Jakým způsobem se rozhodlo o tom, že v nové sezoně budete hrát za B-tým?
V první řadě chci říct, že na novou roli se moc těším. Když jsem v zimě prodlužoval smlouvu se Spartou, řešili jsme s Tomášem Rosickým a tehdejším trenérem Zdeňkem Ščasným moji budoucnost v klubu. Už tehdy bylo jasné, že Sparta bude tvořit nový B-tým, který bude mít ambici postoupit ze třetí ligy do druhé. Z jednání vyplynulo to, že se v létě právě k béčku připojím.

Nebyla na stole možnost, že byste zkusil jiné angažmá?
S Tomášem Rosickým máme dohodu, že kdybych měl jakoukoliv zajímavou nabídku ze zahraničí nebo z české ligy, tak mě Sparta bez problémů uvolní. Zároveň jsme se ale dohodli, že primárně já i Sparta chceme, abych v béčku plnil roli jakéhosi mentora.

V čem konkrétně vaše nová role spočívá?
Je mi 30 a ve Spartě působím už šest let. Myšlenka je taková, že bych mladým hráčům mohl předat nějaké zkušenosti a zároveň byl jakýmsi pojítkem mezi kabinou, trenéry a hráči z áčka, kteří za B-tým budou taky chodit hrát.

Jste v nejlepším fotbalovém věku, máte zkušenosti z evropských pohárů i reprezentace a teď budete hrát „jen“ zápasy třetí ligy. Opravdu jste neuvažoval o jiné výzvě?
Samozřejmě to vnímám, řešil jsem to s rodinou, manažerem i se Spartou. Bohužel, můj zdravotní stav momentálně není takový, abych se dlouhodobě udržel na adekvátní úrovni. Jsem zdravý, trénuju, ale udržet si na hřišti stabilně vysokou úroveň, je pro mě v tuhle chvíli složité. V hlavě to mám nastavené tak, že chci být hlavně zdravý, abych mohl podávat kvalitní výkony, chci si fotbal užívat a třeba v budoucnu se na vyšší úroveň ještě vrátím.

Mohl by se ten návrat konat i v rámci Sparty? Je možné, že vás fanoušci ještě uvidí v sestavě prvního týmu?
Když jsem mluvil s Tomášem Rosickým, tak mi říkal, že dveře do áčka jsou vždy otevřené a i já sám v případný návrat v koutku duše věřím. Na druhou stranu sportovní ředitel a trenér Václav Jílek mají určitou filozofii, kterou se řídí, a do ní já v současnosti asi úplně nezapadám.

Po tom všem, co jste ve fotbale prožil, nemáte dnes občas problém s motivací, když jdete trénovat nebo hrát za rezervní tým?
Pro mě je motivací především to, že spoluhráči, kteří jsou klidně o 12 let mladší než já, ke mně svým způsobem budou vzhlížet. Můžu jim poradit, jít příkladem a pomoci jim v tom, aby v budoucnu ve vrcholovém fotbale prosadili. Samozřejmě vnímám to, že nebudu hrát mezinárodní zápasy před vyprodanými stadiony, ale nejsem si jistý, že tuhle úroveň bych v současnosti zvládl.

Jak se vám zatím jeví spolupráce s trenérem Václavem Kotalem a jeho asistentem Lubošem Loučkou?
Trenér Kotal má spoustu zkušeností jak z české ligy, tak z mládežnických reprezentací. Je to náročný kouč, který má výborné tréninky. S Lubošem Loučkou jsme velcí kamarádi, odehráli jsme proti sobě řadu podještědských derby, když já byl v Liberci a on v Jablonci.

Jedna z mála věcí, kterou jste si ve fotbale zatím nesplnil, je zahraniční angažmá. Je to něco, nad čím směrem do budoucna stále uvažujete?
Nějaké nabídky z ciziny jsem měl, řešil jsem to i s rodinou, ale nakonec mi vyšlo jako nejlepší řešení setrvání ve Spartě. I z toho pohledu, že bych třeba v budoucnu mohl v klubu působit i v jiné roli. Když totiž člověk odejde z jednoho působiště, je pak složité po čase přijít a ucházet se o práci. Já bych ve Spartě chtěl fungovat i v dalších letech, i proto jsem zůstal.

V posledních letech už se o vás nepíše tak intenzivně, jako tomu bylo v minulosti. Chybí vám mediální pozornost, nebo jste naopak rád, že v tomto směru máte větší klid?
Bylo období, kdy ten můj mediální obraz nebyl bůhvíjaký, až to bylo děsivý. Na druhou stranu člověk v tomhle prostředí žije celý život, a když je o něj zájem, svým způsobem to jeho ego uspokojuje. Někdy mi pozornost chybí, někdy ne, a jsem rád, že mám klid. Navíc se mi narodila dcera, takže i kvůli rodině člověk přehnaně medializovaný být nechce.

Lukáš Michalík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít