asi by byl hřích, kdybych tuhle přednost nevyužíval. Malinko mě zbrzdilo zranění, když jsem si přetrhl zkřížený vaz a po operaci jsem pak cítil, že už to není ono. Ubralo mi to na rychlosti a jistotě. Když si dnes nějaký hráč utrhne křížový vaz, tak jim moc přeju, aby to zvládl a vrátil se zpět na plac.

Měl jste možnost potkat národní tým jako hráč, ale i jako manažer. Měli bychom šanci se na probíhajícím světovém šampionátu uspět a dostat se třeba ze skupiny?
V případě, že budeme mít zdravé všechny klíčové hráče, tak ta šance je. Měli jsme možnost se o tom přesvědčit na mistrovství Evropy, kde tým podal velmi slušné výkony. Nároďák se potýká se spoustou zraněných, klíčoví hráči třeba nepřicestují na sraz a nemáme jich tolik. Pak to musíme řešit náhradou a ta bohužel nemá takovou kvalitu. Všichni víme, že máme pár nadstandardních fotbalistů, které potřebujeme k tomu, aby tým mohl v takových zápasech konkurovat.

Z čeho vzniká takový počet zranění? Spousta hráčů v cizích ligách odehrají více zápasů, než ti naši v tuzemské. Je to z přetížení?
Mnoho zranění pramení z přetížení. Se svým tátou se hodně bavíme o fotbale a dřív nebylo tolik zranění křížových vazů. Dřív někomu praskl meniskus, vyřešilo se to a hráči mohli hrát. Táta ale říkal, že si nepamatuje zranění křížových vazů, a dnes to slyšíme skoro všude. Nevím, jestli se hráči změnili konstitučně, ale myslím si, že zátěž je daleko větší, než byla dřív. Při vší úctě ke starším generacím, když se podívám na tempo a způsob hry v zápasech, kde hrál Franz Beckenbauer, a srovnám to s dnešní dobou, tak se to posunulo. Kdybychom si srovnali, kolik toho Beckenbauer za zápas naběhal, tak by toho v dnešní době víc naběhal gólman. S nadsázkou samozřejmě. Je to fyzicky náročné a proto přichází i zranění.

Před 40 lety a dnes, to byly úplně jiné výkony...
Hodně se to posunulo a nejen fotbal. Viděl jsem záznam z olympijských her a plavání. Bylo tam srovnání časové stopy staršího a nového záznamu ze závodu a byl tam na bazénu rozdíl devět vteřin, to bylo úžasné. Posouvá se to všude a ta náročnost je vyšší a vyšší.

Je normální, že třeba hráč hraje na vrcholu, ale pak přijdou výkyvy a nejde mu to?
Výkyvy přichází u všech hráčů. Jsou nějaké hvězdy, kterém se to odpouští, protože to v dalším utkání napraví. Co je ale ve fotbale ve velkých klubech nejtěžší, je výkonnost potvrzovat každý týden. Každý třetí den, není to jednoduché, je to strašně náročné, protože utkání jdou pořád za sebou a na váš post čekají další tři hráči plus mladík z rezervy, kde kvalitu taky mají. Tam se výkyvy tolik neodpouští a je potřeba to dokazovat. Hráči jsou pod velkým tlakem a pokud se jim nedaří, tak už se spekuluje. U nás není konkurence taková, takže i když hráč nemá formu, pořád odvede lepší výkon, než náhradník.

Láska ke golfu

Vaše dcera hraje za českou golfovou reprezentaci. Co to obnáší v dnešní době?
Obnáší to poměrně hodně, pokud se chce dítě realizovat a splnit si svůj sen a já ji v tom jako rodič podporuji. Řídí si to ale sama, já se jí jen snažím vyjít vstříc. Kolem ní působí tým lidí - od trenéra, kondičního trenéra, fyzioterapeuta, mentálního kouče. Je to něco podobného, jako když máte doma tenistu, který se dostává na nějakou úroveň. Je to náročné časově i finančně, ale když mám možnost a vidím, že tomu dítě dává všechno, tak to rád udělám.

Je tam dobrá podpora od golfové federace?
Jistá podpora tam je. Co se týče výjezdů národního týmu i co se týče individuálních věcí, ale řeknu upřímně, že 90 až 95 procent je na zázemí, které vytvoří rodina.

Máte výhodu, že bydlíte u golfového hřiště, ne?
Samozřejmě. Jiná by byla, kdybych měl sednout do auta, jet někam 45 minut a zůstat tam půl dne. Takhle jde pěšky a jsem do deseti minut na hřišti. Navíc ušetřím za benzín a to se dnes vyplatí.

A syn hraje taky?
Taky, ale je to trochu bohém. Hraje ho na velice dobré úrovni, ale mohl by být lepší. Nejsem ale ten rodič, co by nad ním stál a nutil ho. Myslím, že to má rád, cítím to. Ale zatím jsme s nedostali k tomu, že by tlačil mě, že chce to a to. Chodíme hrát, on chodí na turnaje, ale nikdy to nebude tak, že ho budu někoho do něčeho tlačit.

Kdo vyhraje letošní mistrovství světa ve fotbale?
Špatně se to tipuje, ale věřím, že titul obhájí Francouzi.

Pavel Nečas, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít