„Nebráním se mu. Letos jsem ho zase hrála. Příprava u oštěpu je dlouhá a je třeba si ji zpestřovat,“ říká Radiožurnálu aktuální mistryně světa z londýnského šampionátu o tom, že oštěpaři mají na rozdíl od většiny atletů o dost delší přípravu. Z logických důvodů u nich odpadá halová sezona a první závody je tak většinou čekají na začátku května, případně o něco dřív na soustředění v Jihoafrické republice.

Kromě tenisu se tak Barbora Špotáková těší na lyže. „Trenérům se to moc nelíbí. Honza Železný vždycky trnul. Jezdili jsme na Hahnenkamm a on byl vystrašený, přitom nebylo moc proč,“ vzpomíná dvojnásobná olympijská vítězka na výlet do rakouského Kitzbühelu a legendární kopec, na kterém se v lednu pořádá nejtěžší sjezd Světového poháru alpských lyžařů.

Současný trenér Rudolf Červený ale teď může být klidnější i díky Janečkovi – tedy synovi Barbory Špotákové. „Loni už lyžoval sám, proto se moc těším. Spíš se bavíme na loučkách, i když i tam se stávají hrozné úrazy, ale to by člověk jinak nemohl dělat nic,“ myslí si oštěpařka.

Různé doplňkové sporty jsou důležité hlavně kvůli psychické pohodě. Jakmile závodník zabředne do stereotypu, často se to odrazí na ztrátě motivace a v sezoně pak na výkonech. Kromě sjezdových lyží tak vytáhne nejlepší česká atletka posledních dvou let i běžky, přestože se na ně zas tak moc netěší.

„Jednou v roce jezdíme na týden, ale je to nutné zlo. Jsem z Jablonce, ale asi právě proto mám na běžky vzpomínky, že je to hrozná dřina,“ doplňuje Barbora Špotáková před zimní částí přípravy na rok 2018, ve kterém bude pro 36letou atletku motivací hlavně zářijový Kontinentální pohár v Ostravě.

Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít